Návrat

Ještě pořád se vznáším na obláčku emocí, nepopsatelných pocitů, které mě naprosto pohltily nejen po skončení filmu, byla jsem jich plná už od začátku. Návrat je postavený hlavně na hereckých výkonech dětí. Dvou bratrů, z nichž ten mladší předvádí skutečně impozantní výkon. Příběh o člověku, který se po dvanácti letech z nepochopitelných důvodů vrátí neznámo odkud a vezme své děti na 'výlet', mě fascinoval jako opravdu málo jiných věcí před ním. Ty úchvatné scenérie, podmanivost obrazu, hudba, která člověka povznáší a pomáhá mu uvědomit si, že právě emoce jsou na filmu to zásadní, co by člověk měl vnímat. Návrat je točený srdcem, v každém záběru je citít nadšení a láska.. (23.06.2004)

Další film, u kterého je hodnocení na čsfd hodně ulétlé. Neříkám, že Návrat je špatný film. V několika okamžicích je příjemný, poetický a kouzelný svou chladnou tváří ruského světa. Bohužel je postaven na základech Návratu otce k manželce a dvěma synům. Poté následuje dlouhá cesta za "něčím", při které se otec chce stát respektovanou osobou. To moc nevychází, protože neustále opakování myšlenky "já jsem tady otec, vy jste jen děti a já tady o všem rozhoduji, takže nemáte právo na vlastní myšlenky a názory" je unavující víc než si režisér myslel. Celé chování a jednání otce musí zákonitě vést k tomu jedinému možnému a ti se také stane. Film tento závěr dožene do extrému, ale v podstatě mluví o realitě, která je na denním pořádku (SPOILER: //nechápat špatně, "zmizení" otce je možno brát jako způsob osamostatnění synů a tím naplnění snahy každého rodiče=aby jeho dítě samo uchopilo svůj život a uvědomilo si "přijalo" svou odpovědnost//). Nebýt neustále snahy vtloukat to samé do hlavy diváka Návrat mohl být opravdovým návratem a ukázat lidem něco víc než poučnou cestu pod rouškou "tyranie". (04.05.2007)

Asi nejsem sám, kdo po shlédnutí byl mírně řečeno v rozpacích, co Návrat vlastně symbolizuje, kde je jeho myšlenka. Herecké výkony jsou přesvědčivé. Obrazově jde o krásný film, který si i naprostý laik musí vychutnat. Dějově mně zápletka nepřijde ničím zajímavá, i když silné momenty se najdou, a o otci se vlastně nedozvíme téměř nic. Já osobně jsem milovníkem silných konců. Jsem zastáncem toho, že i když libovolný film nabízí celkem průměrný obsah, zajímavý konec ho může vyšvihnout mezi elitu. Naopak už o tom nejsem příliš přesvědčen a špatné konce dle mého mohou zničit celý pracně budovaný děj. Nechci tím říct, že konec Návratu je špatný, jen vlastně neukáže vůbec nic. Žádné rozuzlení, vysvětlení, nic. (26.06.2011)

Překrásný film, který dokazuje, jak se z minima dokáže vytěžit to největší možné maximum. Nádherně zkomponovaný obraz, minimalistická hudba a herecký koncert ústředního tria. Určitě jeden z nejlepších ruských filmů současnosti, příkladné komorní drama s jedním hodně velkým tajemstvím: otcem a vytříbeným scénářem jakožto hnacím motorem celého snímku. (16.01.2007)

Zmizela cesta, slovesa, ve fotografiích zůstal podmiňovací způsob. Cizinče, otče, podobáš se navlas Tomu na obrázku. Ta zežloutlá náruč mě zadržuje ve vzpomínce. Nažloutlý, po ní toužím. Ta přítomná, otcovská, cizí, mě ale na cestě v prachu, dešti, na moři, ostrově, na věži mačká, drtí. Zlím se a nenávidím Tě. Přemáhám zlostí strach, jednou dlaní vrah, druhou poraněný syn z fotografie. Nakonec Ti uteču. Les ustupuje rozpadlé věži, louce, místu, kde ve větru rezavě skřípe můj výstup. (06.02.2009)