Modrý pták

Možná byl umocněn literární půvab, televizní a pohádkový se bohužel ztratil. Samotná pohádka je tak zamotaná až je nezáživná, těžko se v ní dá vyznat a hlavně ztratila klasické pohádkové kouzlo. Jestli zaujala tehdejší děti, těžko říct, já měl v té době 5 let a mě by nezaujala určitě, dnešní však už tím tuplem ne. A kdyby neúčinkovali ve skrze kvalitní herci, krásná Sabina Laurinová a hlavně Barbora Hrzánová, šlo by hodnocení ještě níž. (10.07.2018)

Teatrálně truchlící král tluče hlavou o stěnu - tu o jednu, tu o druhou, až mu kancléř nechá stěny raději vypolštářovat, čímž se do pohádek dostala vypolštářovaná místnost. Okouzlující víla Soussia a kouzelník si pohrávají s lidskými osudy, protože co po dvousetletém spánku, když vám je pár tisíc let, dělat jiného? Záhadou mi tedy je, jak čerstvě probuzené nadpřirozené bytosti mohou mít své chráněnce, které, v případě víliny chráněnky, do značné míry vychovali? Předobrá a přesladká (a nedomrlá až unylá a nudná) princezna Florina se zamiluje do kouzelníkova chráněnce a on do ní. Achich. Tím se děj komplikuje, ty trdlo, se za něj chce provdat Tritonka přece. Od toho tu je kmotřička víla, aby ve svém paláci s plastovými válci (rozumějte, křišťálová síň ozvěn) mávla proutkem .... Hlášky téhle pohádky jsou nesmrtelné, od králova sdělení, že má na truchlení skvěle vybavenou místnost a mohou truchlit vespolek, přes všechno, co z pusy vypustí nepřekonatelně vtipná Tritonka, až po plánovanou vraždu krále jeho sebeumlácením se o stěnu. Kulisy nevadí, podstatný je děj mající hlavu a patu, humor a herci a to Modrý pták má. (03.01.2012)

Studiová pohádka nižší kategorie. Ani přebarevné kostýmy a originální pokrývky hlavy nemohly zakrýt levnou výpravu a nenápaditý interiér. Preiss příšerně přehrával počáteční truchlení a pláč, podobně Zawadská. Pak se sice zklidnili, ale dojem zůstal. Kostka jako průhledný intrkán. Ještě že to jako obvykle vtipná Maciuchová a elegantní Němec zachraňovali, i svými komentáři pod obraz. Hrzánová bohudíky ani v takové slátanině neztratila svou hubatost a bezprostřednost. Laurinová unylá a nezajímavá, alespoň pro mne. Michal Dlouhý až léty získává určité charisma, tady to ještě rozhodně nebylo. Šňůra perel a Dlouhého maska byla asi oříškem hlavně pro maskéry. Už jsem viděla lepší pohádky. (29.06.2008)

Nevím proč, ale tahle pohádka mě neoslovila ani na víceré podívání. Je zbytečně zdlouhavá, příběh se vleče. Jeden bod dávám za skvělou hereckou kreaci Báry Hrzánové - ta je jak z nějakého psycho hororu. Odporná a zlá, až se vlasy ježí a přitom jsem jí v duchu fandila, když jí, chudince skvělé herečce, obsadili do protirole unylou a strašně slabou Sabinu Laurinovou, které se prostě fandit nedá, kdyby se člověk sebevíc snažil. Její Florina mi na nervy lezla úplně stejně, jak Tritonce......."Princezny si dají víno bílé? červené?...." - "Sekt" - odtuší suše Tritonka. (02.11.2014)

Víla, která pohrdá lidskými měřítky, ale sama se chová jako poslední dohazovačka vybavená kouzelnou neschopností přiznat vlastní odpovědnost. Princezna, která je po vzoru Vinnetoua slovy jednoho desperáta smířlivá jako beránek. Král, který je, no, zkrátka i Nečas by si vedle něj mohl hrát na chlapa. Tritonka, o jejíž smysl pro humor by si jeden zlomil nohu a ani k tomu nepotřebuje leštidlo Jeronýma Alessandra Scotty. Princ Šarmán, který neměl jen říkat, že se měl raději chopit meče, měl to udělat. Snad jen kouzelníkovy činy vedou jakž takž ke svému (dobrému) cíli, i když trochu oklikou. Navíc jeho smysl pro vytříbenou mluvu má něco do sebe. Obecně dialogy jsou v téhle pohádce propracované, jen by to k nim chtělo dosadit charaktery, kterým by člověk držel palce s větší chutí. P. S. Nechť všechny rádobydrsňačky pamatují, že "tyhle křehulinky mají tužší kořínek než se zdá." :) (05.06.2016)