Magnolia

Mám strach, až nastane čas a já budu muset udělat inventuru. Vím, že mé hříchy budou po zásluze potrestány a všechni kolem budou mít ten nejtěžší úkol - ODPUSTIT ! Několikrát jsem nestíhal sledovat ,,která bije". Dialog za dialogem a já si žádnej nechtěl nechat ujít ! Nejdřív jsem měl z tohoto filmu strach, ale dnes nelituji. Sice jsem asi všechno na poprvé ,,nezpracoval" tak jak bych si představoval, ale příště, to bude jistě chuťovka. Fanatický T.Cruise! To je role, která mi zůstane v paměti dlouho. Stejně jako myšlenky na to, co je a co není náhoda. (27.11.2005)

A půl. Nebo rovných pět? Já vlastně nevím. Po zhlédnutí jsem přemýšlela nad tím, že kdyby byly jednotlivé příběhy postav představeny v samostatných filmech, tak by z nich i tak bylo výborné drama. A možná právě proto, že je v Magnolii prolínáno množství osudů a charakterů, od každého příběhu jsou nám představovány vlastně jakoby dílky puzzle, které do sebe s postupem děje úžasně zapadají, jsem měla pocit, že si tento film rozhodně zaslouží plný počet. Ačkoliv je stopáž velmi rozsáhlá, tak pro mě byla sotva postřehnutelná a obdivuji umění, s jakým do ní Paul Thomas Anderson dokázal seskládat mozaiky jednotlivých životů. Postupně nám začne představovat jednotlivé postavy, jejich souvislosti, jejich tajemství, touhy, chyby a skryté bolesti. Jeden příběh z této mozaiky v jednom filmu by byl dost silný. A spojení jich všech v jeden ohromující celek bylo velmi působivé. Ve spolupráci s úchvatným scénářem a dialogy na mě celý film zapůsobil jako exkurze do lidského trápení. Depresivní, smutné, pravdivé. Tolik bolesti a slz. Herecká excelence především Toma Cruise a Julianne Moore. Scéna, kdy Tom navštíví svého otce je zničující. Ačkoliv si mě tento snímek podmanil, tak jsem z něj měla pocit, jako by ve mně nezanechal žádné větší emoce. Během sledování jsem se do postav vcítila, sledovala je, přemýšlela o nich, ale ve finále na mě vše zapůsobilo jakoby chladně. Nebrečela jsem, neměla jsem strach, necítila jsem mrazení po těle. Není to podivné? Ale vždyť divné věci se dějí pořád... (08.11.2010)

Určite nebudem jediný komu 3 hodinová stopáž pripadala trochu dlhá, tiež nebudem jediný komu sa herecké výkony páčili a 100% nebudem jediný koho tá hromada lietajúcich žáb prekvapila. Prelínanie z deja do deja a zas naopak a to jak môže byť všetko na hovno bola síce pekná práca Paula Thomasa Andersona, ale mne zrejme niečo uniklo pretože ja nevidím Magnóliu na 85%....... (25.12.2011)

95% - Tři hodiny... Dlouho jsem odkládal shlédnutí Magnolie právě z panické hrůzy při pohledu na její minutáž. Byla to chyba! Tento film mě fascinoval svou formou, díky které se čas stane velmi relativním pojmem. Nejprve se divák seznámí s postavami a jejich životními situacemi, následuje zamotání se do nich, a karty jsou rozdány. Celá první půlka filmu se odehrává za ostinátního hudebního podbarvení Jona Briona, které (ačkoli mi nejprve nepřišlo nijak skladatelsky senzační) naprosto DOKONALE stupňuje napětí tak, že jí člověk skoukne doslova za chvilku. Po ní následuje odhalování životních příběhů postav a nastupuje smotávání vláken v jednu dějovou nit (spíše však krajkový ubrus), už s úplně jiným druhem hudby, ale většinou úplně bez ní. Co se obsahu týče, nevím, co bych vytknul. Drama na téma mezilidských vztahů mě zde naprosto uhranulo. Herecké výkony, jako v málokterém jiném filmu, a vůbec... Tohle je prostě jeden z nejlepších amerických filmů, co jsem kdy viděl. (23.05.2006)

Poutavější byla pro mě paradoxně část, na jejímž konci se hlasy spojily v unisono. K té patří dokonale hypnotické využití hudby, která se jako nit osudu zdánlivě bez souvislosti vine nad celou tou mozaikou. Když Anderson začne dávat rozhřešení, film získává sice jasnější poselství, linearitu, ale ztrácí svou magii. Jestli je Anderson dobrý kněz, nebo jen tahá králíky z klobouku, ať posoudí každý sám, mě zůstává hlavně to uhrančivé Bolero. PS: Úplně jiný Andersson, a sice Roy, natočil o rok později film, ve kterém se v jednom momentu rovněž život zastaví a hlasy se spojí do jedné melodie. Co myslíte, je to jen náhoda? (04.11.2006)