Magnolia

Přiznávám to narovinu: Tomu, proč je Magnolie tak opěvovaná, nerozumím. V úvodních třech povídkách je divákovi předloženo, že bude sledovat film plný náhod, které protknou životy jednotlivých postav a navždy změní jejich trajektorii, jenže ony osudové momenty jsou prakticky bezvýznamné (bavič lže moderátorce o své rodině v momentu, kdy se s ním člen rodiny chce spojit) a jediným vyvrcholením je biblická pohroma, která v rámci děje působí jako deus ex machina. Andersonovy filmy jsou pro mě "hit or miss" – Až na krev zbožňuji, Mistr mě minul. Magnolie se bohužel řadí do druhé kategorie. Svou stopáží, množstvím postav, prostřihy mezi příběhy a narážkami na knihu Exodus jako by se divákovi snažila vnutit, že je mistrovským dílem nezměrné intelektuální kvality, jenže když osekáte pozlátko, zjistíte, že jednotlivé postavy nejsou zdaleka tak komplikované, jak se nám PTA snaží vnutit, dialogy jsou průměrné a příběhová linka není ničím výjimečná. Kdybych neměla pocit, že je Magnolie tak sebestředná, falešně okázalá a domýšlivá, dala bych jí asi průměrné hodnocení, svou neoprávněnou onanií nad vlastní genialitou mě ale vytáčí tak, že navzdory hereckým výkonům a slušnému zpracování nad dvě hvězdy nejdu. (02.04.2017)

Tenhle film jsem dlouho odkládala a to především kvůli jeho délce. Kdyby však jen všechny tříhodinové filmy měly takové tempo jako Magnolia. Už svým naprosto skvělým úvodem mě film dokonale vtáhl a nešlo od něho odtrhnout zrak. Výborně napsaný film, který je neuvěřitelně plynulý a nezastaví se na jednom jediném mrtvém bodě. Vážně mi tohle nepřišlo, jako tři hodiny. Dokonalé propletení jednotlivých postav, skvělý scénář a parádní herecké výkony. Zejména mě zaujala Julianne Moore a Tom Cruise, který zde předvedl jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů, co jsem zatím u něho viděla. Tu pátou hvězdu přidávám za velkou originalitu, skvělou režii a nápad s deštěm na konci, který mě dostal a tomu "Divné věci se dějí pořád" už jen nasadil korunu. (22.07.2011)

Neuvěřitelné. To, jak ve svých filmech pracuje Paul Thomas Anderson s hudební složkou, je neskutečně fascinující. Tak sugestivní, že mi při první zmínce o tomto umělci přijde ve spojitosti s jeho filmografií právě hudba. Jak to dělá? Jak je možné, že tyto bravurní melodie dokážou tak nezaměnitelně doplnit nejhutnější, nejupřímější dramata, jaká jsem kdy viděl? Je to skoro jako kdybych pozoroval nevtíravý melancholický orchestr, ke kterému jsou přiřazeny ty nejdokonalejší, všeříkající obrazy, jež si lze představit. Viděl jsem - mohu myslím s čistým svědomím konstatovat - hodně dramat, ale to, jak na režisérské židli pracuje tento režisér je něco tak odzbrojujícího, že si charakterizaci jeho díla nedovedu představit na jiném místě než v encyklopedických slovnících pod pojmem: Film - drama. Navíc takové úchvatné množství chytrých dialogů, filozofických podtextů či překrásně barvitých charakterů se nachází snad jen v těch nejkvalitnějších a nejdůvtipnějších knihách! Knihách, které nám něco dají, a díky kterým v nás něco zůstane, nejlépe nějaké moudro... Jistě: věděl jsem, že něco podobného umí i filmy - proto se na ně rád dívám -, ale tohle bylo něco zcela nového. Myslel jsem si, že film a kniha k sobě nemají až tak blízko, ale tento snímek mne dokonale vyvedl z omylu. Číst si v tomto dramatu byla zkušenost, kterou jsem u kultury stříbrného plátna zatím nezakusil. Výkon Toma Cruise byl minimálně na Oscara, Julianne Moore se mi také začíná stále více zahryzávat do žebříčku nejoblíbenějších hereček. Jsem dojat, třesu se, a nikdy na tento zcela nový zážitek z jedné parné soboty nezapomenu. II Tak napodruhé je to snad ještě lepší, dojemnější, a píseň Wise Up tam prostě tak dokonale sedí, že příště už asi neodolám a zazpívám si jí... Už se nesmírně těším na třetí shlédnutí! (01.08.2009)

Tenhle komentář nebude příjemný a už vůbec nebude pozitivní. V Magnolii se totiž mluví hlavně o náhodách a já bych rád taky jednu přidal, i když se stala zrovna nedávno. To co se děje tady, to, co se začíná rozvíjet, má dozajista strhující pád, ale po chvíli to umlkne a já vlastně koukám na příběhy několika lidí míchající a proplétající se obdivuhodně do sebe, jenže během filmu se nic neděje, až nakonec jedna velká náhoda zamíchá kartami a ukáže jaká je to vlastně náhoda, že dokáže změnit celý život. Ale porovnejte fakt, který právě popíšu. Nedávno myslivec zastřelil svojí třináctiletou dceru...omylem. Při lovu mířil vysoko nad sebe a když pomalu ušlapával pozádu tak zakopl o kořen a při pádu vystřelil ještě jednou ze své brokovnice....Svojí dceru měl při lovu poprvé a vlastně jí tam ani brát neměl. Je tohle konec? Je. Tahle náhoda má od té filmové naprosto opačný charakter. Teď je otázka co si o tomhle filmu a pojmu náhoda vlastně mám myslet. Nejhorší na tom všem je, že to může potkat kohokoliv a my s tím absolutně nic nenaděláme. Tak těžký je život. Nebýt konce tohoto filmu, nestál by za nic, až na pár výborných výkonů, ale protože tam právě byla ta náhoda, mělo to něco do sebe. (11.09.2008)

Určite nebudem jediný komu 3 hodinová stopáž pripadala trochu dlhá, tiež nebudem jediný komu sa herecké výkony páčili a 100% nebudem jediný koho tá hromada lietajúcich žáb prekvapila. Prelínanie z deja do deja a zas naopak a to jak môže byť všetko na hovno bola síce pekná práca Paula Thomasa Andersona, ale mne zrejme niečo uniklo pretože ja nevidím Magnóliu na 85%....... (25.12.2011)