Člověk z půdy

Dětské uchvácení písničkami a úryvky dialogů zaznívajícími ze starých gramodesek už mi nikdo neodpáře; když jsem na reflexím DVD zjistil, že zbytek první semaforské hry je už jen nesoudržná poetistická vata šmrncnutá povinnou dávkou budovatelského nadšení a trochou opatrné satiry, byl jsem z toho docela smutnej. Možná kdyby byl býval záznam pořízen s Malým lordem v podání Suchého, který sice nebyl herec, ale podle zvukových nahrávek uměl ve svých replikách vypíchnout jazykové hříčky a mikropointy stokrát líp než řemeslně honěnější Černý, a kdyby u piána seděl Šlitr a ne Růžička, nepotřeboval by člověk tolik historického povědomí, aby si dokázal představit, jaký to tenkrát na přelomu padesátek a šedesátek musel být mazec. (06.10.2014)

Ale jo, dobrý. Horníček je geniální a chrlí jednu zabijáckou hlášku za druhou, Pavlína Filipovská je roztomilá, většina písniček dobrá i samostatně. Nápad skvělý, ale měl jsem z toho pocit, že ve druhé polovině se to tak nějak rozpadlo, naštěstí konec to opět vše slušně slepil dohromady. Nápad s cabaret boys je docela fajn. 75%, slušně a příjemně jsem se pobavil, ale víckrát to vidět nemusím. Písničky dua Suchý a Šlitr jsou skvělé, ale na semaforácké hry opravdu příliš nejsem. (23.02.2021)

Vidět to na divadle v padesátých letech? Jasných pět hvězdiček! Jenomže dnes už to působí místy nudně a až moc jednoduše. A paradoxně nejnudnější je to, co tenkrát způsobilo pravou senzaci - písně. Včera neděle byla, Pramínek vlasů, Dítě školou povinné... hity, které umíme nazpaměť a když některý z nich začne, máme chuť jít si uvařit kafe nebo si odskočit na záchod, protože už jsme ho slyšeli tolikrát, že v nás nevzbuzuje vůbec žádné emoce... Jsem fanouškem divadla Semafor, ale Člověka z půdy zkrátka a dobře nepovažuji za vrchol tohoto divadla. (16.09.2006)

Kabaretní pásmo Suchého a Šlitra je excelentní přehled postupů epického divadla a úchvatná hříčka. "Popěvky", které jsou v některých komentářích označovány za hlavní součást inscenace - bych skromně dodal, že ač baví - nejsou asi tím nejpodstatnějším. Roku 61 přelemová záležitost, která hravostí, lehkostí i mírou tvůrčí invence a volnosti rozstřelila nejen fonemomén Semaforu a "malých forem" ale i prostředí zatuchající prdy sorely. Rozšafný Horníček a jeho improvizující Vláďa tvoří geniální figuru, kdesi na půdě... Zkrátka:" Něco Suchého od nějakého dobrého..." (01.11.2011)

Toto predstavenie je čistou nostalgiou. Pri prvom zhliadnutí som ho vnímal úplne inak, než ako ho vnímam dnes. Pesničky ostali úžasnými, dej už pokryla patina, ale vtedajší účinok bol nezabudnuteľný. Pre správne pochopenie je treba si pripomenúť v akej dobe, v akom ideologickom a umeleckom prostredí sa zrodilo toto predstavenie. Bol to taký malý zázrak, ktorý sa už pravdepodobne nezopakoval a aj keď áno, tak iba ojedinele. Tak ako sa zázraky konajú. (31.10.2019)