Big Lebowski

Jeden z nejvíce stylových filmů, které americká kinematografie má, tahle svérázná variace na chandlerovky. Bratři Coenové vlastně točí pokaždé stylově a už je to tak nějak jejich trade mark, ale Big Lebowski je ještě o trošku výš nad jejich obvyklou niveletou. Coenové nepracují s věcmi v prvním plánu, ale jsou fascinováni detailem a psaním mezi řádky, a to jak vizuálně (estetika bowlingové herny), kompozicí i skladbou záběrů, mizanscénou, všemi výrazovými prostředky (časté zpomalené záběry, kamerové jízdy), uměleckými prvky (surrealistická intermezza), tak i scenáristicky a sémanticky, jejich postavy jsou po filmu rozdroleny ve velkém množství a každá tu má své nezastupitelné místo - od hlavního hrdiny, který má tu smůlu, že je jmenovcem bohatého milionáře a kamarádem psychopatického válečného veterána, přes celé panoptikum drobných postaviček a bizarních charakterů - Jesus, se kterým nikdo ,,nevyjebe" (naprosto odzbrojující John Turturro), ušláplý třetí vzadu (skromně nenápadný Steve Buscemi), dokonale chladně (i)racionální feministka - extravagantní umělkyně (Julianne Moore), partička podivných Němců ze skupiny Autobahn (Peter Stormare, Torsten Voges a Flea), zlatokopka Bunny, pornobaron etc. etc. Zcela zvláštní (a vymykající se panoptiku) je pak postava barového kovboje, mluvícího o osudu a ztotožňujícího se s vypravěčem celého snímku, který má postmoderní rozměr vševědoucího narátora. A vševědoucí vypravěč pak vnáší do struktury snímku další postmoderní prvek hry a vlastně i manipulace s divákem. To už se ale dostáváme k samé podstatě snímku bratrů Coenů - úvaha nad osudem a osudovostí života, v němž pouhá shoda příjmení vede k fatální zápletce hodné detektivky, se kterou (a zvláště tou Hard-boiled fiction, jako např. z pera Raymonda Chandlera) má mnohé co do činění, neboť film může být místy vnímán i jako parodie téhož, možná postmoderní variace a poklona filmu noir, možná satira životního stylu Los Angeles a možná bůhvíco... Našli bychom prostě mnoho významových rovin a mnoho důvodů, proč se na film Big Lebowski dívat stále a stále znovu. A hlavní důvod je nabíledni - Je to dokonalé audiovizuální dílo! ,,Nobody fucks with Jesus!" (18.07.2011)

Výborná komedie, ale nebudu zapírat, že jsem čekal víc, protože jsem slyšel už snad milionkrát samé superlativy…Coenovci točí s pevnou rukou a kamera je bez chyby, hodně hlášek, dobrý humor, sympatičtí herci, trapné a směšné scény, působivý soundtrack, ani pro kouzelné slovíčko „fuck“ se nejde daleko, hlavní osazenstvo je skvělé ;-) hlavně věčně okřikovaný Buscemi ;-) čekal jsem víc i tak hodně dobrá zábava – 8/10* (07.05.2008)

"To jsou nacisti?" "Ne, to jsou nihilisti, nemusíš se bát!" Aneb co se stane, když vám číňan pochčije tepich, váš kamarád byl ve Vietnamu, místo urny používáte pikslu na kafe a Philip Seymour Hoffman předvádí živého pana Smitherse a božsky roztahuje nozdry. A ačkoliv jsem již 14 let těžkým abstinentem, tak Bílého medvěda musím prostě ochutnat. Mimochodem, můj rekord v boulingu je 40... "Zasraně malý. Vim. Kurva no a co?" (04.08.2006)

Čím jsem starší, tím víc jsem závislá na tomhle filmu. Přiznávám se, že když jsem ho poprvé asi v deseti letech viděla, byl na mě trochu tvrdý a moc se mi nelíbil. Mezitím jsem ale nezávisle začala bowling "tak trochu hrát" a náplní mého běžného týdne se stalo alespoň nějaké to volné odpoledne strávené s bowlingovou koulí v ruce (mimochodem, můj dosavadní rekord je 226). A pak jsem najednou znovu po letech znovu narazila na Big Lebowskiho a jednoduše jsem se do něj zamilovala :-) Bowling je tu zobrazenej jako životní styl a hlavní postavou je chlapík, jehož největším posláním je dostat náhradu za koberec, kterej mu zničili (ošlivě řečeno pochcali) gangsteři... tak tvrdý, hnusný, odporný a přitom tak krásný. A Jeff Bridges je v roli největšího flákače, jakýho si umíte představit, prostě bezkonkurenční. Dodatek 5. září 2007 Tuhle jsem na Thassosu poslouchala místní rádio a zaslechnu nějakou hrozně příjemnou kytarovou písničku... říkám si, že to sakra odněkud znám a po příjezdu domů si podle slov, který jsem odchytila, zjistím na internetu, že je to Just Dropped In od Kennyho Rogerse, fanoušky tohoto filmu také známé díky jedné snové scéně. Touto nesmyslnou vsuvkou chci tedy ještě dodatečně pochválit i výborný soundtrack složený ze písní hippie generace nebo třeba taky Boba Dylana. (03.02.2006)

daleko na západě žil jeden chlapík. jmenoval se Jeff Lebowski. tak ho aspoň pojmenovali jeho milující rodiče. sám to jméno nikdy moc nepoužíval. sám si říkal ,,Dude“. bylo toho víc, co na Dudeovi nedávalo smysl. byl to lenoch, možná největší v celým L.A. a když už se k němu konečně někdo vloupal, odnesl to jeho cennej koberec. pak tihle ,,kobercoví chcáči“ unesou jistou manželku a Dude s pomocí válečnýho veterána Waltra všechno poserou...... . jsou to fakt kraviny. Dude mi je od začátku svým optimistickým pohledem sympatickej - tzn. výtečný J.Bridges. vlastně nesleze z obrazu a vůbec se sním nenudím. celkově je to ucházející historka, ve které se hrdinové ocitají chvíli dole, chvíli nahoře. a já místama řval smíchy. asi to nebude pro každýho, protože k smíchu jsou hlavně situace ve stylu ,,nic nepotěší víc, jak neštěstí druhýho“. pokuď jste stejnýho ražení – do toho! P.S. ,,někdy tě posere pták a někdy posereš ty jeho! (22.06.2006)