Před soumrakem

V podstatě úplně stejně emocionální nášup plný důvěrně známých dialogů, jako jednička. Je opravdu až pozoruhodné, jak Linklater umí dokonale opisovat všechny životně známé peripetie a ještě do všeho to narvat do bezchybně natočeného real-time snímku. Shlédnutí ihned po prvním díle výtečný zážitek ještě o několik tříd umocňuje. (24.07.2013)

Jedním slovem bomba, která mě nedonutila usnout. A že to je u přítelkyně vcelku častým jevem u filmů po desáté hodině. Jenže u tohodle to prostě nešlo. Film začal a skončil tam, kde začal. Celých 80 minut jsem vlastně sledoval setkání milence a milenky v Paříži...romantičtěji to snad už ani nešlo...a poslouchal o čem se baví. O smyslu života, o jídle, vzpomínali, nadávali si, usmiřovali se. A to všecko během jednoho odpoledne, které ještě k tomu skončilo tak nádherně otevřeně. Neznám první díl, který předcházel tomuto setkání, ale vůbec mi to nevadilo. Sledoval jsem, jak se kamera plynule posouvá před nimi. Táhne se uličkami, většinou se dlooouhé scény ani nestříhají, takže herci ukazují, co v nich skutečně je a mně se to fakt hrozně líbilo. Romantiku nemusím, ale tohle mě chytlo od začátku. A těch 80 minut se to vydržet dá. Vlastně je to ideální na jedno všední odpoledne v podzimní Paříži. (28.01.2010)

Pokračovanie, ktoré svojmu predchodcovi nerobí žiadnu hanbu, pretože sa mu svojou kvalitou minimálne vyrovná. Spôsob narácie a jeho zobrazenie ostáva identické ako pri prvom dieli. Čo sa "zmenilo" sú samozrejme hlavní predstavitelia - tak fyzicky ako i duševne. Zatiaľ čo prvý diel veľmi verne zachytával zoznámenie dvoch mladých ľudí - plných ideálov, tak pokračovanie zase verne sprostredkováva pocity a životné postoje tridsiatnikov. Dialógy sú prostejšie romantický čŕt, ale naopak obsahujú viac životných skúseností, určitého triezvejšieho (racionálnejšieho až miestami zatrpknutého) náhľadu na svet. Medzi to sa vnára aj určitá dávka melanchólie a túžba zmeniť ten rozhodujúci 16.december v ich minulosti. Ale aj napriek tomu, je vzájomné puto medzi predstaviteľmi veľmi silné a hlavne prirodzené, presvedčivé, skutočné a krásne! Práve posledné slovo sa na samotný záver filmu hodí dvojnásobne. (23.01.2005)

Asi před tejdnem jsem viděl první díl a jak jsem psal v komentáři, že se mi to sice moc nelíbilo, ale mam nějaký nutkání se podívat na pokračování, tak jsem to fakt udělal. Žádný velký překvapení se nekonalo, protože oba filmy jsou si dost podobný. Prostě další nekonečnej rozhovor. Proti prvnímu dílu už hlavní postavy tolik nefilozofujou. Tohle pro změnu vypadá jak přednáška někde na sjezdu progresivních levičáků. Výhoda je v tom, že ty kecy posloucháte jenom 80 minut. Zvláštní je, že na konci mě hned napadlo, že bych se podíval i na ten poslední díl. Buď ty filmy obsahujou nějaký podprahový signály, nebo se u mě projevujou nějaký sklony k sebepoškozování... Hodnotim to stejně jako první díl. (05.03.2014)

A po devíti letech, potkali se znovu. Na jiném místě, za jiných okolností. S léty jim sice přibyly vrásky, ovšem jejich vášeň zůstala a křehké pouto, které je předtím tak silně pojilo, je teď mnohem intenzivnější. Další hořkosladé meditování trojice Linklater, Hawke, Delpy nad úspěchem a zklamáním, láskou a bolestí v příjemném prostředí, se skvěle napsanými dialogy a naprosto úžasným finále. (17.07.2007)