Dopisy v krajkách

Velmi překvapivá myšlenka, velmi překvapivě natočená. Tedy co se týče původní tvorby posledních let. Díky vybraným hercům je ze ztvárnění cítit i nějaký ten cit k filmařskému umění. Co se týče náplně, tak ta je vymyšlená vcelku srozumitelně a v otázce míry opovážlivosti si každý divák musí udělat jasno sám před sebou. Těžko koho tady moralizovat. V povídání okolo povídky v distributorském textu je jasné varování a kdo nemá tato témata rád tak ať program nesleduje. Mě osobně ve snímku nic nepohoršilo, stanice ho předvedla v brzkých hodinách, nevidím nikde problém. Problém jsem viděl spíše v celé realizaci. Herecké výkony byli místy zvláštně bezduché a těžko uvěřitelné. Celé to znělo tak nějak moc Česky a ani nevím proč mě vyprávění v takovémto podání moc nesedělo. Měl jsem pocit, že to herci berou málo vážně. A za to asi může nejvíce sám režisér. Ale to je čistě subjektivní pocit. (01.01.2010)

Pan de Grammont (František Němec) pořádá menší večírek pro místní šlechtu. A aby své hosty náležitě pobavil, přečte jim dopis od své ženy, který právě dorazil... Inu žánr historických erotických filmů se u nás příliš netočí, ale jednou z vyjímek je právě snímek Dopisy v krajkách. Tvůrce filmu Jaroslav Pozzi se rozhodl svůj příběh zasadit do předrevoluční Francie a hlavními protagonisty se tak staly poněkud nemravní šlechtici (a pochopitelně také šlechtičny). Dekadentní šlechtu si zde zahrálo hned několik známých českých herců (a hereček), jako jsou Otakar Brousek st., Miroslav Táborský, Naďa Konvalinková a také František Němec, který svou úlohu zvládl na výbornou. Zmínit je však třeba také přednosti a křivky Dagmar Ďáskové. Samotný příběh rozhodně umí zaujmout už jen svým tématem a originalitou (byť slabší chvíle by se také našly) a snímku také pomáhá, že se kromě interiérů, odehrává také v několika exteriérech. Snímek trvá jen necelých čtyřicet minut (takže je to taková televizní jednohubka), což je celkem škoda, protože určitě bych si na dané téma dokázal představit mnohem delší film, který by mohl obsahovat hněd několik povídek. Snímek Dopisy v krajkách je tak důkazem, že i v českých televizních podmínkách jde natočit poněkud kontroverzní, ale přitom zajímavé i zábavné dílo. (27.11.2015)

Pokud Dopisy v krajkách zhodnotím v rámci kategorie erotických filmů tak je to jednoznačných 5 hvězdiček . Dagmar Ďásková v hlavní roli byla dokonalá volba. Je vidět, že i pornoherečka může podat velice roztomilý a vzrušující herecký výkon :) jen mě překvapuje, že na ČSFD ještě nemá svoji biografii. (13.01.2007)

Řekl bych, že když v této miniatuře hrají kvalitní herci, že si alespoň oni zaslouží o hvězdu navíc, ale není tomu tak. Herecké výkony byly mdlé, čemuž se ale není co divit, když vlastně neměli pořádně co hrát. Scénář byl příšerný a celý děj taktéž. Že se po většinu doby pohybují na hranici nevkusné, zvrácené až nechutné erotiky by se dalo pochopit, s jistou dávnou zvrácenosti v divákovi samotném, ale že se pohybují na hranici zoofilie, to je podle mě na trestní oznámení, už jen za to, že něco takového je možné vysílat v televizi a všichni to považují za normální. Jan Kraus se ani hrát nesnažil, a Dagmar Ďásková mohla zaujmout maximálně svýma obříma koz..a, jinak ničím. Tohle nestojí ani za to, aby se to ukládalo do archivu. Myslel jsem si, že zvrácení jsou jen Američané a Švédové, takže i my a hranice toho, co ještě může být vysíláno v televizi se bohužel posunuly na úroveň o které jsem si myslel, že je problémová i na internetu. (05.08.2019)

Historicky dosud ne zcela adekvátně a plnoobsažně zpracované téma života evropské šlechty v období novověku má za důsledek, že si jen stěží dokážeme připustit odvrácenou stranu této nepříliš frekventované kapitoly světových dějin. Prostopášnost, opulentnost, smyslnost a erotická fantazie hraničící s často obskurní deviací byla přitom přirozenou a zcela běžnou součástí tehdejšího intimního zákulisí vyšší třídy. Budeme-li vycházet ze slavného Boccacciova Dekameronu, napsaného již v rozmezí let 1348 a 1353, nepřekvapí nás Pozziho autorská povídka ničím novým, na druhé straně ale vytváří více než důstojného nástupce ke Krejčíkovým Hrám lásky šálivým, jež jsou ostatně volnými adaptacemi dvou dekameronských povídek. Šokantnost této vskutku silně dráždivé historky nacházíme nejen v příběhu samotném (jehož středobodem je takřka pornografický obraz pádu nenávistné hraběnky), ale i v nepominutelném faktu, že celý projekt zaštítila a financovala veřejnoprávní stanice, jinak celospolečensky orientovaná spíše na jiná témata a jiný druh diváků. Navzdory předpokládané atraktivitě zobrazovaného úseku dějinné minulosti, zůstávají zatím DOPISY bílou vránou, naznačující zároveň možnost úspěšného prolomení dlouhodobé ignorance. Snad ne nadlouho. (25.12.2010)