Pelikán má alibi

Nejen pro tu úžasnou písničku, kterou zpívají Neumann s Plachtou, ale zvláště pro tu neobyčejně živou souhru dvou krajních životních etud dvou dvojic naprostých loserů – pouličních fotografů a zbytných nájemných sil, knihkupeckého příručího, který rozumí slovu, a děvčete z cukrárny, která ví, že to nejsladší je to nejdražší, mně film, který jsem hledal po dlouhá léta v celuloidovém labyrintu, znovu nadchl. A tak si můžu zplna hrdla zazpívat i já – a po svém: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/violin-sonate-houslov-son-ta-2 (30.11.2019)

Úsměvná kriminální komedie s vcelku klasickou zápletkou s dvojníkem. Ten úsměv na rtech vykouzlí zejména originální dvojice fotografů v podání Jindřicha Plachty a Stanislava Neumanna. To jejich chování ala "prvorepublikový Mat a Pata" je obzvláště k popukání v momentech, kdy dotyčné k sobě nedobrovolně poutají policejní pouta. (22.11.2021)

Pohodová a klidná krimi komedie s panem revírním Jaroslavem Marvanem, věčně ukecanými, ale poctivými Plachtou a Neumannem a hlavně nečekaně fyzicky nadaným Miroslavem Homolou ve dvojroli nebojácného lupiče a zakřiknutého knihkupce. Bylo to docela zábavné, místy i vtipné. Pěkná jednohubka pro pamětníky. (15.09.2014)

Česká detektivka byla vždy tvrdým oříškem, Bolero buď posledním odstrašujícím příkladem!!! První zvukovou detektivkou byla Záhada modrého pokoje (1933), což byla česká verze německého filmu. První regulérní detektivkou byl až Třináctý revír (1945). Čeští meziváleční tvůrci po několika směšných pokusech na klasickou detektivku rezignovali, snad ani neměli dostatečné možnosti a zkušenosti, aby mohli točit čisté žánrové věci. Ovšem napětí bylo ve filmu žádáné, a proto se filmaři rozhodli spojit detektivku s typickým českým žánrem, z čehož vznikla tzv. detektivní komedie. Pokoušel se o ni Martin Frič (Krok do tmy, Těžký život dobrodruha), ovšem za nejlepšího tvůrce tohoto podžánru pokládám Miroslava Cikána, mimochodem právě on se poučil na Záhadě modrého pokoje. Vrcholem jeho snah je film Paklíč, kterému ovšem předcházel Pelikán má alibi. Komedie řešící motiv dvojnictví typicky českým způsobem, optimální dávka napětí, jemný humor, tradičně dobré herecké výkony. Nejlepší podává Miroslav Homola, škoda, že se jeho kariéra zastavila, a místo zajímavých rolí následovali vedlejší záporáci a dědci, krásná (a na rozdíl od jiných hereček nejen krásná) Marie Glázrová, z figurek zaujme nejvíc Eman Fiala jako starožitník. Kombinace Plachta-Neumann mně nikdy neučarovala, ovšem o něco lepší než Konečně sami, kde byl jejich výkon značně bezradný. A přesto, když se řekne Pelikán má alibi, vybavím si právě tyto dva komiky, jak šlapou zelí, za nimi probíhá zadní projekce a oni notují "Sedím na větvi a zpívám..." (17.03.2004)

Dvojice Plachta+Neumann měla být vtipnými průvodci filmem, okořenit a zpestřit. Nepovedlo se, řekl bych. Zbylo torzo příběhu, taková parodie na gangsterku. Asi mainstreamová zábava tehdejší doby, já proti ní v jádru nic nemám, Glázrová mi začíná být čím dál sympatičtější svým "holčičím" projevem. 60% (15.06.2012)