Šepot srdce

Čítanie kníh, návštevy knižníc, kníhkupectiev a objavovanie zvláštnych obchodov s patinou. S prazvláštnymi otváracími hodinami (dodnes také existujú). Nachádzanie spriaznených duší prostredníctvom rovnakých prečítaných kníh, komixov. Objavovanie častí mesta, kde ste stretli častejšie zviera ako človeka. Radosť v ozvláštňovaní prefláknutých textov piesní. Radosť ešte väčšia z náhodnej jam session. A dôverná blízkosť miest aj témy. Prebúdzajúcej sa lásky. I lásky pretrvajúcej - lásky k prírode. (a napriek trpkým skúsenostiam) Lásky k ľuďom. To všetko v tomto pamparádnom filme bolo. Poznámka: Len tá snaha byť najlepší, dať o sebe vedieť svetu cez napísanú knihu, príbeh, cez vytvorené dielo - tá osobne vždy ustúpila bezprostrednosti a radosti zážitku. Nezmazateľnosti a trvalej vpečatiteľnosti priamo prežitého či videného. A tiež vedomiu, že dobré dielo si nájde svojich čitateľov, aj keď vyjde v náklade 0 až 3 kusy. Podstatné je nepodľahnúť v tomto smere komerčnej ambicióznosti (tvorba ako tovar) a zabŕdnutiu sa do kalkulácií a rozpočtov spojených s výsledným dielom či nebodaj procesom jeho vzniku. (20.01.2015)

Mijazakiho Ghibli v najčistejšej, esenciálnej forme, aj bez samotného Mijazakiho v režisérskom kresle. Nádherne namaľovaný svet, do ktorého divák túži vstúpiť a byť aspoň na chvíľu jeho súčasťou, objavovať jeho čarokrásne zákutia. Úplne živé postavy, tak sympatické, že divák by ich najradšej chcel stretnúť osobne. Nádherná hudba, ktorá snáď ani nemohla byť vhodnejšie zvolená. Krásny príbeh o prvej láske a o hľadaní vlastnej cesty, cesty za svojim životným snom. Príbeh tak reálny, plný maličkostí každodenného života a pritom stále tak rozprávkovo čarovný. Hlboko ľudský humor, pri ktorom som sa smial a plakal súčasne. Režisér Jošifumi Kondó tu prejavil vo svojej prvotine obrovský talent, ktorý ale žiaľ nemohol ďalej zúročovať, keďže onedlho na to predčasne umrel. Hoci má Šepot srdca ghibliovské srdce, navonok sa štýlovo odlišuje od drvivej väčšiny Mijazakiho filmov, a to najmä tým, že absentujú fantazijné prvky. (16.08.2021)

Oni dva by určitě spolu prožili krásný tvůrčí život, on by vyřezával housle a ona by psala knížky... Vzhledem k tomu, že něco podobného je i mým snem, moje ztotožnění s tou dívkou bylo dokonalé. Také mně se líbí tlustí, neohrabaní, ale důstojní kocouři (ale jenom na obrázku, ve skutečnosti fuj, nešáhnul bych na ně), důmyslné mechanické hračky, taky rád zpívám, ačkoli to moc neumím... Konec byl sice jak vystřižený z puritánského devatenáctého století, kdy muž žádá o ruku okamžitě poté, co se jí prvně dotkl, a první polibek si ti dva šťastní dávají až při svatbě, ále co. (16.02.2013)

Nádherný, optimistický a milý film. Nic jsem o něm předem nevěděl, a tak jsem si celou dobu říkal, že vypadá jako od mistra Miyazakiho; a taky že jo, příběh, scénář a režie pár minut snových scén je jeho. Ze snímku vyzařuje neuvěřitelné množství pozitivní energie, tady není nikdo zlý, žádné pikle, podrazy nebo nepřátelství se nekonají. Jenom se dospívající školačka zamiluje, přitom se učí na závěrečné testy a řeší, co se svým životem v budoucnu. A i z tohoto "neděje" může vzniknout nezapomenutelný filmový zážitek (kvalitu animace nemá samozřejmě cenu zmiňovat - je to prostě Ghibli). (02.02.2012)

...a Olivia Newton-John mi ještě stále zní v uších. Jó, tak tomuhle říkám opravdu pohodovej film. To, že tam na standartní poměry Ghibli není žádný fantastický motiv a jde jen o příběh normální holky z nám známého světa, mi vůbec nevadilo, ba naopak – naplno jsem si to užil. Mnohem více než třeba takového Porco Rossa, když už tady zmiňujeme ty "nefantastické" snímky od Ghibli. Ta lehká romantika prostupující celým filmem jdoucí ruku v roce s příjemnou civilností zkrátka na mě udělala dojem a zlepšila mi výrazně náladu. Zase se musím utvrdit ve faktu, že v Ghibli prostě umí tvořit snímky, které divákovi zaručeně zlepší náladu. Není to tak melancholické jako třeba Bjósoku 5 centimeter, ale naopak to optimismem a pozitivní náladou jen srší. Škoda jen, že pan Jošifumi Kondo opustil tento svět tak mlád, ach jo. Několikrát jsem si během snímku říkal, jak by asi vypadal jeho další film, ale nyní mi zbývá stejně jako u Satošiho Kona jen truchlit nad ztrátou dalšího nadějného animovaného tvůrce, jenž nám mohl do budoucna ještě hodně nabídnout. (25.03.2012)