時をかける少女
The Girl Who Cut Time
The Little Girl Who Conquered Time
Obsahy(2)
Kazuko Jošijama je šestnáctileté děvče, kolem kterého se začíná dít něco podivného. Čas, zdá se, ubíhá v divných útržcích, a teď dokonce občas napřeskáčku anebo dokola. Sice vše začalo mdlobou ve školní chemické laboratoři, ale může za to nějaká chemikálie, nebo Kazuko sama... nebo, ještě hůře, něco jiného? Nyní je s ní něco hodně jinak. Ale je to dobře, nebo špatně? A co víc, má vůbec chtít? Dozvědět se pravdu? (zelvopyr)
(více)Recenze (12)
Tohle mě vyloženě dostalo. Asi jsem nezažil film se spoustou hard-scifi prvků (ovládání toku času, alternace budoucnosti, solidně řešený časový paradox), který by byl natočen až tak s nulovým rozpočtem a v ne-scifi prostředí (to není případ třeba Dark Star, kterou mám mimochodem docela rád)... A přitom se dá říci, že film byl docela hodně trikový... Vynikající nápad, že atmosféru obstarala kolážovitá kamera a odbarvování a přibarvování obrazu. A na jednu stranu to bylo lehce naivňoučké, na druhou - velmi emotivní zmatek hrdinky, co se to proboha děje, jestli se zbláznila ona nebo svět, a jestli se vše děje kvůli jejímu podvědomí, nebo je za tím něco horšího... . Nehodnotím milostný motiv a klasický pocit ztráty typický pro japonské melancholické filmy, a máme to za plný počet (-: (jako často, úplně první větu, motto filmu, bychom neměli zapomenout) /// mimochodem jak správně píše josee, zpěv hlavní hrdinky, kterou hraje Tomoyo Harada, je strašný -- přesto tímto filmem odstartovala v Japonsku svou megahvězdnou kariéru... zpěvačky :)) (fakt) ()
Na svou dobu úžasný zážitek. Chvílemi jsem sice nebyl spokojený, ale ty chvíle na konci smysl daly. Co se týče atmosféry, dle mého, neskutečné se stalo skutečností. Já nejsem japonec, ale když jsem sledoval tenhle film, naprosto jsem vnímal s hlavní hrdinkou čím prochází. A hlavní, časová, složka sice v kontextu dnešních hollywoodských snímků může vyznívat prázdně, ale musíme si uvědomit, že o to v tomhle filmu nešlo. Abych to shrnul, Girl Who Conquered Time si mě v počátku získala, vprostřed mě ztratila a na konci uchvátila. ()
Dívku, která proskočila časem považuji za filmařsky originální a téměř dokonalý snímek svého druhu. Příběh se odehrává ve starší době střední školy, kde i dívky nosí pánský stejnokroj – také celá stylizace včetně atmosféry starých časů, vesměs barevného, ale současně zašedlého vizuálu či stylem triků se ponáší na nostalgické retro, které snad až na závěrečnou píseň se syntetičtějším aranžmá v žádném směru nedýchá dobou vzniku. Komorní hudba, která téměř permanentně podbarvuje většinu scén a lahodně, přesto bez jakéhokoliv patosu podtrhuje pestré emoce hrdinů, je taktéž naprosto úžasná. Fascinovaly mě mnohé vizuální nápady, zobrazující pocitový chaos a proskoky časem pomocí rychle sestříhaných krátkých rozklepaných záběrů z daného místa. Pocitově se mi sice zdálo, že po krásně poetickém černobílém úvodu tu chvílemi vycházel spíše průměrný film, který se nejdřív potřeboval rozjet do hlavní zápletky... ale to už může být dáno tím, jak mě tematicky minul. Více aspektů si pochvaluji, ale příběh ke mě dorazil emočně jen napůl, díky vizuálu a hudbě. Jednoduše tady nejsem cílová skupina. V literatuře pro děti a mládež existuje žánr dívčích románů, Japonci evidentně v 80. letech vytvořili ve filmu samostatný subžánr dívčí romantické sci-fi/fantasy. V rámci svého loňského sci-fi maratonu jsem už z této tvorby viděl Nerawareta gakuen (1981) a ač dnešní setkání dopadlo o fous lépe, hodnocení uděluji opět velmi podobné. Zajímavým poznatkem je, že oba tyto dívčí žánrovky z dílny totožného režiséra se v novém tisíciletí dočkaly anime remaku. Zajímavá pro mě určitě byla i samotná divácká zkušenost, i když... [70%] ()
Na to, že je to z roku 1983 tak to je perfektní film. Nevím, jestli je to první zpracování tohoto příběhu, vím ještě o dvou dalších- novějších, které také nejsou špatné... ()
