La Belle Captive
The Beautiful Prisoner
Režie:
Alain Robbe-GrilletScénář:
Alain Robbe-GrilletKamera:
Henri AlekanHrají:
Daniel Mesguich, Cyrielle Clair, Gabrielle Lazure, Daniel Emilfork, Arielle Dombasle, Michel Auclair, François Chaumette, Roland Dubillard, Gilles Arbona (více)Obsahy(2)
Ačkoliv alkohol vypitý v tanečním klubu zrovna nezbystřil jeho smysly, Walter Raim stále ví, co je jeho povinnost. Když je uprostřed noci povolán svým šéfem (půvabná Cyrielle Clair) předat dopis pro hraběte Henryho z Korintu, okamžitě se vydává do akce. Cestou ho však zdrží zraněná polonahá žena, ležící uprostřed silnice s pouty na rukou. Právě s ní Walter před chvílí tančil v baru... (dopitak)
(více)Recenze (9)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Tradiční kritika Robbe-Grilleta: děj bohužel prakticky žádný. Kdyby jen trochu linka mířila nějakým směrem. Pan režisér dělá, že je v tom něco víc, ale není. Linka skutečně nikam nemíří, protože se vždy obloukem navrací do výchozího bodu – pokud cykličnost formy, struktury a v posledku života nepřipustíme jako filmový cíl o sobě, tak sotva bude cílem pro nás jako diváka. Důležitější je, že linka na své cestě neprochází jen filmem, ale v autorově klasické extrémní intertextualitě a intermedialitě prochází kinematografií stejně jako malířstvím a literaturou, aby filmová diegeze nacházela význam mimo vlastní obzory – bez odkazů k tomuto filmovému zásvětí nebude příběh o revenantce snoubence hraběte Henriho de Corintha dávat smysl už vůbec žádný. Takřka každé vlastní jméno a příběhový fragment obsahuje nebo je modelován jako odkaz na jiné umělecké dílo nebo jinou Robbe-Grilletovu tvorbu. Avšak neznalost těchto odkazů vůbec nevadí, jelikož ani s jejich znalostí příběh smysl nedává o nic větší, neb cílem žádných surrealismů samozřejmě nikdy nebylo rekonstruovat konvenční smysl, ale objevovat smysl jiný… Může být náhoda pouhého anagramu, že „onirie“ snové struktury hrdinovy zkušenosti prochází skrze ironii, s níž jsou nám konvenčními formami voice-overu a flashbacku (postulujícími rekonstrukci minulých dějů) předkládány dekonstrukce prostoru a času postavy, z jejíhož snu se neprobudí ona sama ani divák? Není se totiž z čeho probudit… ()
Fuj to jsem si zase s Alainem Robbe - Grilletem naběhnul. Tyhle jeho surrealistická "díla" jdou absolutně mimo mě. Kdybych věděl, že jde o autora Successive Slidings of Pleasure vyhnul bych se obloukem. Už v životě nechci od tohoto režiséra nic vidět, pro někoho jde o umění, pro mě k uzoufání nesnasitelnou nudu! ()
Náročné sousto. Kamera a svícení za pět hvězd, děj bohužel prakticky žádný. Kdyby jenom trochu linka mířila nějakým směrem, dám čtyři. ()
Režisér Alain Robbe-Grillet se nechal ve svém filmu inspirovat surrealistickými obrazy belgického malíře René Magrittea (1898 - 1967). Pro diváka je těžké chvílemi se ve filmu vyznat. Co platilo před chvílí, ja zanedlouho jinak. Hlavní postava Walter se setkává s lidmi a dodatečně se dozvídá, v jaké vztahu vlastně k nim je jeho existence. Nemohu říci, že bych byl nějak zvlášť unesen, ale surrealismus se mi líbí, takže proto jsem si film vyhledal a rád se podíval. ()
Reklama