Jakubův žebřík

Slastně těžkomyslný a geniálně depresivní alternativní film s motivem války ve Vietnamu, tentokrát však ne válečný, nýbrž spíš... veteránský. Jeho hlavní hrdina Jacob Singer se (už v poválečné době) stále vrací ve svých vzpomínkách a vidinách do válečných časů, a nejen tam, také ke své bývalé ženě a svému mrtvému synovi. A ony vzpomínky a vize postupně nabírají stále bizarnějších a děsivějších obrysů a přecházejí chvílemi až v horrorové výjevy. Realita se prolíná se sny a představami, až se hranice mezi reálným a snovým světem začnou vytrácet a hrdina je spolu s divákem zmítán pochybnostmi, stihomamem a existenciální úzkostí. Může za to tajné experimentování s halucinogenními drogami, které prováděla americká armáda na nic netušících vlastních vojácích? Těžko napsat něco podrobnějšího, aby člověk příliš nespoileroval, což by byla neodpustitelná netaktnost, neb si dodnes vzpomínám, jak se mnou kdysi hodně dávno pointa prozrazená až v samém závěru filmu zamávala. Jacob's Ladder možná nevyniká svým zpracováním (působí místy trochu nízkorozpočtově), ale ční vysoko nad průměr svým skvostným mysteriózním příběhem o věcech mezi nebem a zemí. A je v něm například prezentována jedna hluboká a dle mého soudu naprosto pravdivá myšlenka o tzv. pekle, ďáblech a andělech z pera středověkého německého mystika Mistra Eckharta. Ale nebyl bych to ovšem já, aby se mi z celého filmu nelíbila nejvíc jedna naprosto pitomoučká vedlejší scénka, ve které čtyři černé holky na chodníku zpívají kolemjdoucímu Singerovi v pošťácké uniformě "Please Mr. Postman". (23.10.2013)

Výborný, ale také i těžko uchopitelný snímek, o kterém jsem doposud věděl tak nějak matně a o to víc jsem příjemně překvapen. Navíc docela zaráží několikrát zaznamenaná podobnost s letošní Hranicí života (čistě subjektivní dojem vycházející z mého pochopení obou filmů), která je minimálně o třídu horší. (11.05.2006)

Těžko se komentují filmy jako je Jakubův žebřík. To, co se ve filmu dělo, je totální peklo. Někdy v půlce filmu to příběhově trošku sláblo, protože start to mělo víc než brutální. Závěr byl ale finišem se vším všudy a dlouho se mi nestalo, že bych na obrazovku civěl s otevřenou držkou, ze které stačilo málo, aby mi začaly odkapávat sliny hrůzou. Tento příběh tak dokazuje to, že je vlastně úplně jedno, jestli žijete v demokracii nebo totalitě. I domnělá demokracie jako je USA dokáže takové zvěrstva, jako testování žebříku na lidech, kteří o tom ani neví. Výsledek? Podívejte se na tento film. (25.01.2016)

Takovéhle inteligentní a dobře zahrané mysteriózní snímky mám docela rád. O čistokrevný horor se rozhodně nejedná (ikdyž takové scény v metru nebo v blázinci byly děsivé dost), spíš bych dal na první místo drama (jež tu v žánrech ani není uvedené). Silný nadprůměr, ale značně depresivní, takže na něj člověk musí mít tu správnou náladu. Horror movie of the year (28.05.2008)

Akce: již při prvním čtení dostanete gigantickou várku spoilerů zdarma. Jakubův žebřík není úplně lehké uchopit, protože divákovi v ničem nenadbíhá. Nejde tu o prvoplánové obviňování US vlády z experimentů na vojácích – tím nejpodstatnějším, čeho se Lyne snaží dosáhnout, je alegoricky a za pomoci náboženských prvků (v Bibli je Jakubův žebřík metaforou k posmrtné cestě duše do nebe) se vyjádřit k post-vietnamskému traumatu a vyrovnat se s ním. Stejně jako Jacob může vystoupat po žebříku za synem do nebe a nalézt klid v duši teprve, když se po hororové cestě peklem (ironicky zastoupeném i smyslným vztahem s „pohanskou královnou“ Jezabel) vzdal všech pout vážících ho k zemi, tak se může voják (personifikované Státy) svého traumatu zbavit, až když na něm přestane viset a nimrat se v něm a přijme celou záležitost jako svoji „mrtvou část“. (28.11.2009)