Suché chryzantémy

Mozaika ženského uvadání. Prostřednictvím spleti osudů několika bývalých gejš zobrazuje Mikio Naruse, zkušený poutník zahradami ženského nitra, různé podoby vyrovnávání se se stárnutím, a to především v souvislostech s milostnými či rodinnými vztahy hrdinek. Podobně jako v jeho ostatních filmech dominuje i zde věrohodná psychologická kresba a citlivé zakomponování postav do jejich existenčních prostorů, jež činí všednost jejich příběhů jen zdánlivou. Všechna dramata, proměny či rozkoly jsou hluboce prožívány jako signály z nových světů, kam žena, pozbyvší svých „dívčích zbraní“ i ideálních perspektiv, míří. Nad jiné (úsporné, leč sdělné obrazy, bezděčná komika všedních dnů či ohmataná krása poválečného Japonska…) mne v tomto snímku oslovilo překonávání malomyslnosti, vzpoura proti stáří i osudu a sebeironie některých postav, kontrastující se zatrpklostí lichvářky Kin. (11.03.2010)

Příběh o několika ženách, povětšinou bývalých gejšách, nucených žít v tvrdých podmínkách, jak jen to jde. Ústřední postavou je lichvářka Kin, v excelentním podání Haruko Sugimury. Její despekt vůči mužům je zpracován velmi důvtipně, bez jakékoli prvoplánovosti, nebo, nedejbože, feministického křiklounství. Rozhovor s oblíbeným "ex" (výtečný Ken Uehara), kdy se její původně až infantilní radost mění ve stav hraničící s opovržením, patří mezi nejsilnější Naruseho scény a je doslova hereckým koncertem obou aktérů. Naruse je mistr relativizace, jeho přístup je však pravým opakem dnešního arogantního mudrlantství. Vážně mě překvapuje, že perla tohoto typu nedostala zatím jediné hodnocení... (22.05.2009)

Velmi táhlý, nic neříkající a podle mě i dost nudný film. I když filn dobře ukazuje netradiční život vysloužilých gejš v poválečném japonsku, kde se střetávají dvě generace a jejich názory, tak se zdá, že nemá co nabídnout. (10.05.2017)

Ach, suchý nebo pozdní chryzantémy, že by stárnoucí gejši? Herecky brilantní film, kterej mě ovšem tentokrát emocionálně nevtáhl jako třeba Repast nebo Sound of the mountain, nevim, možná to bylo mým rozpoložením. Ovšem dvojice stárnoucích chudých gejš - kamarádek, který jsou v protikladu ke stárnoucí bohatý gejše, je nádherná. Ve svých úvahách o dětech - nedětech, o tom, jaký to mohlo bejt, jaky to bylo, co by mohlo přijít, neustálý snění o něčem lepším, jsou roztomilý, až dětsky prostý. Oproti tomu chladná Okin, která sice touží po lásce a zřejmě lituje toho, že děti nikdy neměla, ale přesto je neústupná v otázce pěněz, nikomu nepomůže a pak se vydá za splněním svýho snu, u něhož nevíme jak to dopadne, ale příjemnej pocit nám z ní nezůstane. Kdežto s těma dvěma, který jsou asi hloupější, nicméně přímočarejší a srdečnější, nemůžeme jinak než mít sympatie. (20.05.2011)

Priserne a hlavně extrémně nechutné nedoporučuji se na to dívat (09.07.2015)