We Are the Lambeth Boys
Obsahy(1)
Jeden z mála filmů sympatizujících s životem dělnické třídy, silně zanedbávané jak dokumentární tradicí, tak komerční kinematografií. Snímek We Are the Lambeth Boys se pokusil vytvořit pozitivní portrét o životě obyčejných puberťáků, na hony vzdálený stereotypu tzv. „teddy boys“. Vznikal po dobu šesti týdnů v létě roku 1958 v prostředí mládežnického klubu Ashford House na jihu Londýna. Sleduje skupinu náctiletých v práci i ve volném čase, dává jim prostor vyjádřit frustraci či aspiraci (umožnila to technologie synchronizovaného zvuku, která byla v rámci hnutí Free Cinema použita vůbec poprvé). Nejlepší momenty filmu nastávají právě tehdy, když kamera putuje po skupině a detailně zachycuje jednotlivé tváře, spíše než když předkládá postavy, fakta či sociologické analýzy. (Doc Alliance Films)
(více)Recenze (1)
My jsme hoši z Lambethu: Karel Reisz se sice posunul již více do dokumentaristické polohy, přesto zůstal věrný zásadám Free Cinema. Pozornost objektivu tak zacílil na mládež v přítomnosti doby, proniká přes tradiční třídní překážky, snaží se přiblížit k duši a pocitům mladého člověka. Zajímá se o jeho budoucnost, potřeby, volný čas, ústředním bodem je mládežnické středisko Alford House v londýnském Kenningtonu, ve čtvrti Lambeth, kriket je anglickou sportovní tradicí, jazzová hudba je zas způsobem sebeurčení a zároveň generačního odlišení mladé generace v tom novějším, poválečném uspořádání společnosti, tolik rozdílného od časů minulých, předválečných. Na mládež se dívá s pochopením, daří se mu do obrazu a náznaků poezie zachytit bezprostřednost ()