Jako kníže Rohan

Esence české televizní dramatické tvorby, která v sobě nese výstižnou studiovou zkratku lidských charakterů a gest, všecho nezadržitelně spěje k závěrečné katarzi, pro mě několikarozměrná ilustrace teorie prostředníků (René Girard) - lidé napodobují druhé a jejich chování (tenhle napodobující princip je příznačně obsažen už v názvu inscenace "jako kníže Rohan") , aby se tak přiblížili ideálům a hodnotám, které vyznávají a které jsou pro ně ztělesněny v určitém člověku idolu = prostředníkovi (v tomto případě "panstva")... protože však ale nikdy nemohou být dokonale druhým a tedy dokonale naplnit svou touhu, končí jejich osudy tragicky, zde tento mechanismus logicky vede k totální (sebe)destrukci hlavní postavy. (25.01.2009)

Drama o tom, co s člověkem dokážou udělat peníze. Asi je málo lidí, kteří by ustáli bez menšího klopýtnutí, takovou náhlou finanční injekci. Sám nevím, co by to se mnou udělalo. Tato inscenace velmi dobře ukazuje odstrašující případ, jak to muže s člověkem dopadnout, když přestane myslet na zadní kolečka. Na celém filmu se mi velmi líbil ten tragický konec, který byl sice nevyhnutelný, ale je zde velmi dobře zaveden až do úplného konce. A za další se mi líbil pan Menšík, který mi zde prokázal, že nebyl jen bezvadným vypravěčem a bavičem, ale že byl i znamenitým hercem. (04.01.2009)

"Máte vy vůbec ponětí, co to je patnáct tisícovek? To se nedá prošustrovat ani za léta…." Venkovanu Špátovi se to tedy podařilo, než bys řekl švec. Vladimír Menšík v téhle nezvykle dramatické poloze je samozřejmě výborný. Výborná je i hudba Vítězslava Hadla. Ten samotný příběh o náhlém zbohatnutí a následném procitnutí v drsné realitě samých dluhů a exekuce je docela stále aktuální. Všechny ty kladné postavy (Gýrová, Pešek, Galatíková) stejně jako postava Špátové (Roubíková) na mě však působily tak nějak prvoplánové. Na plný počet hvězdiček to tak za mě není. (13.07.2022)

Málo nápaditý televizní přepis Raisova sociálního dramatu. Všechny postavy jsou velmi prvoplánové a naprosto předvídatelné, stejně jako celý příběh je jasný už předem. Dějová linka tím postrádá na zajímavosti a jediné, co by si divák mohl užít, by byly herecké výkony, kdyby ovšem herci měli co hrát. To však bohužel neměli, když záporné postavy postrádají jakékoliv kladné rysy a naopak kladné postavy jsou kladné přímo až čítankově, tudíž vlastně neživotné. Neživotná je tak i celá inscenace a svým provedením jako by patřila do stejné doby, kdy vznikla i knižní předloha. K tomu, aby to byl alespoň muzeální kousek ji však chybí autenticita. Depresivní obsah je tak podtržen i depresivním provedením, které nedokázala pozvednout ani slavná herecká jména. Učebnicová moralita bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. (13.09.2020)

Melodramatický barvotisk. 1) ...nadčasově natočená inscenace (Karlos80), nehorázně černobílé (D.Moore), herecké výkony, nad kterými se tají dech (Argenson), fenomenální zpracování (taky Argenson) - to jsem snad spadl z višně? 2) Polopatickému zpracování klasického až archetypálního (chtělo by se poznamenat) tématu zcela chybí nadhled. Jediný pozoruhodný (protože jediný nešablonovitý) herecký výkon odvedl 54letý Vladimír Menšík (podruh Špáta). Ostatní herci přehrávají buď, pravda, docela mile (64letá Ludmila Roubíková - matka) anebo směšně tragicky (většina ostatních). I hudba se úspěšně zapojila do snahy zprostředkovat umělecký dojem i poslednímu chovanci Jedličkova ústavu. (12.02.2014)