Jak básníci neztrácejí naději

PŘI NEJHORŠÍM NÁM POMŮŽE DADA. No, jenom o fous. Pánové Klein a Pecháček nám z Básníků dělají seriál, zdá se. Tomu odpovídá i vizuál. Neskutečně dlouhé, komično přechází v tragédii a pomalu komunální satiru (konkurz na ředitele nemocnice). Na PP je už zbytečné nadávat, veletoče v postavách pokračují (Karabec = Vaculík? A proč?), neherci obsazení kvůli popularitě (Mareš, šmarja), mnoho scén vypadá jako poučování a moralizování těch, kteří zestárli a jen proto na to mají právo. Přesně z toho si dřív série dělala legraci. Básníci se nám pomalu ztrácejí... Úvodní píseň - Uhlířův standard, závěrečná na úrovni slabikáře. 30%. (18.04.2016)

Ešte stále je tam trochu toho čara starých Básnikov, ale či je to už opakovaným námetom, znovu čudným pocitom z neprirodzeného zvuku... hmm :-( Vracajú sa témy mladých dievčat a porevolučného podnikania, partnerských vzťahov... ale ja neviem, už to nemá šťavu. Okrem posunutia do ďalšej vekovej skupiny a s tým súvisiacich zmien v podstate film neprináša do básnickej série nič nové, ani svieži "severní vítr", ktorý tam tak túžil mať Dušan Klein. Je to také - trochu nostalgický feeling, dosť kopírovania a vykrádania samého seba. Nebolo to zlé, len také... ošúchané. Ako starý uterák - keď sa rokmi sperie, zdrsnie a vybledne, netreba sa s ním driapať z ľútosti. A čo tým myslím? Že špeciálne vo filmovej branži treba vedieť, kedy skončiť. Nevravím, že v najlepšom - to sa nedarí skoro nikomu. No aspoň v najhoršom... A Básnici už dúfam definitívne skončili. (07.02.2008)

Básnické obeznámení s novým režimem jsme nakousli už minulým dílem, tak co zde? Musíme si uvědomit, že tenhle, po všech stránkách jen standartně natočený, film mohl dopadnout mnohem hůře. Nechat postavy zestárnout a změnit aranžmá je pokaždé tak trochu nebezpečným hazardem. Víceméně se to potvrdilo i v tomto případě - kamera je prostě "divná", postavy některých pardálů jsou na kuchyňský nůž do zátylku (Leoš Mareš či otravný čínský hybrid, jenž měl nahradit Mirečka) a to se jen letmo zmiňuji o rozjásané propagaci některých výrobků, jež (nevím jak Vám) mi chuť návštěvy jejich obchodů dosti zablokovali. Z tohoto pohledu vypadá jako čtyři velké číslo. Vycházím však z dobrých původních postav, nicotné konkurenci v oné době a atmosféře, kterou Klein i přes nové aranžmá do básníků přesto propašoval. (25.08.2005)

„Cudzím nedávajú informácie.“ – „Ale ja nie som cudzí.“ Mám rád štvordielnu „básnickú“ sériu (1982 - 1993). Niektoré časti sa nevydarili tak, ako ďalšie, ale spoločnými silami to niekedy viac a niekedy menej dokopali do príjemnej, poetickej a hravej atmosféry, ktorá akoby mimochodom hovorila o dosť dôležitejších veciach. Najmä o dospievaní, medziľudských vzťahoch a o tom, ako starnúci človek vníma svet okolo seba. V roku 2004 sa básnici Štěpán (Pavel Kríž) a Kendy (David Matásek) vrátili. Zasa starší a ešte o čosi viac ubitejší životom a žitím. Ale stále nachádzajúci poéziu v každodennom priemernom živote. Zas a znova sa to okolo nich len tak hemží ženami všetkých vekových a farebných kategórií, nechýba ľahká erotika. Bohužiaľ, AKO BÁSNICI NESTRÁCAJÚ NÁDEJ sa nesie v pochybnom duchu fádneho scenára, slabších dialógov, trápne zbytočných figúrok (Mareš, Sklenaříková) a hercov, ktorí nemajú čo hrať (Zedníček, Somr). V takejto konkurencii sa ustavičná prítomnosť reklamy (pivovarnícky priemysel, farmaceutika) zrazu javí byť ešte tým najmenším problémom. Napriek tomu pokladám za dôležitejšie, že tvorcovia vôbec do päťky išli a že neskackajú na mieste: hrdinovia, ktorých dôverne poznáme a máme radi, zostarli a my s nimi, zmenili sa nielen ich názory a pohľady na svet, ale aj tie naše – v takejto spoločnosti sa vždy cítim dobre (viď. o tri roky mladší ROCKY BALBOA). Naprieč snímkou sa napriek množstvu záporov nesie akási „smutná dospelosť“ – a ja ju pod 60% spadnúť nenechám s tým, že dovidenia (dúfajme) o ďalších dvadsať rokov. (02.02.2008)

První dva díly básníků si osobně řadím k deseti nejlepším českým komediím vůbec, u třetího jsem se už mírně nudil, čtvrtý byl opravdu hodně špatný a aktuální pětka je jedním slovem strašná. Technicky diletantská a sterilní a scenáristicky až sebeparodicky křečovitá slátanina (obzvlášť scény svádění básničkami působí jako jízlivé karikatury natočené nějakým zavilým odpůrcem série), po které vám zůstane v ústech hořká pachuť značně depresivního příběhu inscenovaného v ještě depresivnějších temných obrazech, ze kterého vyprchala veškerá někdejší lehkost, kouzlo a vtip. Zbyl jen toporný, odpudivý Kříž, trapný Matásek s náušnicí v uchu a zástup násilně sehnaných kdysi zábavných figurek, které tu povinně posedí, ale už jaksi nemají co (vtipného) říct. Je to opravdu hodně úděsný konec jedné legendy, přičemž všemi zlomyslně kritizovaný (skutečně kuriózně frekventovaný) product placement, na tom má ten nejmenší podíl. (05.08.2005)