Magnolia

„ Podivné věci se stávají pořád" Devět zoufalců jsou v těžké depresi, vlečou sebou traumata z mládí, bolest, deziluzi a osud nebo náhoda si s nimi opět pohraje. Změní jejich plány, zkříží jim cestu, dojde k setkání. A něco vznikne láska?, úcta?, přátelství? . K tomu všemu nádherné sugestivní písničky Aimee Mann. Prostě skvost. (13.10.2004)

Poetická očista. Dokonalý vývoj všech postav - každá postava má nesmírný charakter, který vyzařuje na stříbrné plátno. Všechny příběhy (každá má svou nesmírnou váhu) se krásně střetávají. Délka filmu krásně plyne jako nejčistší vlna průzračného moře. Když budete sledovat MAGNOLIU pocítíte nesmírnou krásu. Paul Thomas Anderson je velký režisér - jeden z milionu. (23.02.2019)

Anderson potvrdil pověst nejtalentovanějšího režiséra mladé generace a stejně, jako v případě Boogie Nights, natočil tříhodinovou podívanou, která uteče jako voda. Zdánlivě nesourodý slepenec různých lidských osudů by se v rukouch jiného režiséra rozpadl pod rukama, ale pod taktovkou Andersona působí nesmírně celistvým dojmem a divák nemá pocit, že by se v ději ztrácel. Navíc se Andersonovi povedlo udělat z Cruise pana Herce, což je pozoruhodné. Cruisova kreace úspěšného nadsamce je famózní a právem oceněná nominací na Oscara. Katarzní konec je pak nezapomenutelný. Ať žijou žáby. (13.04.2003)

To je ale "divnej" a dlouhej film řekne si mnohý divák... ať už v kině nebo doma u "bedny"... Ale on vůbec ani trochu není divný, on je totiž naprosto nádherný... Ale proč si tohle kdekdo řekne, že je divnej... ne není divnej, je totiž pro lidi, co tohle říkaj (vl.zkušenost s doprovodem v kině) NEPŘÍJEMNEJ... A hodně! "On", to jako ten film donutí přemýšlet... A přemýšlet o minulosti... O vlastní minulosti... A to se hned tak někomu nemusí líbit... Ale ten film za to nemůže, on je prostě dokonalý a s exelentními hereckými výkony, které berou dech... Jo jo, traumata z dětství, znamenají zpravidla velkej průser v dospělostii... :-( (01.04.2005)

Už v prologu má divák pocit, že ta hromada zdánlivě nesouvisejících záběrů a dějových úseků nedává dohromady žádný smysl. Devět postav, devět osudů, devět nástrojů, které zpočátku hrají každý svoji melodii. Filmem se prolíná několik zásadních témat. Hlavním a bezesporu nejzajímavějším tématem je chaos a zmatek současného světa, záměna všední skutečnosti s virtuální realitou médií. Příběhy se několikrát převrátí jako na horské dráze přes slibný začátek k mizérii a naopak. Vztah Claudie a Jima může mít pro oba šťastný rozjezd, Frank má v rozhovoru se zvídavou reportérkou navrch, soutěžící děti se blíží rekordu soutěže apod. Ale jakmile do jednání postav promluví strach z pravdy, z citu a z kontaktu, je to náhle podobné tomu, když vám v šachové partii vezmou jezdce – Claudie začíná panikařit, reportérka se na rozhovor skutečně pečlivě připravila, Jimmy zapomíná léta nezměněný text, Stanley se musí pomočit, aby ho ostatní konečně začali brát vážně.. a tak můžeme pokračovat dál a dál, protože těch 188 minut nedává vydechnout!! A lavina Tom Cruise? Výtečný. (19.03.2012)