Ong-bak

Pri sledovaní tohto filmu sa v mojom srdci pobili filmový maniak a fanúšik bojových umení. Filmový maniak v prvom kole kričal na fandu BU : "Nemá to dej, nie sú v tom herci, niektoré scény sú zbytočne natiahnuté, otrasná réžia ale výborné akčné scény". Fanúšik BU vyskočil a udrel zhora lakťom maníka do hlavy. Druhé kolo : filmár potácajúc sa kričí : "....a čo ten debilne slzopudný záver ????" Oponent vyskočil , urobil dvojitý prekrut vo vzduchu a ľavou nohou zavesil filmárovi jednu do hlavy. Tretie kolo : filmár čosi nezrozumiteľne bľaboce, fanda BU skáče a kolenom mu dáva šupu do hrudníka. Filmár letí z ringu a predtým než dopadne v bezvedomí na zem kričí z posledných síl : "Dobre 7/10 ale viac ani keď ma zabiješ". Na tvári fandu BU prebehol ľahký úsmev..... (04.08.2005)

Přehnaně roztomilý, pohádkově úsměvný začátek vzápětí nahradila ta nejdivočejší smršť akčních soubojů, jaké jsem kdy viděl. Jak je možné, že jsem ještě nenarazil na přirovnání "nový Jackie Chan" pro Tonyho Jaa? Ten chlapík by do kapsy strčil i stovku Neů z Matrixu (nebo by před nimi minimálně utekl v efektní honičce)! Ong-bak byl pro mne v pátek večer nadmíru příjemným výletem do thajské kinematografie. Což znamená exotickou krajinu, neobvyklou kameru, zcela neobyčejnou, ale pro uši velmi příjemnou hudbu, a hlavně to úchvatné bojové umění! Z celého filmu mám takový pocit, že bych nejraději režiséru Pinkaewovi vrazil do ruky digitální kameru a poslal jej natočit nějakou zběsilou hollywoodskou akčňárnu. Jsem zlej. (09.01.2010)

Musím priznať, že tvorcovia filmu tak ako thajske prevedenie ma spočiatku veľmi nelákalo - mal som tento snímok dlhú dobu doma, kým som naň pozrel! Avšak jeden večer sa mi stal osudným... Tony Jaa ma zasypal nesmiernym množstvom kopancov a pästí... Na oko jednoduchý príbeh plný akcie, pre thajský národ kult zvaný Ong-bak... Tony Jaa za celý film nepoužil ani raz kaskadéra. Kvôli zlomeným kostiam a natiahnutým svalom sa predlžilo aj natočenie tohto filmu. Tento snímok môže kľudne konkurovať svojim hollywoodskym protivníkom, aj napriek tomu, že rozpočet tohto filmu by nestačil ani na zaplatenie herca... Ong-bak je doslova akčným snímkom, ktorého prevedenie na dnešnom konkurenčnom poli je viac než dôstojné... 7/10 (30.12.2007)

"Nezískáme-li tu Buddhovu hlavu zpět, čeká celou naši vesnici zkáza." Jako pětinásobný imaginární mistr světa v Muay Thai jsem rád, že se našel důvod, aby venkovan Ting vyrazil do města a začal kopat lidi do hlav. Mě ty jeho boje prostě bavily, trocha parkourového skákání mě potěšila a taky mě nadchla honička s Tuk tuky. A nyní odcházím do tělocvičny, abych si procvičil kryty úderů a kopů hlavou, protože v tom mám jisté mezery. (14.12.2017)

Tak pod slovním spojením Made in Thailand už se neskrývají jenom boty a trička pochybné kvality, ale i filmy. Nevím jak vypadjí ty ostatní, ale soudě podle tohoto, tak kinematografie je v Thajsku pravým opakem textilního průmyslu. I když mi vrtá hlavou, co je na Ong-Bak tak vyjímečného. Příběh o chudém vesnickém klukovi, který se vydává do velkého světa Bangkoku, aby našel ztracený posvátný artefakt, není nijak objevný ani pro domácího diváka, který něco podobného zná z normálních pohádek. To co dělá Ong-Bak tak vyjímečným je forma, která sice obsah přebíjí snad ve všech směrech, ale na druhou stranu jej neubíjí úplně a nechává mu jistý prostor. Oboje se vzájemně podřizuje druhému, takže vzniklá symbióza nikoho neurazí. Hledat mouchy na formě se asi nevyplatí. Choreografie akčních scén je našlapaná a divákovi nezbývá nic jiného než tiše zírat. Přesto však musí přijmout jistá pravidla hry, která film vytyčí. A tím nejdůležitějším je neustálé opakování zpomalených záběrů, pouze z jiného kamerového úhlu. Opakování je sice matka moudrosi (prý i posmoderny), ale od diváka to chce trošku shovívavé trpělivosti. Ale jenom o kopancích akce není. Viděl jsem mnoho (ale opravdu mnoho) honiček na všem možném, od aut přes kola až po lodě. Ale ještě nikdy jsem neviděl honičku tříkolových rikší. Originální nápad (na můj vkus určitě), ale jeho inspirace leží někde jinde. Za mořem u hamburgerového národa. Zpomalování a zrychlování záběrů má v popisu práce Tony Scott. Inspirace jeho filmy je zde viditelná dost zřetelně. A film sám to nepopírá, když se v jedné scéně na dveřích objeví plakát ke Scottově akčnímu thrilleru Spy Game . Díky tomuto děkovnému aktu před filmem smekám a uznávám, že se jedná pouze o inspiraci a ne vykrádání. Ong-Bak rozhodně není na škodu shlédnout. Pro diváka, který se o výchoasijskou kinematografii nezajímá nijak aktivně (třeba já), je Ong-Bak hodně příjemným překvapením a velmi zajímavým zpestřením jinak v poslední době příšerného jídelního lístku, předkládaného hamburgerovým národem. (13.04.2005)