Další z Obajašiho až něžně poetických filmů, kde spolu s kameramanem nasázeli pro diváky snad stovku milých drobností. Zakrývají spolu s nádhernou obrazovou kompozicí naivňoučkost, v Japonsku snad nejzpracovávanějšího příběhu. Co už se kamuflovat nepodařilo, je otřesná prkennost dětských herců, jak z vystoupení na školní besídce. Někoho možná bude zajímat, že Harada se na stará kolena naučila obstojně zpívat, alespoň její singl Kučinaši no oka je moc fajn. :) ()
Na dnesnu dobu starina, dychajuca patosom, na svoju dobu komercy film s detskou hviezdou. V porovnani s aktualnym anime kludnejsi, menej prespekulovany pribeh a melancolickejsie vyznenie. V celku by ma zaujimalo, aka je vlastne knizna predloha. ()
Nevědět to předem, šacuji rok vzniku na začátek šedesátých let a ještě se divím tomu, že je to barevné. Já teda nevím, jestli to náhodou nebyl umělecký záměr, když má být předloha z šedesátých let, ale spíš mi přišlo, že to vzniklo za pár yenů a takhle to vypadá jen proto, že to nešlo jinak. Ale budiž, v tomhle jsem tolerantní a i když to působí dost zastarale a v rámci triků ještě mnohem víc, i tak je v tom vidět upřímná snaha a tu cením vždycky. A určitě by mi i stačila, kdyby mě to bavilo. Jenže - a v tom je ten hlavní problém, pokud si stále někdo myslí, že nízké hodnocení dávám za filmařskou stránku - mě to prostě nebavilo. Ten sci-fi prvek to má pěkně pojatý, ale celé mi to přišlo jako film pouze pro určitou cílovku, kterou tyhle romantické příběhy a normálních školačkách a jejich životech neskutečně baví. Jo, kdybych měl 14 let, byl holka, která je posedlá vším japonským a umí japonsky nebo anglicky, asi bych z toho byl (teda byla!) na větvi. Pak by mi to přišlo krásné, srdíčko by mi z toho zapleslo a doufala bych, že někdy zažiju podobnou lásku a u konce se bych si pořádně pobrečela. Jenže já nejsem ani jedno z toho, jen ty japonské filmy mě baví, ale to je na tohle málo. Kromě sci-fi prvku to ale mělo pěkně pojatý i závěr, ze kterého byla cítit určitá síla, ale mě se opět moc nedotkla, protože to, jak je vedené vyprávění celého příběhu, prostě jde mimo mě. Anime verze mi sice taky nepřipadá bůhvíjak úžasná a na emoce tlačí teda víc, než první film, ale bylo v ní zábavnější proskakování časem a ano, to tady z naprosto pochopitelných důvodů chybí, ale tohle se prostě bere až moc vážně a kvůli tomu mi anime přišlo o něco lepší. Jo, a tady jsou navíc muzikálové scény. Lepší 2* ()
Japonci dokáží natočit daleko lepší filmy. Tohle je fakt spíše podprůměr. Dokážu si to představit jako anime, ale live action mi nesedla už kvůli podivnému hereckému výkonu hlavní hrdinky. ()
Film ocení především romanticky založené dívky. komentář: https://www.screenslate.com/features/288 http://furyosa.com/the-little-girl-who-conquered-time-critique/ ()
Kdybych neviděl skvělou anime aktualizaci z roku 2006 o Mamorua Hosody možná bych hodnotil krapet výš. Pěkná osmdesátková romantika spíše pro dívky, plná hezky zarámovaných záběrů. I když rád sleduju japonský život středoškoláků, tak než se doopravdy dostaneme k hlavní zápletce uběhne téměř půlka filmu. Scény s cestováním v čase jsou vizuálně celkem zajímavé, chytře pracují s malým rozpočtem. Ovšem na mě byl snímek až moc holčičí a až moc patetický a to mám filmy o cestovaní časem a časových smyčkách fakt hodně rád. Závěrečné vysvětlení mi přišlo jak z epizody "Tak jde čas" zkrátka na mě příliš jednoduché a naivní i přes to svým způsobem poetické a milé 6/10. ()
Tak toto aj na rok 1983 je naozaj hroza. Uplna katastrofa, ked zacne hlavna hrdinka spievat. Naozaj nie je nahoda, ze tento film hodnotilo iba 30 ludi. ()
Áno, je to tínedžerský film s kopou nezmyselných paradoxov čo sa týka sci-fi prvkov, ale pôsobí (podľa mňa) tiež jemne, obsahuje krásne zábery a tie efekty, ktoré sú jedným z hlavných terčov kritiky sú tým, čo ma najviac dostalo v dobrom zmysle slova. Napriek tom, že tento film pôsobí tradičnejšie ako niektoré iné Obayashiho filmy (napr. Hausu, Emotion), zachoval si originalitu. Výhľad z okienka vlaku, kolážová kamera, nasvietené obrysy točiacej sa postavy.... Pre mňa to bol umelecký zážitok a nejaká tá myšlienka by sa tiež dala nájsť. :) ()