Režie:
Paul Thomas AndersonScénář:
Paul Thomas AndersonKamera:
Robert ElswitHrají:
Julianne Moore, William H. Macy, John C. Reilly, Tom Cruise, Philip Baker Hall, Philip Seymour Hoffman, Jason Robards, Alfred Molina, Melora Walters (více)Obsahy(1)
Ten den nestál za nic, ale pro mnohé měl osudový význam... Divné věci se dějí stále. Někdy za to možná může souhra životních náhod, jindy lidé, kteří činí omyly, páchají hříchy, konají zlé i dobré skutky. Anebo jsou za vším „nebesa“ hrozící apokalypsou a přitom dávající novou naději a snad i možnost začít znovu. O tom všem vypráví film Magnolia prostřednictvím devíti příběhů, jež se navzájem prolínají v barvité mozaice, propojené televizní znalostní show. Hrdiny jsou umírající otec – televizní producent, jeho mladá žena, slavný syn, učící muže, jak svést a zničit ženy, chlapec s neuvěřitelnou pamětí, ohleduplný ošetřovatel, po lásce toužící policista, muž, jenž byl v dětství považován za génia a těžko se smiřuje se svou upadající existencí, na smrt nemocný moderátor televizní soutěže a ztracená dcera. Ti všichni a jejich blízcí se díky řadě značně absurdních náhod dostávají do nečekaných situací, které mění běh jejich života a vedou je na práh pekla i k novým nadějím… Všechny příběhy se odehrávají v jednom městě a během jednoho dne, místem děje se stala ulice Magnolia vedoucí východo-západně přes losangeleskou předměstskou část San Fernando Valley. Silnou stránkou této černé komedie je pozoruhodně napsaný, nápady nabitý scénář Paula Thomase Andersona (Hříšné boogie), jenž zároveň film i natočil se suverénním a oslňujícím filmařským nadhledem. Snímek zaujme také působivými hereckými výkony. Tom Cruise v roli Franka T. J. Mackeye dostal Zlatý glóbus: za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Z dalších představitelů připomeňme Jasona Robardse (Tenkrát na Západě, Všichni prezidentovi muži) v úloze umírajícího televizního magnáta Earla Partridge, Julianne Mooreovou (Big Lebowski, Ztracený svět) v postavě jeho mladé ženy Lindy či Williama H. Macyho (Fargo, TV seriál Pohotovost) v postavě Donnieho Smithe. K nepřehlédnutelným kladům rovněž patří hudba skladatele Jona Briona a písničky Aimee Mannové. Její skladba "Wise Up" údajně Andersona inspirovala při psaní scénáře, navíc patří k nejpůvabnějším pasážím filmu (při jejím poslechu se ke zpívající Claudii symbolicky postupně připojují i ostatní postavy). (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (915)
Skutečně drama? Něco mi uniklo? Asi se nechám vyreklamovat, mám podezření, že jsem nějaká pokažená. Jak jinak si vyvětlit, že film, který je tady 285. nejoblíbenější a figuruje v žebříčcích 500 největších filmů všech dob časopisu Empire a 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete, mě k smrti nudil a připadal mi nechutný. Možná bych to nějak vstřebala, pokud by mělo jít o komedii. Zbytečné plýtvání filmového materiálu a zbytečné plýtvání mého času. Mohla jsem mezitím přebrat shnilé brambory nebo vyklidit sklep. Tady opravdu nejsem cílová skupina. Abych byla konkrétnějí - nesourodá směsice, která v závěru nevyzněla jako kompaktní. Chybějící nápady nahrazuje sprška vulgárních výrazů. Pokud film figuruje v podobných žebříčcích, očekávala bych, že je něčím přelomový, bude přesahovat region, ve kterém byl natočený, bude nadčasový a dá se vidět několikrát. Magnolia z mého pohledu nesplňuje nic. ()
Poutavější byla pro mě paradoxně část, na jejímž konci se hlasy spojily v unisono. K té patří dokonale hypnotické využití hudby, která se jako nit osudu zdánlivě bez souvislosti vine nad celou tou mozaikou. Když Anderson začne dávat rozhřešení, film získává sice jasnější poselství, linearitu, ale ztrácí svou magii. Jestli je Anderson dobrý kněz, nebo jen tahá králíky z klobouku, ať posoudí každý sám, mě zůstává hlavně to uhrančivé Bolero. PS: Úplně jiný Andersson, a sice Roy, natočil o rok později film, ve kterém se v jednom momentu rovněž život zastaví a hlasy se spojí do jedné melodie. Co myslíte, je to jen náhoda? ()
