Před soumrakem

I přesto, že má film pouhých 80 minut,občas jsem se docela nudila. Některé dialogy byly totiž obsahově dost nezajímavé. Možná to bylo tím, že jsem neviděla Před úsvitem a neměla jsem na co navazovat. Na druhou stranu mi je sympatické, jak reálně je to natočeno. Julie Delpy sice moc nemusím, ale sem se hodí. Oba se chovají přirozeně a svoje role zvládají dobře. 3,5* (30.11.2011)

Přestože Před soumrakem se tváří velice podobně jako jeho předchůdce, jsem přesvědčen, že je diametrálně lepším filmem. Jednak sděluje více na menším prostoru (čímž vyplývá na povrch kvalita scénáře) a hlavně to sdělení je zajímavější, intenzivnější a mnohem vyspělejší. Postavy už nežijou v iluzích, mají vlastní životy a partnery, ale přesto je mezi nimi ona nevyslovitelná a silná vášeň. Před soumrakem je emotivnější svou vnitřní naléhavostí, Celine a Jesse /chtějí/, ale vědí, že to nejde, nemají však sílu odolat a tak se samovolně nechají unášet v síle nekonečného dialogu. Film však nespěje k vyslovitelné romanci, či nějakému aktu, nýbrž jen k poetickému "Já vím"... 9/10 (27.07.2009)

Sladko-boľavú romantiku nahradila trpkosť vyvierajúca z navonok ľahostajného hlasu, v nenútených úsmevoch sa zrkadlila večná osudovosť, závan parížskeho vetra privolal stratené city, oči prezrádzali dávno predurčené. Viedeň bola sprostredkovateľom k nenútenému vzniku náklonnosti a pubertálnej vášne. V Paríži sa stretávajú o pár rokov neskôr, aby cez navodenú iróniu a sarkastické úškrny predstierali, že sa viedenská romanca nedotkla ich ďalšieho života. Pred úsvitom ma nevinne vykreslenými charaktermi zamilovanej dvojice nadchlo podstatne viac, ale Pred súmrakom je výpoveďou dvoch dospelých, rozčarovaných a od života nič neočakávajúcich ľudí. Trefná filmová konverzačka s filozofickým nádychom. PS: Nutné poznať najskôr Pred úsvitom z roku 1995, aby vás neminuli súvislosti :-) (20.07.2010)

Linklater splnil můj sen a ukázal postavy z romance po konci závěrečných titulků původního příběhu. A dokonce v náramně povedeném díle. Minimalistická režie, skvělý Ethan Hawke a trefný scénář člověka, který má odpozorováno ze života. Pokud jste něco podobného zažili, tak jako já, neváhejte ani sekundu. Cynikům vstup zakázán, přestože tohle není hollywoodská pohádka, ale zasněná realita... prostě lahůdka. Pokaždé se po jejím letmém dotyku rozložím na molekuly. (14.06.2004)

„Vzpomínky jsou krásné, když se nemusíš zabývat minulostí.“ Až s dalšími projekcemi plně doceňuju, jak si Linklater připravil půdu pro pokračování (nechybí řada zmínek, flashbacků i pro ty, kteří jedničku neviděli, správně je pochopit ale zvládne jen ten znalý kontextu). Jesse a Celine jsou vyzrálejší…a zklamanější (přirozený vývoj od bezstarostné jedničky). Příjemné a zábavné narážky, vtípky (vč. „Řekni stop.“) však nechybí. Dvojka vyniká dávkováním informací, jejich oddalováním, zamlžováním, upravováním či zatajováním od obou hrdinů (divák to většinou rozpozná, dojde ale i na překvapení). Dialogy jsou znovu důležitější, než se zdají, vč. výmluvných gest, výrazů, pohledů (loď, lavička, schodiště, auto). „Deadline“ je ještě tíživější a náhle přichází „valčík“, pro mě 1 z nejkrásnějších filmových scén vůbec (dokonalé shrnutí). Závěr je pak dost výmluvný… „Srdcovka“, jasných 5*. „Byli jsme mladí a hloupí.“ – „Teď už nejsme?“ – „V mládí si člověk myslí, že potká ještě spoustu skvělých lidí. Ale časem zjistí, že se to povede jen párkrát.“ (17.06.2015)