Fukušú suru wa ware ni ari
Vengeance Is Mine
Obsahy(1)
Imamurův film, na základě knižní předlohy Rjūzō Sakiho, rekapituluje příběh jednoho zločinného běsnění jedince, jež zasáhlo Japonsko na přelomu let 1963 a 1964. Příběh rekapituluje jako zuřivou vzpouru proti společenským strukturám. (tomtomtoma)
Videa (1)
Recenze (13)
Má je pomsta (Židům 10, 30/ Římanům 12, 19) je Imamurovou filmovou antropologickou studií o lidském nitru, zohyzděném přepjatým přijetím vnější okolnosti. Šóhei Imamura zadaptoval stejnojmennou (Má je pomsta) knižní předlohu z roku 1975 japonského spisovatele Rjūzō Sakiho, píšícího o zločincích. O práva filmová se v Japonsku rozhořel poměrně ostrý spor, z něhož nakonec vítězně vzešla Imamurova produkční společnost, jež přes svůj pozdější vstup do šarvátek a her nakonec jako první uzavřela s autorem písemnou dohodu. Imamura skládá kamínky antropologické studie, přizpůsobuje si ji svému záměru a s potutelným úsměvem jízlivosti kreslí pak temnější portrét japonské společnosti. Pokorné otcovo ponížení jako veškerý pramen absolutní revolty proti společnosti. Revolta postupem času však stupňuje opovržení společností i tu náruživě poživačnou touhu po všem tom materiálním, tělesném, vnímaném jako útěcha i vysvobození zároveň. Název knihy i filmu má své paradoxní zvýraznění a rovněž opodstatnění ke způsobům a všem následkům zběsilé revolty proti řádu, když se tak záhy zabily ideály. Duše ztracené jak v konfliktu tradičních kulturních hodnot a spotřebního demokratického ideálu, tak v jejich bolestech a stereotypech. Důvěřivě nebo zlověřivě se přijímají naděje, iluze vysvobození, impulsy. Cesta je to nekompromisní, stejně tak jako všechny následky. Hrdinou antropologického pitvání je Iwao Enokizu (věrohodný Ken Ogata, a jako malý chlapec Daisuke Sano), jeho troufale rebelantská cesta životem a jeho vzpoura proti všemu, když dospěl k přesvědčení, že podvod je často náročnější a složitější než vražda. Prostředí je stylově bezútěšné: se svým bývalým milencem ambivalentně stále spojená a po romantickém vysvobození lačná hostinská Haru Asano (Majumi Ogawa), Iwaova manželka se svým vlastním svébytnějším způsobem svého romantického naplnění Kazuko Enokizu (Micuko Baišó), Haruina matka se šrámem a se stínem vlastního provinění Hisano Asano (Nidžiko Kijokawa), pokorný křesťan a morálně pevný Iwaův otec Šizuo Enokizu (Rentaró Mikuni). Z dalších rolí: Iwaova churavějící matka Kajo Enokizu (Čóčó Mijako), zástupce tabákové firmy s osudovou slabostí k alkoholu Tanedžirô Šibata (Taidži Tonojama), nebohý řidič náklaďáku Daihači Baba (Gorô Tarumi), ze spárů Iwaa unikající milenka Čijoko Hata (Moeko Ezawa), Haruin samolibý milenec (Kazuo Kitamura), důvěřivá matka uvězněného syna (Kin Sugai) či z osamělosti "vysvobozený" právník Kawašima (Joši Kató). Má je pomsta je krvežíznivým tancem absolutní lidské revolty s ponurou špínou lidských duší. Lidský egoismus dosahuje své radikální podoby. ()
Imamura nevyumělkovaným stylem předvádí "kariéru" jednoho malého podvodníčka a vraha, který v sobě nemá ani špetku svědomí. Špíny, která se zrodila ze špíny. Špíny, která nezná strach ze smrti, boha ani policie. V Imamurově podání se rozhodně nedočkáme idealizace zločinu a romantických představ o zločincích. Velká část filmu spíš připomíná odtažitou kriminální rekonstrukci. Jen scény s osobami, s kterými se vrah Iwao zná déle a jsou mu bližší, dávají možnost do něj a jeho okolí nahlédnout o něco hlouběji. Silné *** ()
Pozoruhodný film o japonskom masovom vrahovi, ktorého život sledujeme skrz retrospektívy. Technika síce zďaleka nie je dokonalá, spracovanie nie je vyšperkované, ale postupom času má takto prerozprávaný príbeh odpovedať na kladené otázky - hlavne prečo sa to dialo. Či vlastne odpovie, si musí každý divák odpovedať sám, nie je to totiž jasné. A nielen v tom je film rozpačitý. Divne poňatý záver tiež prikladá nejaké polienka. Na druhej strane dobré herecké výkony, typicky japonská kultúra a mentalita a nečakane aj veľa sexu, drsnosti a otvorených dialógov. Nevadí ani dlhšia stopáž. ()
Mistrovské - výkony, střih, výstavba, scénář. Je to beze švů, neztrácí to nikde tempo. Šílené scény, které se člověku vybaví v těch nejtemnějších snech (exekuce psa zahrabaného po krk do země a zabitého spařením kotlem vroucí vody), velká sexuální otevřenost - obdivuhodná svoboda vyjadřování! Skvělý výkon hlavního hrdiny i ostatních. Hvězda dolů za přiznanou inspiraci Amerikou - je to stejný rod "dokumentárnosti" jako Záznam o japonském hmyzu, ale je to na hraně thrilleru. Ten vrah pohrdal vším, co bylo zakotvené ve společnosti - pár retrospektiv a rodinné zázemí ozřejmuje a do jisté míry ospravedlňuje jeho důvody. Anarchie v praxi. Připomnělo mi to trochu Tahle země není pro starý - ta nelítostnost a na druhou stranu obyčejné záliby v lidech podobných jemu... ()
Neomylně rozpoznatelný Imamurův styl, jako obvykle velmi nezaujatý, paradoxně však snad o něco méně odtažitý, než je zvykem. Co do hereckého obsazení, měl Imamura velmi šťastnou ruku a, jak sám přiznává, až při natáčení tohoto snímku si našel cestu k hercům jako takovým. Byť se film drží knižně vydaného životopisu, podnikl Imamura vlastní iniciativy (s určitou nadsázkou snad lze říci pátrání) v zájmu co nejhlubšího proniknutí do událostí, včetně detailního putování po stopách Akiry Nishiguchiho (ze zřejmých důvodů se ve filmu postava jmenuje Iwao Enokizu). Přesvědčivý návrat po více než 10-tileté tvůrčí pauze. ()
Reklama