Pečeť vraha

Opět klasický Bongův mix žánrů, kdy se v jedné scéně smějete a o pár vteřin později vás zamrazí v zádech. Prostě detektivka převrácená naruby, ale je mi jasné, že konzervativním divákům "kriminálek od las vegas po miami" to po chuti nebude:). Jak už je zvykem, film oplývá výbornou kamerou, nenápadnou smutnou hudbou a výtečným Kang-ho Songem. Symbolické otevření a uzavření snímku nádhernými prosluněnými záběry je perla sama o sobě. (26.01.2010)

"To, že jsem si ho tam honil, to je zločin?" Já tedy obvykle nevenčím svoji anakondu na místech vražd, ale u Korejců mě to zase až tak nepřekvapuje. Oni jsou trošku jiní. Třeba jeden vyšetřovatel vražd má za sebou dvě třídy střední školy a ten druhej si dal čtyřikrát devátou třídu základky. To se pak divák patrně nemůže divit tomu, že sprostí podezřelí jsou fackováni, kopáni, ohrožováni zbraní a věšeni hlavou dolů. Mě to vynucování přiznání přesto trošku štvalo. Ale atmosféru to mělo, to zase jó. (02.11.2021)

Memories of Murder je dalsi z korejskych snimkov, ktore som po dopozerani dostal nutkanie si hned pozriet znovu (co som aj urobil). Nieje to koli zanrovemu zaradeniu, vynimocnemu pribehu, ci technickemu spracovaniu (forma je vsak dolezitou a skvelefungujucou sutastou tohto celku). Je to koli velkemu poctu vacsich ci mensich detailov, ktore divak pocas jednej projekcie hadam ani nemoze spozorovat. Su to detaily (ci uz vizualne, dejove, alebo verbalne), ktore poskytuju vo filme velky priestor pre divaka a umoznuju mu, ba az ho nutia, hladat nove suvislosti / voditka, ktore mu pomozu film si naplno uzit, pochopit ho a precitit. Nie zeby to bol film nejak komplikovany, to nie. Ale ma v sebe hlbku, ktora presahuje pribeh a ponuka zazitok, ktory ani nieje urceny na to aby bol slovami vypovedany. Je to zazitok, ktory sa stane velmi osobnym pre kazdeho, ktory sa na tento typ filmu dokaze naladit. A akosi mam pocit, ze si to budem musiet pozriet minimalne este raz :). (9/10) (17.07.2008)

Je to vydarený mierne komediálne ladený kriminálny thriller. Má výborný príbeh odohrávajúci sa v osemdesiatych rokoch, kedy v menšom mestečku dôjde k niekoľkým vraždám, ktoré má na svedomí sériový vrah a keď si s tým miestni policajti s minimálnymi skúsenosťami nevedia poradiť, na pomoc im príde aj detektív zo Soulu, ale vrah je stále pred nimi. Spracovanie je výborné, je to originálny žánrový mix, pretože s takouto extrémnou kombináciou som sa v kriminálnom žánri ešte nestretol. Žiadny dlhý nevýrazný úvod sa tu nenájde, film zaujme už od začiatku, prvá polovica ešte aj napriek téme pôsobí dosť humorne, praktiky policajtov sú mimoriadne zábavné a podobne aj dialógy medzi nimi, našťastie príde aj iný detektív, ktorý tomu dodá aj nejakú vážnosť, ale spolu sa to všetko výborne dopĺňa, takže mimo humoru už zaujme aj samotné vážne vyšetrovanie a občas vyjde aj dosť slušná temná atmosféra. V druhej polovici si to oba žánry vymenia, humor už ide do úzadia, ale stále sa ešte občas nájde aj niečo vtipné, no skôr je to už správna temná kriminálka a veľmi sa mi páči aj celá záverečná časť a hlavne posledná scéna, tá je perfektná. Takže nadmieru spokojný som so všetkými žánrami, humor je skutočne perfektný, pri máloktorom filme som sa tak s chuťou zasmial, ako práve tu, niektoré dialógy a vyšetrovacie metódy sú neskutočné, takže na mnoho scén rozhodne nikdy nezabudnem. Ale o nič nezaostáva ani žáner kriminálny thriller, tie hlavné scény sú napínavé a obsahovo dosť zaujímavé, napríklad všetko týkajúce sa pesničky v rádiu, tu nemám čo vytknúť. Herecké obsadenie je výborné, môj obľúbený Song Kang-Ho ako vtipný policajt, charizmatický Kim Sang-Kyung v úlohe toho rozumnejšieho detektíva, bavil ma aj Kim Roe-Ha a Song Jae-Ho, tu nemám problém. Réžia a technická stránka sú perfektné, Bong Joon-Ho skvelo zvládol tento neuveriteľný žánrový mix, je to napínavé, vtipné, dobre vymyslené, aj vizuálne dobre zvládnuté. Síce kriminálny žáner pre mňa nemá potenciál pre plné hodnotenie a preto ho nedávam ani tu, ale Pečať vraha je jeden z najlepších a možno aj najlepší kriminálny film, aký som vôbec videl. 79% (22.10.2012)

Přestože nevím, jak probíhalo tehdejší skutečné vyšetřování série jihokorejských vražd, musím říct, že mě příjemně překvapilo, jak civilně tuto kauzu Pečeť vraha rekonstruuje. Nemožnost dobrat se pravdy tu nenabývá filosofických rozměrů, ale drží se striktně v rámci jednotlivých vyšetřovacích metod. Do opozice se tu proti sobě staví (v podobě dvou detektivů) intuice a racionálno a jako poslední instance figuruje americká vědecká laboratoř. (Téma USA je obecně docela humorné, protože se tu o zámořských tajných službách mluví s až náboženským respektem a nakonec i na samotné výsledky z laborky se čeká jako "na smilování boží", jako na něco, co nezpochybnitelně vysloví verdikt - divák ale tuší výsledek ještě předtím, než se hrdina do zprávy začte.) Vrah není vyšinutá, excentrická osoba, která by se snažila upozorňovat na vady společnosti (jako např. Spacey v Sedm), film naopak úchyly a retardy důsledně staví do rolí falešných podezřelých. Pachatelova neodhalitelnost a zrádnost spočívá v jeho obyčejnosti a ve finální scéně jsou dokonce diváci sami označeni za potenciální viníky. _____ Někde jsem se dočetl, že Korejci tento film milují také proto, že jim dobře připomíná dobu tehdejšího vojenského režimu (např. noční sirény), ale západní divák by tady vůbec neměl mít problém se orientovat; dokonce mám pocit, že jde o jeden z nejpřístupnějších filmů a potenciálně dobrý úvod do jihokorejské kinematografie. (16.02.2011)