Бабуся
Baboussia
Granny
Obsahy(1)
Tragikomický příběh stařenky Tusji, která ve svém pokročilém věku zůstane bez opory svých nejbližších. Poté, co odkáže dům vnukům, je odvezena k sestře Anně, kde však najde azyl jen do chvíle, než si Anna zlomí krček. Problémy s nalezením nového domova se bezprizorné Tusje vracejí. Ve výstižných zkratkách sledujeme portréty jejích příbuzných, z nichž jeden je povaleč a opilec, druhý bezohledný zbohatlík. Jistou naději slibuje neteř Líza, která pracuje v Moskvě jako úspěšná novinářka, ale i pro ni by stařenka byla zátěží. Tusja se nastěhuje k vnukovi, kterého poznamenala válka v Čečensku a sám je v nesnázích. Jeho dcera Olja ztratila při výbuchu řeč. Ještě než hrdinka odejde do mrazivé noci, uskuteční zázrak, který celé vyprávění z posttotalitního Ruska posouvá k žánru pohádky. Režisérka filmu nezastírá, že film natočila z potřeby osobního pokání. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (67)
Film je typicky ruský = "nějak bylo a nějak bude". Babička v hlavní roli je z generace, která zažila 2. světovou válku a vlastníma rukama postavila základ nového Ruska. To oni věřili ve Stalina, v církev i vlast. Díky jejich válečným i pracovním obětem přežilo Rusko i celá Evropa. Dali do toho všechno, obětovali se pro budoucnost i pro ostatní lidi. Vychovali svoje děti, vnuky ale nové generace už jen natahují ruku a berou a berou a berou. Najednou jim je stará babka na obtíž, najednou pro ně nic neznamená. Že jim není hanba, ona je milovala a žila pro ně, oni ale zapomněli. Nová generace (nejen) Rusů žije už jen sobecky = jenom já a ostatní ať třeba chcípnou. Všichni hamouní a jen kynou, ale jsou to samozřejmě chudáci. Nemáme, nedáme, nemůžeme. Je to smutná podívaná na zavržení stáří, ale je to nádherný film, který mi pomohl nahlédnout s odvahou i na stinnou stránku stáří. Slušnost a naučená obětavost zmizela s novými generacemi všude na světě. Doufám, že nikdy nebudu takto ve stáří na obtíž. ()
:( - tento smile vyjadruje asi najlepsie moje aktualne pocity. pre citlivejsie povahy srdcetrhajuci zazitok, na jednej strane krasna cista pravdiva filmarcina, na strane druhej takmer nevydrzatelne citove vydieranie, v oboch pripadoch je to vsak silno pozitivna hodnota. babuska je jedna krasna rokmi poznacena postava, ktora aj napriek tomu, ze svojim najblizsim rozdala co len mohla neostala jej ani ta najzakladnejsia zivotna potreba - strecha nad hlavou. okrem tejto zalezitosti je divak svedkom vizualnych kras prostej dediny, kamera ponuka jeden zazitok za druhym. tazko nieco dodat, babuskine smutne oci hovoria za vsetko. ()
Viděno na MFF Karlovy Vary 2009. Původně jsem na film ani nechtěla jít, ale ještě byly volné lístky, tak jsem využila příležitosti. A je to ten nejsilnější film, který jsem na letošním festivalu v Karlových Varech, viděla. Dlouho mě film sice nijak nebavil, ale pak se začalo vyjevovat, co chce vlastně sdělit a po skončení jsem nemohla popadnout dech. Kdybych se na to dívala sama, jistě brečím jak želva tak, jako spousta lidí v sále. ()
Tenhle portrét současné matičky Rusi, opřený o pasivní figuru opuštěné a nechtěné staré ženy, je neskutečný emocionální očistec. Babusja symbolizuje staré Rusko, pospolitost rodiny, zvláštní melancholii a typickou vnitřní tragiku svého národa, filmem doslova proplouvá jako trpitelské zrcadlo paradoxního světa kolem, pevný bod smutku a rezignace, ale zároveň lásky a obětování ve světě, který se topí v morálním blátě a je zjizvený nekončící válkou. "Co je to ten nový Rus?" Babusja nemusí říkat mnoho, všechna tragika její postavy i její rodiny (až learovsky bezvýchodná) se nejlépe vyjeví jednotlivými situacemi, přičemž není nutno tahat diváka za vemeno a ždímat z něj slzy či smích (přesto / právě proto se u mě obojí dostavilo). Ten film si prostě plyně poklidně, zesmutněle jako ruská zima a svým vyznění mě dopravil kamsi na emocionální Sibiř. Možná je v duši ruský, ale svým poselstvím zdaleka přesahuje jakékoli státní hranice. Úspornými tahy vyřezaný majstrštyk, doprovázený čarokrásnou hudební kulisou. ()
Sociálně kritický film, agitační, nicméně podle všeho realistický. --- Popisovaná eroze rodinných vazeb má dvě roviny: všelidskou a specificky ruskou. Pokud jde o tu první, známe ji také. Já jsem ještě měl takovou babičku. Naši mě k ní mohli zavézt kdykoli, bez ohlášení, vždy jsem byl s radostí přijat a mohl jsem pobýt jakkoli dlouho. Samozřejmě, bez stížností, bez nároků na vděk či cokoli. To byla poslední generace takových babiček. Jejich potomci už takoví nebyli. Babičky skončily v domovech důchodců, i ta moje. A dnes požádat babičky aby přijaly vnoučata není nikdy samozřejmé a nezřídka vyloučené. Rodinné vazby nahradila sociální síť. --- Ruská společnost dospěla do podobného stadia, s některými rozdíly. Ruské hospodářství je nevýkonné, takže sociální síť je podvyživená. Pokud nějaké peníze jsou (z ropy), utratí se za stíhačky a jaderné ponorky. A kdo četl Čechova a Gorkého, ví dobře, jak se to má se "širokou ruskou duší" - sobectví a krutost vládly v Rusku vždy, slušnost a pilná práce se nikdy nevyplácely. --- Zde máme prostinký příběh míněný jako sonda do průměrné ruské reality. Nové vydání Čechova/Gorkého. Vždycky se našli Rusové, kteří to viděli, popsali a zaplakali. A nikdy se nic nezměnilo. ()
Reklama