Bolero

Jde o obyčejnou českou kriminálku. Nic víc a nic míň. Možná by neškodilo více rozebrat jednotlivé charaktery, protože jejich motivy a to, jak se se svým činem později vyrovnávají, ve filmu vůbec není. Za to ukázky z Bolera, které doprovází neuvěřitelně kýčovitý hudební doprovod, dostaly prostoru až až. Jinak Kraus je příšerný, ale třikrát hurá za to, že ve filmu hrají méně okoukaní herci, než na jaké jsme v poslední době už zvyklí. Sice hrajou neslaně nemastně, ale už je to vážně nuda pořád koukat na jedny a ty samé. A Jiří Bartoška dostal v tomhle snímku cenu za jeho celoživotní snahu zlepšit českou kinematografii. Tu erotickou scénu s Janou Štefánkovou si snad do scénáře dopsal sám, ne? ;o)) [leden 2006] (05.01.2006)

Na české poměry neobvyklý film s velmi silným námětem vycházejícím ze skutečných událostí, natočen skoro bych řekl polodokumentárním způsobem. Parádní hudba, kamera i scénář. Jedinou, avšak bohužel dost viditelnou slabinou filmu jsou herecké výkony, které v případě jak mladých tak i zkušenějších herců za moc nestojí. F.A. Brabec je dle mého názoru výborný režisér, který se jako jeden z mála snaží na naší filmové scéně vytvořit něco nového a do budoucna bych rád, aby takových snímků přibývalo. S přihlédnutím k tomuto faktu musím alespoň jednu hvězdičku přihodit. (24.04.2008)

Neuvěřitelně nudný pokus o kriminálku. Špatný scénář dostal do ruky režisér, který neveděl co s ním. Ani linie pátrání ani osudy oběti, vrahů a jejich rodin nejsou prakticky ničím zajímavé. Nejvěrohodnější figuru vystříhla Anna Polívková, řada dalších je spíš k smíchu. A bez dialogů typu „Nevím, jestli je horší být matkou oběti nebo vraha.“ bych se taky obešel. (04.06.2007)

Na tenhle film mam takovou zajimavou vzpominku. V nasem kině se konala čerstvá městská premiéra a Bolero přišel osobně uvést pan F.A. Brabec s paní Brabcovou. Měli kratičký proslov a s přáním příjemného pokoukání a upozorněním, že po filmu bude následovat beseda, se odporoučeli do vedlejší restaurace na červené víno - podávají ho ve spec. keramickým džbánku připomínajícím květináč a vždycky, když ho přede mě postaví mám chuť do něj hodit pugét kopretin. Film ušel. Sice žádný zázrak, ale pobavil. Efáčka se vrátila do sálu s doměním, že budou debatovat s lidmi, ale k mému zděšení většina přítomných odcházela (včetně mě - musel jsem, nebyl čas) a to mě, jako člověka považujícího filmový průmysl za stěžejní a vážícího si každého tvůrce, mrzelo. Vstal jsem, sebral odvahu, vzal s sebou svou dnes už strašně bývalou přítelkyni a štrůdloval jsem si to směrem k Brabcům. Najednou jsem stál tváří v tvář FAB a stiskl mu ruku. Gratulace ho zřejmě potešila a na oslavu začal nenápadně svádět mojí horší polovičku (což jsem si vykompenzoval díky paní Brabcové). Tak to jen tak pro příště.... (30.01.2009)

Když je na kriminálce nejzajímavější melancholická kamera a hypnotický, postupem času spíše vlezlý hudební motiv, tak je něco špatně. Sluší se dodat že nejde dávat celou vinu jen panu režisérovi. Scénář který měl k dispozici, dostal snad za trest. Z toho zmateného, zbytečnými postavami přecpaného a z replik trhajících uši sestaveného mišmaše by dobrý film nenatočil snad nikdo. Což pochopitelně neomlouvá mizerné vedení herců a jejich veskrze podprůměrné výkony. A koneckonců i nešťastné obsazení. Dvojice hlavních vyšetřovatelů je sice z půlky zajímavá (Pavel Simčík) a z půlky krásná (Kristína Filipová), ale v celku bych se bez nich radši obešel. (23.11.2014)