Rocky

Šedý a průměrný příběh s legendární hudbou Billa Contiho. Stallone sám psal scénář a je to poznat. Tak dlouho Rocky opakuje, že je blbej, až mu to uvěříte. (Není to zas tak těžké, Sylvester je příšernej herec.) IMHO největší akademické šlápnutí vedle v dosavadních dějinách. Nechápu, jak může někdo dát Oscara snímku, v němž je v mnoha záběrech vidět mikrofon. Ještě, že ten závěrečný mač dost pochroumané hodnocení trošku napravil... (10.01.2005)

Využil jsem kino MAT projekce a šance vidět svoji oblíbenou klasiku alespoň v mini sále na plátně. Nadčasová a určující underdog story přebíjí všechny další sequely a variace především skromností, jak je civilní a upřímně milá, přičemž skvěle zachycuje 70’s městskou workin’ class mizérii, drsné časy ve Philadelphii (koliduje s érou hokejových hrubiánů) a bokem budí takový ten sportovní vlastenecký duch v "jeden za všechny". Plus prostě klíčem muzika a Stalloneho dobrácký blbečkovský charisma. (2011) (12.07.2018)

Naivní příběh o splnění velkého amerického snu není Rockyho hlavním problémem. Naopak i přes svou prostoduchost působí velmi uvěřitelně. Problém je v celkovém podání, které startuje už s poněkud nedotaženými pisatelskými schopnostmi Sylvestera Stallonea a dále pokračuje přes režii až k hereckým výkonům. První polovina je absolutně (!) zbytečná, snaha o psychologizaci postav vychází díky nulové režijní invenci vniveč a nudné zívání je nevyhnutelné. V druhé polovině si děj i tempo našlápne ke slibnějšímu potenciálu, jenž je však opět zahozen díky neustálému omílání vět o malém bezvýznamném člověku, kterému byla nabídnuta životní šance (stačilo to říct jednou!). Závěrečný zápas pak nikterak nepřekvapí nejen výsledkem, ale i suchým dojmem z použité formy. Chtěl bych nostalgicky přivřít oči, ale z nějakého důvodu to prostě nejde (05.12.2005)

Nekomplikovaný hrdina neochvějně kráčící za splněním svého amerického snu s přiměřenou dávkou žánrových klišé, potu, krve a snadno předvídatelného finále. O reálných filmových kvalitách Rockyho myslím dobře vypovídají komentáře Tosima a Isherwooda. Když k tomu připočtete, že k hereckému umění Sylvestera Stalloneho, jak to jen diplomaticky říci, jsem dejme tomu rezervovaný a že opravdu nemám rád box jako sport a zábavu (kdybych si měl vybrat za společníka u večeře MikeTysona nebo Hannibala Lectera, bez váhání bych pozval toho druhého), pak bych jen s největšími potížemi hledal důvod, proč dát víc než 2*. Takže pro mě celkový dojem 45 %. (19.11.2010)

Rocky je pro mě doposud nejbližší Slyovou rolí, neboť je to jeho nejuvěřitelnější hrdina. Rocky není povrchní "boxovačkou", kdy outsider zvalchuje profi hráče, ale snaží se o hlubší pohled na jednoho prosťáčka, který uměl obstojně boxovat. Je slast sledovat životní příběh neúspěšného boxera, kdy se dvoří nevýrazné Adrian a snaží se s ní najít nějakou společnou věc, nebo kdy trénuje na svůj životní zápas. Tehdy si Avildsen vystřihnul jednu z nejlepších montáží, která kdy spatřila světlo promítačky. Pravý direct do mého srdce. (16.10.2007)