Romance štědrovečerní

Ach, jak jsi krásná, přítelkyně má, ach, jak jsi krásná... Uvážeme strakatého pejska u břehu a pak si dáme pusu, ať všichni závidí. Kolik takovejch okamžiků v životě zažiješ? Básnický impresionismus Jiřího Šotoly a Karla Šiktance je v rámci tohoto navýsost skromného televizního filmu natolik působivým uměleckým vyjádřením, spojujícím jak něžnou romanci dvou mladých milenců (Tvrzníková & Tříska), tak i elegický příběh rozvedeného, osamělého architekta (vynikající Felix le Breux), že mu lze odpustit i těch několik technických nedokonalostí. Protože Fišerova hudba je prostě mimořádná. A protože silnější než smrt je milování. Máš? Mám. (06.10.2016)

„Ach jak jsi ty krásná přítelkyně moje. Tvé oči asfalt po dešti, tvé oči terče hluboké, ať zrezivějí pistole, jenž zkusí do tebe mířit. Jsi krásná přítelkyně má, krásná jako město ze skla. Jsi pěkná jako jarní vítr nad řekou, jak plavná řeka plynoucí. Tvé řasy černé vějíře, tvé prsy střevíčky dva pod sněhem, dvě skvrny horkých špiček růže. A žen je jako hvězd a bez počtu je řas a nehtů, ostrých ňader, očí jako nůž. A tys jen jedna přítelkyně má…“ Tyhle a další úvodní i závěrečné verše Jiřího Šotoly inspirovaná biblickou Písní Šalamounovou v kombinaci krásně poetickou hudbou Luboše Fišera tvoří zajímavý rámec jinak poněkud kontrastního vyprávění o tom, jak odlišně prožívají vánoční čas lidé naplněni láskou v porovnání s lidmi, jimž nezbývá už nic jiného, než vysedávat i na štědrý den v hospodě a pít rum. Na mladé dvojici v podání Jan Třísky a Jaroslavy Tvrzdíkové je roztomilé, jak si často říkají slova “máš?“ „mám“ a mluví jeden o druhém jako o různých „chundelatých“ zvířátkách. To postaršímu architektovi v podání Filipa de Briex už nezbývá skoro nic než přát sobě i jiným „smutný a veselý…“ Smutno-veselé je tak i celkové vyznění tohoto komorního snímku. (22.04.2021)

Raritní kousek a velká odvaha s televizní technikou do ulic. Dějová linie v hospodě silná. Tvrzníková svým nedavajstvým po čase nudí...Báseň v úvodu filmu je Píseň písní, někdy nazývaná též Píseň Šalomounova, je to sbírka židovských „svatebních“ písní různých dob, řazená mezi tzv. pět svátečních svitků. (28.12.2020)

Příběh dvou dvojic, žel, časově nepatřičně rozdělen. Obsáhlejší část věnovaná milencům není tak zajímavá (milenecké žvatlání je vždy zajímavé jen pro samotné aktéry), jako část menší, věnovaná starším ex-manželům, která je o to přínosnější. Mělo to být přesně naopak. Šotola je v tomto případě rozhodně lepší básník než prozaik. Pochvala za báseň a nádhernou hudbu. V rámci žánru za 3. (15.03.2021)

Krásné pohlazení od Třísky připomínajícího antického hrdinu a ještě nedávné Robinsonky Tvrzníkové ztrácí na romantickém patosu, když se příběh stáčí k rozvedenému panu architektovi. Básník Šotola, inspirován starozákonní písní Šalamounovou, zpevňuje romantickou kostru příběhu úvodní a závěrečnou básní. (25.02.2013)