Rambo: První krev

Rambo není žádná nostalgie! I po více než 20-ti letech je to stále alarmující filmový odraz doby, který z tématu vietnamského syndromu ždímá absolutní maximum. Ač se Rambo řadí k modelovým pilířům akčních filmů 80-tých let, vyniká překvapivě inteligentním dějem a uvěřitelnými akčními sekvencemi, na něž je radost pohledět. Stallone na hereckém poli vyloženě boduje a jeho minimalistická mimika do role válkou strhaného veterána pasuje. Když navíc v závěru naříká nad válečnými ztrátami, divácké emoce pracují naplno. „To oni prolili první krev!“ (04.09.2007)

Ve svém profilu mám uvedeno, že nemám rád akční filmy, ale vlastně to není tak úplně pravda, našla by se celá řada výjimek, které potvrzují pravidlo. Především ty, které se neberou vážně, jako například série Smrtonosné pasti. Rambo je ovšem jiný případ, je to doslova ztělesnění prvků a žánrových klišé, které se mi na akčních filmech nelíbí. Je to jeden z prvních filmů ve svém subžánru a ve své podstatě tuto kategorii filmů definoval a je považovaný za její symbol. Nemám potřebu polemizovat s kultem, v zásadě souhlasím s tím, že je to nejhodnotnější kousek filmové série o nezničitelném bojovníkovi z džungle a zároveň jediný film série, který se dá brát aspoň trošku vážně, resp. má z hlediska filmového umění jakous takous hodnotu. Scénář i režie se ještě snaží o určitou psychologii postav a ve vedlejších rolích se vyskytuje několik slušně hrajících herců, mimochodem Richard Crenna to určitě není, ale Brian Dennehy si plné uznání zaslouží. Z hlediska technických kvalit dnešních akčních filmů je ovšem vysoké hodnocení původního Ramba i tak evidentně hodně ovlivněné nostalgií a věkovým průměrem uživatelů. Celkový dojem: 40 %. (25.05.2009)

Jeden z nejlepších ačkních filmů . Vůbec nechápu jak tady uživatel Divočák může napsat že Rambo 1 není akční film a že je v něm málo akce. Neexistuje moc akčních filmů, kde by akční scény byly dělány pro vykreslení smyslu chování a povahy hlavního hrdiny. Právě díky naprosto brilantně natočené akci v lese, pochopíme, kdo je skutečně Rambo zač. Kdyby každej akční film byl natočen jako Rambo 1 měl by tento žánr mnohem více přiznivců. Dobrej akční film přece není jen pic, pic a kop, kop, nedělá ho ani co největší počet mrtvol /pro příklad: scéna ve které Rambo ujiždí na motorce z policejní stanice, zakončená nepovedeným výjezdem po svislém hladkém povrchu skály, byla překonána až Jasonem Bournem v roce 2007 a jeho motonaháněčkou v Maroku. Mimochodem kdo jezdí endurem ví jak tato scéna na skále je nebezpečná, kdo ne, může tvrdit, že akčních scén je v Rambovi pomálu /. Dynamika akčních scén tady perfektně zapadne do vážného vyznění celého příběhu, oboje pak ještě nabývá na síle při hudbě Jerryho Goldsmitha. Každý čin který Johny Rambo udělal, jsem dělal s ním, každý slovo, který Johny Rambo řekl, jsem říkal s ním, včetně závěrečného proslovu: " Ve Vietnamu mě svěřila vláda stroje za miliony USD a v mé zemi pak neseženu práci a nemůžu se ani nažrat". "Přiletím domů a lidi na mě na letišti řvou,vrahu dětí". Milá americká vládo, až zase budeš verbovat chudý kluky do vojenskýho konfliktu, tyhle věty asi používat nebudeš, co ? Rambo může svou první krev prolít třeba i za sto let a pořád to bude stejně silný příběh v kvalitním akčním provedení. (26.09.2007)

Něco tak skvělého jsem nečekal. Rambo není bezduchý a tupý akčňák. Vše má alespoň sebemenší dávku reality a uvěřitelnosti a to dává tomuto filmu punc dokonalosti. Kostra příběhu je jednoduchá, jenže tento film vyniká v detailech. Výborné exteriéry v drsných horských oblastech, sugestivní a strhující hudba Jerryho Goldsmitha, syrovost a realističnost ať už akčních scén, či těch komorních. (05.07.2005)

Ať si říká kdo chce, co chce, Rambo podle mě není akční film. Samotných akčních scén ve filmu najdeme pomálu, k opravdovému bojovému setkání "muž proti mužům" dojde jen jednou a v celém filmu zaklepe bačkorama snad jeden jediný člověk a to obtloustlý polda, který vypadne z helikoptéry, když po ní Stallone hodí šutrem. Rambo je jen trochu akčněji pojaté drama vypovídající o Vietnamském syndromu, které bych s klidem srovnával s Lovcem jelenů, s tím rozdílem, že Rambův Vietnam se znovu odehrává po návratu domů. Mou nejoblíbenější (sice jen několikasekundovou) sekvencí filmu jsou Rambovi vzpomínky na vietnamské mučení, které působí perfektně atmosfericky a opravdu rád bych viděl, co by Kotcheff dokázal stvořit, kdyby se celý film (řekněmě se scénářem, který se svou kvalitou vyrovná Rambovi) odehrával právě ve Vietnamu. (18.09.2005)