Návrat

Zaujalo mě už téma filmu (mně blízké a tudíž důvěrně známé) a později stejně tak i znamenitost jeho zpracování, plynoucí zejména z realističnosti postojů a chování hlavních charakterů. Zpracování dbá na celkovou realističnost, nejen tedy postav, ale i velmi podstatného prostředí. Vlivy počasí jakoby byly překopírovány do vizuální stránky filmu a působily i na diváka lépe přibližujíc dojmy z neobvyklé roadmovie. Zvláštní důraz je kladen na katarzní účinek přirozenosti okolní přírody, jejíž stálá přítomnost je čas od času nenápadně připomenuta (například přeostření na dešťové kapky, záběry zpoza plotu stébel, nebo prostým proložením scén panoramatickým záběrem na krajinu, často napomáhajícím dojmu jemného kontrapunktu). Hudba je použita stejně citlivě, podporuje těch několik málo - ovšem překvapivě mocných - vrcholných momentů filmu a ve správných okamžicích k nám zaznívá jen ticho, které - je-li užito ve vhodné chvíli - může být až ohlušující. Nejvíce ze všeho jsem se obával konce filmu, především pak nějakého smířlivého vyznění závěru, které by film zcela degradovalo. Snad toho neprozradím moc, když napíšu, že mé obavy se částečně naplnily, z části naopak. (16.01.2007)

Tento snímek se navenek může jevit poněkud nudným (hlavně v první polovině), protože se tam moc nemluví, avšak v podstatě byl celý o nedostatku komunikace, což nakonec vedlo k velmi tragickému konci. Celý film měl psychologický nádech a působil dost depresivně. Hlavně posledních 30 minut, kdy příběh vrcholil, vrcholila zároveň i ta depresivnost. Snímek byl natočen naprosto skvěle a obzvlášť bych chtěl pochválit vizuální zpracování (onu mnoha lidmi zmiňovanou "čistou" kameru :)) a potom herecké výkony Vladimira Garina a Konstantina Lavronenka, kteří se svých rolí ujali naprosto perfektně. Ivan Dobronravov se už jen vezl na hereckých výkonech dvou výše jmenovaných a na mě jeho výkon působil docela staticky. 9/10 (16.01.2007)

Citlivě natočený snímek o duu nerozlučných bratrů, z nichž každý má k vracejícímu se otci jiný přístup. Starší z nich otcovu autoritu přijímá bez otázek, zatímco mladší proti němu revoltuje. Pokud čekáte lidsky hřejivé melodrama o sbližování se, tak na to zapomeňte. Tady se hraje na syrovější, ovšem zároveň opravdovější notu a i díky nim je závěr Návratu opravdu těžko zapomenutelným zážitkem. (16.01.2007)

Pokud si nejste jisti, co přesně si představit pod, dnes celkem populárním, pojmem "nekomerční", nebo "art" film, mrkněte na Návrat - uměleckou kamerou natočený (filtry), skromný příběh dvou chlapců a nevysvětlitelném návratu jejich otce po neuvěřitelných 12 letech, kde není ani tak podstatný samotný děj (v kterém nehledejte hlubší smysl, či logiku), jako prožitky malých bratrů, jejichž herečtí představitelé se zhostili rolí velice přirozeně a samozřejmě prožitky samotného diváka. Záhadný a neprůhledný otec na sobě nedá nic znát, pouze si libuje v krátkých despotických příkazech a zatímco jeden chlapec poslouchá na slovo, nejspíš díky jakési vnitřní radosti z tátova návratu, druhý vzdoruje a nehodlá otci jeho dvanáctiletou absenci ve svém životě jen tak odpustit. Oceňuji, že na rozdíl od takového 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, zde úvodní scény dostanou v závěru svůj smysl ("Dokážu skočit"), avšak na lyrický film se nejedná o tak emocionální dílo, mohl bych klidně jmenovat hromadu silnějších snímků. 7/10 (03.05.2008)

Každá scéna, každý okamžik filmu, každá osobnost Vás vtáhne do děje a dokáže poznamenat na opravdu dlouhou dobu. Prosté, velice tajuplné a přitom tak nádherně natočené drama až z Ruska, které zapůsobí krásnou krajinou, výbornými hereckými výkony a hlavně opravdu silným příběhem si nezaslouží nižší hodnocení než 5 *. Po delší době skvost, který se objevil na ČT2 ve Filmovém klubu a stál za to. (16.01.2007)