Návrat

o tom, ze rusi to s filmom vedia som nikdy nepochyboval.navrat je toho svetlym prikladom..film, ktory vas po cely cas nuti rozmyslat nad tym, aka vie byt realita nevyspitatelna..strateny otec o ktorom absloutne nic nevieme sa zrazu zjavi a behom par dni naprava zanedbane..hm, krasny namet, vyborne napointovany, smutny a kruty..vyborna detska ustredna dvojica..nechapem, ze zahrali, ako ostrielani harcovnici..velmi pekny film. (13.04.2007)

Velice pěkný film, ne náhodou nafiltrovaný do chladného barevného tónu zmatku a nejistoty v dětské hlavě mladšího bratra (hlavní představitel jakoby z oka vypadl H. J. Osmentovi, ostatně hraje stejně výborně). Mám jen jedinou výtku; při sledování jsem si vzpomněl třeba na novozélandský Déšť. Ale bylo by možná nefér vytýkat tak hezky nasnímanému filmu podobnost s jinými neméně zajímavými kousky. (16.01.2007)

Ruská filmová nádhera na šest aneb překrásně lyrický road movie z prostředí matičky Rusy - zejména Ladožského jezera, o návratu otce (?) za svými syny a také psychologická studie jejich vzájemného poznáváni... Návrat je pořádně syrové drama, ohlodané až na samotnou kost - jakékoliv vedlejší děje a linky jsou zde naprosto zapomenuty, jakákoliv historie je zde zahalena tajemnem - a my diváci jsme tak postaveni na úroveň dvou mladých chlapců, hlavních postav snímku, kteří si svůj názor na kontroverzního otce musí postupně vytvořit sami. Ztotožníte se s jeho chováním nebo nikoliv? Krásou Návratu je jednoduše fakt, že Vám nikdo nenapoví. Vše je pouze na Vás. Po technické stránce se nedá vytknout snad nic - špičková kamera, úžasné lokace, perfektní scénař a hlavně bezchybná režie Zvyagintseva. To samé po platí o stránce herecké. Osobbně se mi z chlapců líbil více výkon Ivana (Ivan Dobronravov), ale to je možná i tím, že postupem času dostával Andrey (Vladimir Garin) méně prostoru. Co ještě dodat k téhle "perle"? Paráda pro oko, duši i mozek. 5* (01.05.2008)

Pokud si nejste jisti, co přesně si představit pod, dnes celkem populárním, pojmem "nekomerční", nebo "art" film, mrkněte na Návrat - uměleckou kamerou natočený (filtry), skromný příběh dvou chlapců a nevysvětlitelném návratu jejich otce po neuvěřitelných 12 letech, kde není ani tak podstatný samotný děj (v kterém nehledejte hlubší smysl, či logiku), jako prožitky malých bratrů, jejichž herečtí představitelé se zhostili rolí velice přirozeně a samozřejmě prožitky samotného diváka. Záhadný a neprůhledný otec na sobě nedá nic znát, pouze si libuje v krátkých despotických příkazech a zatímco jeden chlapec poslouchá na slovo, nejspíš díky jakési vnitřní radosti z tátova návratu, druhý vzdoruje a nehodlá otci jeho dvanáctiletou absenci ve svém životě jen tak odpustit. Oceňuji, že na rozdíl od takového 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, zde úvodní scény dostanou v závěru svůj smysl ("Dokážu skočit"), avšak na lyrický film se nejedná o tak emocionální dílo, mohl bych klidně jmenovat hromadu silnějších snímků. 7/10 (03.05.2008)

Návrat je nádhernou ukázkou lyrického filmu a vizuálního umění v té nejčistší a nejpřístupnější podobě. Udivuje hrubým, neotesaným a úsečným scénářem, který záměrně nic nenapoví, nic neodhalí, většinu dedukcí nechá na divákovi, přičemž mu ale absolutně nejde na ruku. Spíše otevírá prostor famózní lyrizující kameře Mikhaila Kričmana, která svojí povětšinou odtažitou perspektivou a straněním se hlavního děje dokonale rytmizuje film, jenž osciluje mezi deskriptivními celky a strhujícími detaily. Kontrast odosobnělých a kompozičně vybroušených záběrů se subjektivními perspektivami dodává filmu citelnou dramatičnost, čím víc vypravěč divákovi odpírá, čím cí odvádí pozornost vizuálními přesahy, tím víc člověk lpí na vyprávěném, tím více si vychutnává lyrické vsuvky, které korespondují s náladou filmu. I díky barevnému filtru a vzhledu jednotlivých exteriérů dýchá z Návratu jakýsi chlad, odcizení, samota a vyprávěč tak vytváří prostou, ale strhující paralelu prostředí x příběh, nebo chcete-li lyrická složka x epická složka. Nepostradatelnou částí mozaiky jsou výborné výkony všech zúčastněných, před kluky nezbývá než smeknout, protože zvládají velmi obtížné party a emocionální nuance. Za povšimnutí stojí i zvuková stopa, která v mnoha záběrech ustupuje obrazu a ještě zesiluje znepokojivé lyrické podtóny. Podobně i hudba v minimalistickém provedení šikovně posiluje drama mezi postavami. Návrat je film hodně výrazně založený na formě, alespoň zpočátku právě forma dominuje nad obsahem, nicméně tušený, přesto těžko předvidatelný zvrat vytvoří v důsledku čirou a fungující metaforu vztahu otec x syn v podobě tak syrové a uvěřitelné, že jsem jakékoli námitky v tomto směru spokl. Vše završí naprosto otevřený a úsečně vypálený konec, který zanechá diváka v pochybách, jaksi uprostřed věcí. Zařazení černobílých retrospektivních fotografií má až lynchovsky dráždivý nádech tajemna... Smekám, úžasná práce. (15.01.2007)