Cvět granata
Farba granátového jablka
The Color of Pomegranates
The Colour of Pomegranates
Režie:
Sergej ParadžanovScénář:
Sergej ParadžanovKamera:
Suren ShakhbazyanHudba:
Tigran MansurjanObsahy(1)
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Tenhle film je pro mě nehodnotitelný - obrazově samozřejmě podmanivý a fascinující a nádherně barevný, ale obsahově jsem se prakticky nebyla schopna chytit. Jedná se o filmovou poezii, pro mě naprosto neprostupnou, protože Sajata Novu znám tak maximálně podle jména a nikoli podle veršů - vrstvení symbolů a metafor pro mě nemělo žádný větší význam. Takže pardon pane Sergeji, snad příště a u jiného filmu. ()
Filmová poezie a svět Sajata-Novy podaný až nečekaně tajemně lyrickou formou. Snáze interpretovatelné se sbírkami v ruce, ale vynikající i jako samostatné umělecké dílo, ač se vlastně jedná jen o torzo, a to torzo značně poupravené. V každém případě nečekejte nic na způsob básníkova životopisu, jako vhled do vnitřního světa jednoho výjimečného muže však film funguje bezchybně. ()
Barva granátového jablka, překrásným imaginativním jazykem vypsaná historie nitra senzitivního arménského básníka, je vpravdě básní. A jak hlásal Henri Brémond: čteme-li báseň, soustřeďujeme se na verš a toužíme u něj dlouho setrvat (zatímco při četbě prózy spěcháme k jejímu konci, k pointě) a právě jediný verš nás může zasáhnout stejně jako báseň sama. Tak je tomu i u Paradžanova filmu: každý obraz vtěluje celek, stačí jen kontakt s jedinou scénou, aby se duše filmem reflektované bytosti rozvinula v celé své kráse. Nezapomenutelné. ()
Uchvacujúci výtvarný štýl ohromí od počiatku: mladý chlapec pomáha vysušovať obrovské, starodávne knihy. Sú rozložené na strechách kláštora, ich stranami voľne listuje vietor. Nasledujú utajené pohľady chlapca do parných kúpeľov, kde spoznáva čaro tela, ženských oblín. Osem kapitol, z ktorej každá je uvedená veršom Sajat -Novovej poézie, od detstva poeticky vykresľuje život tohto básnika prostredníctvom dômyselne komponovaných obrazov, z ktorých každý vystupuje ako samostatné dielo. Vzrušenie zo začiatku ustúpilo (snaha o dešifrovanie niektorých významov bola niekedy márna a tak som sa nechal unášať fascinujúcimi staticko-dynamickými dielami na plátne, prichádzajúcimi akoby z hlbín spomienok, či snov), no opakovane použité symboly sa ukazujú v nových kombináciách, básnikových snoch, víziách, či duchovných mystériách, čo vyvoláva nové a nové asociácie a dáva tak zabudnúť nude z opakovania. Film bez dialógov je založený na sile obrazu a imaginácie, na divákovej vnímavosti k videnému obrazu, evokujúcemu starobyzantské umenie, podfarbenému staroarménskymi recitáciami a ľudovou hudbou. Pozn . - videl som len sovietsku scenzurovanú verziu. ()
Dokonalý príklad neohodnotiteľného filmu. Farba granátového jablka je aj so svojimi statickými zábermi a divnou poetikou jednak neuveriteľne fascinujúca a jednak (v horšom zmysle slova) absolútne neuchopiteľná. Neľutujem, že som si film pozrel, ale zároveň som sa ďalším Paradžanovovým dielam oblúkom vyhol. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (7)
- Ačkoli mnohé náboženské rekvizity, které ve filmu vidíme, jsou vzácné artefakty, Paradžanov, jehož jméno je ve filmu uvedeno jako „autor“, je doplnil vlastními prvky. Navrhl řadu kostýmů, včetně zelených šatů, které má na sobě Anděl v závěru filmu. (Fediak22)
- Film inšpiroval Arama Bajakiana, amerického gitaristu arménskeho pôvodu, k vytvoreniu samostatného albumu, ktorý pomenoval "Music Inspired By the Color of Pomegranates". (vypravěč)
- Režisér měl s uvedením titulu velké problémy, jelikož film neprošel při schvalovacím procesu tehdejší sovětskou cenzurou. Přestože byl radikálně zkrácen a přejmenován, byl nakonec v Sovětském svazu zakázán. V roce 1973 byl po dalších roztržkách se sovětskými úřady režisér Paradžanov dokonce uvězněn. (ČSFD)
Reklama