Utajený

Výborná zápletka i zpracování, ale příběh končí tam, kde začal... Nebo jsem jenom já nezaregistrovala nějaké řešení děje?? Mimochodem, naprosto souhlasím s výrokem 'New York Magazine': "...we sit spellbound, stunned by our own helplessness..." Přesně tak - příběh vás vtáhne a ta bezmoc, když nemáte tušení, co to celé má znamenat, je vážně o nervy.. (28.07.2009)

Daniel Auteil, Juliette Binoche či Annie Girardot v režii dnes ve Francii docela ceněného Michaela Hanekeho. Jde však spíše o uměleckou masturbaci, jinak se to nedá nazvat, protože hlavní myšlenka je ne sice zcela prázdná, ale slabá na to, aby nesla celý spektákl podivných náhod, sledování, videokazet, pocitů a rozhovorů a odkrývání mysli. (16.03.2012)

Zajímavý námět, výborně rozkrytá psychologie jednotlivých postav ( zejména postava George ) v podání excelentního Daniela Auteuila, má oblíbenkyně Juliette Binoche , brilantní kamera........ ale zcela upřímně musím říct, že jsem čekal ( po shlédnutí Hanekeho Funny games USA ) mnohem více! Tento snímek ( pro mě ) , zůstal tak nějak na půl cesty....... velká škoda, potenciál tam rozhodně byl a námět sliboval mnohé.... p.s. Haneke je mistr v pohrávání si s divákem. Zde se mu to, ale místama vymklo kontrole...... (05.08.2009)

Monotónnost a jednoduchost - tahle dvě slova měl kameraman ve svém pracovním rozvrhu podtržena červeně. Přispívá to kvalitám filmu, který šikovně a naoko chladně poukazuje na dávné hříchy člověka, respektive na situace, jaké mohou nastat, pokud takové činy někdo po čase vytáhne na povrch. Georges ony situace zrovna zažívá a čím blíže jsme k závěru, tím méně jsme si jisti, nakolik s ním můžeme sympatizovat. Ve vzduchu permanentně visí cosi nezodpovězeného a nikdo vám nepotvrdí, zda jde vážně o takovou maličkost, jak ji prezentuje Georges, nebo o pouhou hru kdysi ublíženého chlapce. Nevíme nic. Sledujeme odcizování, nedůvěru a uzavřenost, vkrádající se do jedné spokojené rodiny a přemýšlíme, jak moc je potřeba ke zničení vztahů, k odhalení jejich slabin, ke zničujícímu strachu z nejistoty... (03.09.2008)

Haneke se s chutí vyžívá v hnusných detailech, nu budiž, k thrilleru to víceméně (tedy spíše méně) patří. Ale že bych napětím zapomínala dýchat, rozšiřovaly se mi zorničky, případně mě poléval studený pot, to tedy říci nemohu ani náhodou. Tedy ty zorničky se mi v úžasu rozšířily poté, co pohlédly na počet cen, jež tento poměrně tuctový snímek sklidil. Německé pojetí pohádek a mysteriozních dramat je zkrátka nekompatibilní s mými představami o dobrém filmu. (25.03.2012)