Návrat

Rodinný krb doutná......přidáním polínka se snad zase rozhoří...... Jenže znáte to, některé dřevo hlavně to tvrdé, potřebuje větší žár ,aby se rozhořelo. Plamínky kloužou jen po povrchu, ale dovnitř se neprohoří a nakonec se oheň stejně udusí. Tak nějak je to s návratem otce po dvanácti letech domů, ke své ženě a dvěma synům. Rodina se pokouší najít znovu jednotu. Emocionální introvertnost otce je však velkou překážkou na této cestě. Vyústění celého příběhu je smutné ,ale zároveň plné lásky a smíření a také vlastně takovým návratem ,po kterém však už nic není stejné.......Nádherná neuchopitelnost, nádherná kamera, nádherná hudba, fantastické herecké výkony v dětských rolích (dvě strany jedné mince) a charismatický Lavronenko. (13.05.2008)

Vozvraščenije je dokonalým příkladem toho, že velký film lze natočit i s nízkým rozpočtem, s několika málo herci, s jednoduchými dialogy, a že jeho děj může být prostý a pomalý, a přitom emocionálně silný a existenciálně hluboký. Ale i když film možná vypadá na první pohled levně a téměř amatérsky, za prací režiséra i kameramana je znát slušné filmařské know-how a asi i inspirace Andrejem Tarkovským. A třeba černobílé fotografie před závěrečnými titulky, tvářící se naoko jako amatérské momentky, jsou ve skutečnosti krásná umělecká díla. K ději filmu se toho nedá mnoho povědět, nechce-li člověk příliš spoilerovat - po mnoha letech se k ženě a dvěma synům jednoho dne nečekaně vrací otec, kterého si děti ani pořádně nepamatují a vezme oba kluky na výlet, který se pro ně postupně mění ve zkoušku dospělosti... Jiným jazykem - otec je schizoidní machistické hovado, s tajemnou (nejspíš námořnickou a kriminální) minulostí, nejspíš propuštěný z basy, a smysl (cíl) výletu je nejspíš úplně jiný, než sblížení se s jeho potomky. Syrové a zádumčivé ruské "bergmanovské" road movie s mnoha silnými momenty a se vzrůstajícím zlověstným napětím, které vygraduje v jeho poslední čtvrtině... Hmmm, to jsem to ale napsal napínavě... Pro většinového, stádního diváka bude film ovšem nuda, takže milci a milenky romantických komedií - neztrácejte prosím s tímhle filmem čas a čumte radši na Kameňáky a telenovely. A ještě jedna smutná zajímavost - jak jsem se už kdysi dávno dočetl v programu pražského kina Aero, ve kterém jsem film tehdy viděl poprvé, starší z obou chlapců, sympatický Vladimir Garin (Andrej), se krátce po natočení filmu zabil na stejném místě, kde se natáčela úvodní scéna skoku do vody... (21.08.2013)

Muž, možná otec, možná kdokoli, vtrhne do života dvou bratrů, pro které je táta už jen mýtus a fotografie, která ale nic moc nepotvrzuje. Dva bratři, jako by dvě půle jedné osobnosti: jedna touží po mužské autoritě, přijímá ji vděčně i s rozkazy, fackami, nevzdoruje, podřizuje se jak zbloudilá ovečka, která byla opět nalezena. Druhá klade otázky, nevěří, nepřijimá, protestuje, křičí a přitom by tolik chtěla opak. Je zvláštní, že o co míň se vysvětluje a objasňuje, o to víc jsme vtaženi, okouzleni a zaskočeni ... a ta hudba, kamera a barevný tón......... (05.03.2006)

Návrat vlastně nakonec sděluje prostou myšlenku, že jsme syny svých otců ( dcery svých matek neřeší, je to ruský film:). Výborné dětské herecké výkony a pohledná formální stránka jsou devizou tohoto ruského filmu, horší už je to s příběhem samotným a vyjádřením komplikovaného vztahu ztraceného otce se svými syny. Zvjagincev představí chladného odtažitého otce se zjevně tajemnou minulostí a dva rozdílné bratry, kdy jeden přijímá otce bez otázek a druhý se staví na odpor, potud je vše v pořádku a interakce mezi nimi vypadají realisticky, jenže film směřuje k bodu zlomu, kterému jsem prostě neuvěřil, ten okamžitý přerod otce v jediném (ano vypjatějším) okamžiku ve starostlivého ( totální změna výrazu tváře) mi přišel vykonstruovaný, nemůžu si pomoct, možná to bylo právě pro to, aby mohlo dojít k "nečekané" tragédií a film tak mohl sdělit tu prostou myšlenku a možná to všechno bylo myšleno jinak, kdo ví... já tomu jen prostě neuvěřil. (20.04.2012)

Dvaja chlapci a jeden otec, ktorý sa v ich životoch náhle objaví akoby nič. "Odkiaľ sa tu vzal?", pýta sa ten mladší mami. "Prišiel," dostáva stručnú odpoveď. Andrej (14) ma z jeho príchodu radosť, chýba mu otec, ktorý by ho učil tvrdým prácam a bol mu vzorom. Snaží sa mu čo najviac zapáčiť, prijíma a podriaďuje sa jeho príkazom, s nádejou zblíženia sa. Jeho mladší brat Ivan (12) sa na smrť bojí výšok, no nebojí sa vzoprieť svojmu prísnemu otcovi a dáva mu pocítiť, že jeho blízkosť mu je nepríjemná. Viac ako jeho starší brat si uvedomuje, že na nich doteraz kašľal. Nedokáže mu odpustiť a ani nerozumie, prečo sa odrazu v ich životoch objavil. Z jeho návratu vôbec nie je nadšený, pretože otec len otvoril rany, o ktorých ani netušil, že ich má. Muž, ktorý sa odrazu ocitol v ich dome, je pre neho cudzí človek. Nedokáže ho oslovovať slovom otec, pretože ten titul si od neho nezaslúži a jeho rešpekt už vôbec nie. Keď sa otec rozhodne vziať ich na niekoľkodňový výlet na ostrov, prežíva vnútorné peklo. Ruka v ruke ide nevyspytateľná a drsná príroda s napätou atmosférou deja. Posledná pol hodina je odzbrojujúca a (ešte vtedy detský) výkon, ktorý Ivan Dobronravov predvádza, ani nejde opísať slovami. Masterpiece. (05.10.2018)