Upřímně mě udivilo, nakolik jsem se já - odpůrce přehnaných stopáží - u takhle dlouhého filmu bez souvislého našlapaného děje bavil. Když jsem si před projekcí přečetl obsah a uviděl "devět příběhů", tak jsem si hned představil, jak to bude složité, spletité, jak se budu v ději ztrácet, nebude mě to bavit atd... Nicméně on je každý z těch devíti příběhů celkem jednoduchý, přímočarý, dal by se popsat pár větami. Scénář je proplétá nenásilně, uvědoměle, přehledně, nesnaží se zbytečně diváka mást ani podvádět. Magnolia zkrátka patří k těm filmům, které i přes ne úplně nejjednodušší děj nevyžadují tři hodiny naplno šrotující mozek, ale spíše divákovu emoční empatii. Prostě se těm postavám zkuste vcítít do jejich příběhů a máte s Magnolií vyhráno. Jinak - film má čtyři vrcholy - úplný začátek, dlouhou a neuvěřitelně dobře gradovanou sekvenci bezprostředně po polovině stopáže, zpívanou scénu a závěrečnou žabí příhodu. Díky těmto čtyřem momentům dávám pět hvězd. 90 % ()
Neuvěřitelné. To, jak ve svých filmech pracuje Paul Thomas Anderson s hudební složkou, je neskutečně fascinující. Tak sugestivní, že mi při první zmínce o tomto umělci přijde ve spojitosti s jeho filmografií právě hudba. Jak to dělá? Jak je možné, že tyto bravurní melodie dokážou tak nezaměnitelně doplnit nejhutnější, nejupřímější dramata, jaká jsem kdy viděl? Je to skoro jako kdybych pozoroval nevtíravý melancholický orchestr, ke kterému jsou přiřazeny ty nejdokonalejší, všeříkající obrazy, jež si lze představit. Viděl jsem - mohu myslím s čistým svědomím konstatovat - hodně dramat, ale to, jak na režisérské židli pracuje tento režisér je něco tak odzbrojujícího, že si charakterizaci jeho díla nedovedu představit na jiném místě než v encyklopedických slovnících pod pojmem: Film - drama. Navíc takové úchvatné množství chytrých dialogů, filozofických podtextů či překrásně barvitých charakterů se nachází snad jen v těch nejkvalitnějších a nejdůvtipnějších knihách! Knihách, které nám něco dají, a díky kterým v nás něco zůstane, nejlépe nějaké moudro... Jistě: věděl jsem, že něco podobného umí i filmy - proto se na ně rád dívám -, ale tohle bylo něco zcela nového. Myslel jsem si, že film a kniha k sobě nemají až tak blízko, ale tento snímek mne dokonale vyvedl z omylu. Číst si v tomto dramatu byla zkušenost, kterou jsem u kultury stříbrného plátna zatím nezakusil. Výkon Toma Cruise byl minimálně na Oscara, Julianne Moore se mi také začíná stále více zahryzávat do žebříčku nejoblíbenějších hereček. Jsem dojat, třesu se, a nikdy na tento zcela nový zážitek z jedné parné soboty nezapomenu. II Tak napodruhé je to snad ještě lepší, dojemnější, a píseň Wise Up tam prostě tak dokonale sedí, že příště už asi neodolám a zazpívám si jí... Už se nesmírně těším na třetí shlédnutí! ()
Náhoda? Osud? Vyšší moc? Blbost? ... Utrpení. Láska. Nenávist. Smíření. Zatracení. Odpuštění. Smrt... Život. Kupa sraček, ve které se i přesto občas dá brodit s úsměvem - když má člověk s kým. Anderson tři hodiny nenudí, tři hodiny rozehrává geniální charaktery, tři hodiny člověka tlačí do sedačky. Tom Cruise je extra k sežrání (na tý scientologii musí prostě něco bejt). Pár vad na kráse by se našlo (moudra na konci soutěže, zpívánky), ale ani ty nedokážou vymazat fakt, že je to samozřejmě jeden z kultů "zlatých devadesátých". (4,5* nahoru za začátek a konec) ()
Galerie (30)
Photo © 2000 New Line Cinema
Zajímavosti (42)
- Herec George C. Scott s rozčílením odmítl roli Earla Partridgea (Jason Robards). Po přečtení scénáře opakoval, že je to to nejhorší, co v poslední době vůbec četl. (Tygrys)
- Claudiina (Melora Walters) věta "Now that I've met you, would you object to never seeing me again?" pochází z písně "Deathly" od Aimee Mann, v jejíchž textech se Paul Thomas Anderson inspiroval pro scénář vícekrát. (finn)
- Postavu Earla Partridgea (Jason Robards) mal podľa pôvodného plánu stvárniť Marlon Brando. (MikaelSVK)
Reklama