Lázně Akicu

Lázně Akitsu mě nechaly úplně chladnou a dokonale mě unudily. Film, který by mohl fungovat jako krátkometrážní, v této délce se ale neustále opakuje jedno a to samé schéma - hlavní postavy se vždy po několika letech setkají, prožijí spolu noc, ona jeho miluje, on ji tak nějak neúplně. A to je vše a v průběhu filmu se návrat hlavní mužské postavy koná asi čtyřikrát, a to jen s drobnými obměnami. Neustálým opakováním pak člověk absolutně ztrácí zájem o postavy, protože stejně ví, co za chvíli zase příjde.... (09.07.2007)

Působivá studie japonské ztracené generace (po druhé světové válce). Vnitřně paralyzovaný hrdina přichází do horských lázní, kde prožívá krátkou romanci s mladou dívkou, která v něm znovu probouzí touhu žít. Se znovunabytým zdravím se ale jeho frustrace, pocit zbytečnosti a nepatřičnosti zcela nevytrácejí a myšlenky na lázně Akicu jsou neodbytné i v následujících letech (snad jako výčitka nebo pochyba). Návraty k čekající dívce však bolestné otázky nezodpovídají. Minimalistickou kompozici příběhu vyvažuje uchvacující krása exteriérů i interiérů, které ve mně vyvolaly dojem listování si japonskými dřevořezy, na nichž se mimovolně rozvíjí smutný, ale krásný příběh. (12.08.2009)

Hořký příběh smutné lásky dvou lidí, kteří si byli souzeni, avšak jeden z nich to nikdy nepochopil a nikdy si to nepřiznal. Film není sice z těch, které člověka ohromí či nějak zvlášť uchvátí, avšak jeho podivně chladná atmosféra a jímavý, byť opravdu vcelku odtažitě podávaný obsah (který i cynika jako jsem já nutil zadržovat slzy téměř od poloviny až do samého závěru) spolu s krásnými obrazy a jediným možným, tedy tragickým koncem - to vše dělá z Lázní Akicu nadprůměrný filmový zážitek, zejména pak pro někoho, kdo ví , jaké to je, když miluje víc než je milován. (06.07.2007)

Jediný Jošidův snímek, který mě zklamal. Emocionálně přepjatý, rozdrobený, melodramatický, plný sakurových lístků a asi dvou, sice kvalitních, ale do úmoru se opakujících hudebních motivů. Kvůli kameře bych dal snad i tři hvězdičky, ale vzhledem k vynikajícmu Naruseho filmu Ukigumo, který zpracovává podobné téma, ale je hloubkou a citovostí výpovědi někde zcela jinde, opravdu váhám. Kritik Tadao Sató Lázně Akicu staví v Jošidově tvorbě poměrně vysoko, pro mne však většina jejich kouzla již spíše vyčpěla. Silnější dvě hvězdičky. (04.07.2009)

No, původně jsem chtěl dát "pouze" lepší ****, ale po přečtení doslova tupých (jen se do mě klidně pusťte;) komentů uživatelů Natascha (typicky západní popisné vnímání ve stylu "...on tam občas přijede, stráví s ní noc, pořád dokola, ona ho miluje, on ji zas tolik ne..." - což je úplně mimo pointu snímku, absurdním vrcholem je pak tvrzení, že on ji miluje "...tak nějak neúplně..." :D, nepochopení nemůže být stran diváka větší) či gr8 escape (...Romeo a Julie rozplizlý na dvě hodiny... - pán je znalec Shakespeaera :D:D, k tomuhle už se vážně nelze ani vyjádřit :D). Já netvrdím, že se to musí každému líbit, ale vynášet snímky v zubech jen proto, že jim nerozumím a pod vlivem západních "spíš už videoklipů než filmů" nejsem schopen vnímat japonskou cestu, je opravdu trapné. Dobrá rada pro lidi, kteří nejsou schopni učit se pokorně vnímat a chápat cizí kultury - s japonskou kinematografií to nezkoušejte, nebude to fungovat;). O snímku jako takovém snad jindy, teď se musím vzpamatovat z toho, co jsem zde, bohužel, přečetl.. (21.02.2009)