Dlouhý podzimní den

Lehce podobný námět jako u Michálkova Babího léta, ostatně scénárista je v obou případech stejný (Hubač). Tentokrát roli stárnoucího kmeta, který se těžko vyrovnává s podzimem života, ztvárnil Ladislav Pešek, jenž obecně při herecky vypjatých momentech vkládá do svých rolí tolik bolavého sentimentu, až je to někdy nepříjemně příjemné (a naopak). Zde k tomu měl opět několik příležitostí, přičemž nepromarnil ani jednu. Tedy opět silný zážitek, který nedokázal pokazit ani Jiří Vala svými technickými chybami, když se asi 10krát kouknul do kamery... 75% (24.08.2011)

Je to film o stáří. Pešek má tu smůlu, že nechlastá, jako my všichni nemocní starci. Jen tak si lze vysvětlit, že je celý šťasten, že ho podnik povolal k mašině, jako pracujícího důchodce.  Kdyby mě moje matka atomová elektrárna povolala za standard 55 000, vzkázal bych jí: Vyserte si voko pitomci, natrápili jste mě dost! (22.07.2023)

Podzim stáří, jehož aktivní život končí a ten vytoužený penzijní, plný pochyb a nejistot, nastává. Muž v okamžiku, který tak trochu připomíná předěl mládí a dospělosti, v moudrosti, která nepostrádá pochyby ani existenciální úzkost. A posléze poznání, že tímto předělem sice mnohé opravdu končí, ale nejméně tolik je toho, co naopak začíná. V ztvárnění předních českých herců i tvůrců se nejen tehdy, ale i dnes dostává českému divákovi zážitku, na který se nezapomíná. Pod jednou podmínkou ovšem: že dílo je dostupné v technologii, jejíž masové zvládnutí ji dnes činí nepopiratelně lidovou. Nemusím jistě dodávat, že mám na mysli digitalizaci a DVD, případně jiné alternativní nosiče. (27.01.2008)

Už když to pánové v úvodu rozjeli na rozlučce s prací, naskočil mi tváři spokojený úsměv - a vydržel až do konce. Samozřejmě díky Ladislavu Peškovi v hlavní roli, který okouzluje i dojímá. Ovšem pozor: Dlouhý podzimní den není zrovna laskavá komedie, v zásadě je dost smutný. Dozvíme se důležitou skutečnost o dceři a zeťovi hlavní postavy (což je ale prozrazeno jakoby mimochodem a bez patosu) a jak už to tak ve filmech podle Jiřího Hubače bývá, dojde i k vypjaté hádce. Nicméně vyznění snímku je přese všechno smutné veskrze optimistické: za každé situace je možné mít radost ze života. (21.09.2008)

První díl diptychu dua Hubač, Moskalyk se soustředí na starší generaci. Což by samo o sobě nebylo na závadu. Druhá část, Pozdní léto, je mi přece jen sympatičtější. A možná je to i změnou představitelky paní Mrákotové. Hegerlíková sice není špatná, ale s Medřickou se rovnat nemůže. Galatíková je zde v nepatrné roli, takže nemá šanci něco předvést. Velký prostor dostal Pešek a dokázal, že neuměl hrát jen dobráky od kosti. (26.12.2012)