Kráska v růžovém

Fajnová romantická komedie, která ničím neurazí a některé může potěšit úsměvem Molly Ringwaldové nebo výstupy Jona Cryera (dva a půl chlapa). Hlavně na tu Molly se dobře dívá. Naopak její vysněný protějšek je takový nudný kukuč, že vše kolem něj (i to, že má být bohatý a vypadat tak) není vůbec uvěřitelné. (13.06.2018)

Přesně takhle jsem si představovala osmdesátky :-). Skvělé působení snímku na pocity diváka. Cítila jsem se společensky "vyhoštěnou" Andie a strašně moc se mi líbil Duckie v podání Jona Cryera a hlavně jeho taneční jakoby zoufalá scéna uplně perfektní. Na tento snímek jsem se podívala díky odkazu v Gilmorových děvčatech a vůbec toho nelituji, naopak mi připadal zábavný a opět se potvrzuje pravidlo,že se móda pořád vrací. (18.08.2012)

Rok 1986 je moje srdcovka. Je to nejen rok mýho narození, ale koukám že i rok parádního vkusu :)) To, co Andie udělala s těma krásnýma růžovýma šatičkama, by mělo být trestný. Film jsem si ale zamilovala, ty osmdesátky jsou prostě návykový. Včetně hudby - soundtrackový Wouldn´t it be good od Danny Hutton Hitters je fakt pecka. (16.09.2011)

Mám ráda ten roztomile trapný disko styl osmdesátých let ať už jde o účesy, módu, nebo některou hudbu. Hlavní hrdinka se obléká jako pošahaná úča ve středních letech a taky mi přijde, že má hrozně podobné rty a úsměv jako Neve Campbell. Jon Cryer se opět vyžívá v roli nechtěného vyvrhela, jak ho znám ze seriálu "Dva a půl chlapa", kde se v jedné epizodě setkal s Harrym Deanem Stantonem, zde otcem Andie. V seriálu by si přál, aby byl jeho kamarád, tady zase tchán, ale ani jedno se mu nesplní. Jamesa Spadera jsem snad v žádném filmu neviděla jinak než jako nesympatického slizouna. Hlavní příběh je podobný jako "Řekni cokoliv..." s Johnem Cusackem, jen naopak. (15.08.2014)

Poslední titul Hughesovy pomyslné Molly trilogie (neboli třetí spolupráce Johna Hughese a Molly Ringwald), představuje vlastně reparát jejich první spolupráce "Sixteen Candles". Tehdy, ve svém režijním debutu, se ještě Hughes opíral do značné míry o formát dobové teenagerské komedie, byť ho zásadně upgradoval svou charakteristickou empatii vůči dospívajícím postavám a odkrývání jejich osobností a emocí za fasádou škatulek středoškolského sociálního žebříčku. Tentokrát se Hughes více zaměřil na romantickou i melodramatickou linii a více se ponořil do nitra postav tvořících ústřední trojúhelník, ale i jejich blízkých přátel. Ústřední postava byla psána vyloženě pro Molly Ringwald a zrcadlí její osobnost i životní styl a módu. Díky tomu také její postava nevyhnutelně směřuje dále od pomyslného středu středoškolské hierarchie, ale o to více je sebevědomá a osobitá než její figury v "Sixteen Candles" i "The Breakfast Club". Navzdory původně zamýšlenému finále nakonec v zájmu publika převládla tradiční linie teenagerské dívčí pohádky, která ale na druhou stranu k osmdesátkovým filmům, i těm charakterově progresivnějším nevyhnutelně patří, alespoň dokud zůstáváme v ranku hlavního proudu. V jeho mantinelech Hughes vždy zůstával, což ale na druhou stranu nikterak neubírá na sympatičnosti a šarmu jeho filmů a jeho přínosu žánru. Právě široká popularita jeho filmů o dívkách, které primárně usilují o muže svého srdce, připravily pole pro pozdější více introspektivní linii filmů o dívčím dospívání a hledání sama sebe, která vykrystalizovala v novém tisíciletí a jejíž autorky vyzdvihují formativní význam Hughesových filmů na ně samotné. (25.04.2021)