Ukrainskaja rapsodija

Poměrně šokantní, že budoucí filmový básník a lyrik par excellence, navíc budoucí sovětskou mocí proskribovaný nonkonformní umělec Paradžanov ještě v r. 1961 natočil film téměř plně ve stylu socialistického realismu, navíc na hraně sentimentální romance či dokonce melodramatu. Jako kdyby Kalatozov a další na poli válečné a vztahové tématiky již před lety neposunuly filmové i společensky legitimní hranice toho, jak se dá zobrazit život sovětského lidu - Paradžanov se drží takřka ještě stalinských schémat (věrná láska dostává přednost až po věrnosti společenské povinnosti). Například Čuchrajovo "Čisté nebe" z téhož roku komplikovalo osud bývalého válečného zajatce společneskými předsudky, jimž musel čelit po návratu domů. Kalatazovovy "Jeřábi" zase postavili na hlavu příběh o nekompromisně věrné lásce dívky v zázemí ke svému milému ve zbrani. Paradžanov fabrikuje v zásadě dokonalé hlavní hrdiny, jediný stín leží na jedné vedlejší postavě, jíž však náleží jen klasická diferenční funkce, dávající zazářit našim hrdinům. Ti navíc zosobňují nejlepší vlastnosti lidu - poučení je zřejmé. Sovětská verze hollywoodského amerického snu hlavní hrdinky mohla být v r. 1961, když SSSR vyslalo Gagarina do vesmíru, dokonale věrohodná, ale tím, že ji autor zaobalil do již tehdy zastaralé formy, z ní udělal spíše než naději do budoucna reminiscenci na doby minulé. "Ten" Paražanov k divákovi promlouvá snad jen v některých snových, symbolických (ale děsivě sentimentálních) scénách, jež vzdáleně evokují lyrismus jeho pozdějších děl. (29.10.2015)

Stary snímek tohoto umělce je životním příběhem nadejné operní zpěvačky jejiž karieru překazí válka. Je to opravdu hrůzostrašný kýč, který ačkoliv vznikl v období destalinizace připomína místy Pád Berlína. (22.06.2008)

2. svetová vojna je jedna z výnimočných oblasti tvorby Sergeja Paradžanova (Paradjanova), on vymyslel vlastný filmový štýl, ktorý nebol v súlade s jediným dovoleným, socialistickým realizmom v bývalom ZSSR. Viedol bohémsky spôsob života a preto bol tŕňom v oku sovietskych orgánom. V decembri 1973 ho zatkli za homosexualitu a nezákonné obchodovanie s náboženskými ikonami a odsúdili na päť rokov v Gulagu. Opätovne začal tvoriť až v dobe perestrojky. Muzikál je životným príbehom nádejnej opernej speváčky, ktorej kariéru zastavila 2. svetová vojna.Film je o vojne, o láske, o sile hudby, o nenávisti k nepriateľovi ale aj o zlých Američanoch. Sovietsky vojak Anton Petrenko bojujúci v prvej línii, zranený padol do nemeckého zajatia. Na nemeckom území sa mu podarilo utiecť z transportu a ukrýval sa v kostole spoločne s nemeckým varhaníkom Weinerom, tu sa dočkal príchodu osloboditeľov Američanov. Ale aj u nich vybavovanie formalít trvalo dlhé mesiace, pokiaľ sa Anton mohol vrátiť späť do svojej vlasti. Tu stretáva svoju lásku Oksanu. Tento film sa radí k tým, ktorý keď si pozriete raz, už viac ho netúžite vidieť. (28.03.2018)

Paradžanov natočil film, který je v lecčems podobný projektu jeho učitele Dovženka Pověst plamennych let, příbuzná obrazová poetika, estetizace německých válečných hrůz, ukrajinské přírodní a folklorní motivy. Kombinace kamery s motivy z klasické hudby činí z filmu víc filmovou báseň než melodrama (k čemuž by přistoupila většina filmových tvůrců, jakmile v námětu uvidí milostné motivy a v hlavní roli operní zpěvačku). (11.03.2012)

A to som si dlho myslel, ze Ukrajinskuju Rapsodiju natocila Kira Muratova ... az neskor som si zistil rezisera. Kazdopadne nic moc, len velka laska, ktoru prekazila vojna, konkretne WWII - rezisersky vsak nic moc, len nudna rutina, Parajanov nie je Michalkov, ze jo ... a ani Tarkovskij : 40 % (07.11.2018)