Dáma ví, kdy přijít

Velice silná inscenace, která stojí na hlavních představitelích hlavních rolí Eduardovi Cupákovi a Pavlovi Zedníčkovi (to jeho stálé odfrkování nosem už mě taky lezlo na mozek, haha). Výborné nasvícení interiéru chalupy má úzasnou auru. Začátkem 90. lét vzniklo pár skvělých televizních her, včetně Dámy, která ví, kdy přijít. A kdo že je ta Dáma? Dozvíte se v tomto dramatickém příběhu v režii Dušana Kleina a scénáristy Ladislava Pecháčka (jejich spolupráce je vždy zárukou kvality). (21.12.2015)

Inscenační dílo na který bych se bez přemýšlení vypravil i do divadla. Setkání dvou zcela odlišných lidí jak povahově a osudově, tak i v myšlenkách o další své budoucnosti a životní dráze. Vzájemné ovlivnění svého pohledu na věc s přehodnocením veškerých svých myšlenek je vlastně takovým lidským zázrakem, který nedokáže jen tak leckdo. Na tomto příběhu je velice zřejmé, že jeden bez druhého by to vůbec nedokázali. O to víc dokáže chytit za srdce závěr celého příběhu. Pavel Zedníček v roli lumpa sice chvílemi přišel nevěrohodně, ale to je snad jen tou televizní optikou. Eduard Cupák je v tomto případě kapitola sama o sobě. Člověka s nevyléčitelnou nemocí ani nemusel hrát, protože v době natáčení skutečně nemocný byl a snad dokonce i údajně trpěl bolestmi. O to více je jeho výkon nejen naprosto věrohodný, ale s ohledem na zdravotní stav i neskonale udivující. Naštěstí to nebyla role úplně poslední a tak i pro něj byla tato slova více než čarovná. "Trpělivost ta dáma ví kdy přijít, neb nikdy nestalo se by zmeškala svůj čas." (16.12.2015)

Na počátku to bylo zřejmě dobře myšlené, ale při realizaci to zůstalo značně nedotažené. Nelogických psychologických zvratů je zde až příliš na to, aby to mohlo být k uvěření, a herci (patrně ne příliš umně vedeni) téma také zcela nezvládají. Zvláště pan Cupák, jehož role je obtížnější, působí značně nevěrohodně. (11.08.2013)

Tohle že je televizní film? Tak okamžitě přehodnoťte všechno, co jste si dosud mysleli o televizních filmech. Mezi televizními filmy naprostý zázrak. To, co předvádí Eduard Cupák, se zapsalo nesmazatelně do historie české kinematografie. Cupák v roli inteligentního stárnoucího muže, který je smířen s osudem, postupně přetváří primitivního zlodějíčka v podání Zedníčka v chápavého a vnímavého muže. Snad nejhlubší zážitek, který jsem kdy před televizní obrazovkou měla. (23.06.2011)

Československá televizní inscenace, v níž se za neobvyklých okolností setkávají dvě osoby z naprosto odlišných společenských vrstev. Starý lékař Josef Kruml trpící nevyléčitelnou chorobou odjíždí na svou chalupu na venkov, kde ho nečekaně překvapí nezvaný host, dvojnásobný trestanec a zloděj Jirka s úmyslem jeho obydlí vyloupit. Po počátečním seznamování s hlavními postavami se mezi lékařem E. Cupákem a skrývaným primitivním zlodějem ohrožujícím majitele domu revolverem v podání P. Zedníčka rozvine pozoruhodně zajímavý rozhovor, který mezi těmito nesourodými osobami přeroste v přátelský vztah. Moudrý lékař, který Zedníčka překvapil lhostejností ke svému životu, se snaží svého hosta přesvědčit, aby se šel přihlásit na policii, neboť odsedět si rok za krádeže je podle něj lepší než být neustále na útěku, udělat čáru za minulostí a případně skončit za mřížemi za mnohem horší zločin. Herectví pana Cupáka bylo vždy výjimečné, a čím byla tato herecká legenda starší, tím víc mi připadalo impozantnější, což tato inscenace pouze potvrdila. Jeho herecký partner s knírem na mě udělal též velmi dobrý dojem, jeho postava kromě svého ustavičného popotahování mimo jiné zaujala svým originálním tetováním v oblasti pupíku. Komorní dílo odehrávající se v jedné místnosti mezi dvěma osobami, které doplnil zajímavý a dojemný dialog v ložnici, kde se oba mužové ukládali ke spánku, naznačovalo tragický závěr, avšak ukončení filmu proběhlo poněkud odlišně od mého očekávání. V nepatrných rolích se ve snímku objevil Ť. Brousek jako Cupákův syn a S. Zindulka coby lékařův soused. Melancholickou atmosféru filmu doplňovala tesklivá Mozartova hudba. Ona dáma, jež přichází vždy v pravý čas a jež je uvedena v názvu snímku, nepředstavuje nikoho jiného než smrt. Nevidím jinou možnost, než udělit tomuto bohužel zapomenutému snímku D. Kleina nadprůměrné hodnocení, zejména díky bezchybné hlavní dvojici a výslednému dojmu z tohoto díla. (15.03.2019)