Noc rozhodnutí

Strhující a tak neuvěřitelně autentické a opravdové, až z toho mrazí. Rudolf Hrušínský zde ztvárnil sebe. Starého, slabého, nemocného muže s geniálním a neopakovatelným hereckým talentem. A ztvárnil také stárnoucího prezidenta Háchu, který stojí před nejtěžší zkouškou, jaká jej mohla potkat. Pocity, které prožívá a myšlenky, které se mu honí hlavou. To vše je vidět. Nesmírnou bolest, jak fyzickou, tak psychickou, strach, možná i stud a beznaděj. Z toho, že mu jeho, naši, vlast kradou před očima a on nemůže zasáhnout. V této chvíli už neměl na výběr. Ani my. V té místnosti, za zavřenými dveřmi, se tehdy rozhodlo o událostech, které psaly historii a změnily svět. Tehdy tam byl Emil Hácha, ale v tomto snímku to byl především Rudolf Hrušínský, jemuž tato role působila také bolest. Jako člověku. Výjimečnému, záhadnému a skvělému. Protože tím podle mne byl. Pamatuji si komentář jednoho uživatele k filmu Dým bramborové natě, ve kterém píše, cituji "panu Hrušínskému nedělalo dobře, tu roli nehrát." Přesně takový pocit mám z Noci rozhodnutí. Ztvárnil svou roli tak nesmírně sugestivně, až to bolelo. "Byl bych radši, kdyby dnešek vůbec nenastal..." (15.03.2009)

Dr. Emil Hácha byl pozoruhodným člověkem. Kdyby "stihl" být prezidentem dříve, troufám si říct, že by byl uctíván více než Masaryk. Osud nebo možná Pán Bůh (Dr. Hácha byl silně veřící) mu ke stáří připravil nelehký úkol, který mu dodnes nezávidí snad nikdo. Ale vydržel, až do samého konce a zatracení. Až s pádem železné opony se začalo rozkrývat, kolika příkoří a jak nelehkého údělu se tomuto skromnému, obětavému a čestnému muži dostávalo. Po přečtení knihy historika Víta Machálka si Dr. Háchy vážím o to víc. Naše republika by si měla toho velikána našich nedávných dějin připomínat častěji. Inscenace režiséra Háši jen připodobňuje co se asi mohlo stát oné noci 15. března 1939 v Berlíně. Ovšem s mistrovským výkonem pana Hrušínského, který takřka na smrtelé loži doslova zhmotnil kontroverzní osobu Dr. Háchy. Má to mimořádnou atmosféru, která je v televizní inscenaci málokdy k vidění. (26.03.2023)

"Pane prezidente, váš podpis znamená konečné řešení české otázky. Chci říct, definitivní mír." Záměr rehabilitovat pověst Emila Háchy, na kterého český národ delegoval své nečisté svědomí a nehezky mu po válce přezdíval "Hácha - Hitlerův brácha" je sympatický a svádí k nadhodnocování. A ožehavé téma podpisu německých požadavků zase k siláckým soudům a svérázným výkladům historie. Tomu bych se rád vyhnul. Jde o běžnou, statickou televizní hru a řekl bych, že není ani tak mimořádně napsaná jako zahraná. Promluvy postav jsou často podivně šroubované a proklamativní, abychom kromě právě probíhající situace byli srozuměni s předchozím vývojem a měli na paměti budoucí důsledky. Takže nemocný prezident Hácha, který sotva dýchá, například požádá lékaře o vodu, ale než se napije, vysouká ze sebe toto: "Jak se to stalo, že tady sedíme v pasti? Protože jsem včera v pět hodin nastoupil do vlaku; nemohl jsem nenastoupit, právě tak jsem nemohl říci ne, když mne v pomnichovském marasmu vytáhli z mé knihovny na Hrad. Celý můj život se skládal z nevyhnutelností, protože jsem ctil povinnost. Teď stojím před neúprosnou nevyhnutelností a ustoupit není kam." Teprve pak se konečně napije. ;-) Zkuste si to cvičně říct a pokloníte se Rudolfovi Hrušínskému, který i takto šroubovanou repliku podal uvěřitelně, civilně, jako by ho právě napadala. Jeho Hácha ještě není zcela zlomený nemohoucí stařík, jak ho často prezentují jeho příliš horliví zastánci a přeskakují tak několik protektorátních roků, které ho takto semlely. I hra si neustálým zdůrazňováním jeho nemohoucnosti vytváří jakési alibi. Podle mě zbytečně. Hrušínský, sám tehdy vážně nemocný a viditelně pohublý, šetří každým pohybem, krokem, gestem. Vidíme tedy, že Hácha není ve fyzické kondici. Ale myslí mu to výborně. Je v situaci, do níž se nikdy nechtěl dostat, ale když už v ní je, hledá co nejméně bolestivé řešení, jak ji uchopit. Vedlejší postavy jaksi zhuštěně reprezentují možné pohledy na věc, které Hácha musí před svým rozhodnutím zvažovat. Josef Abrhám představuje čapkovskéhoo lékaře-idealistu a nabádá prezidenta k vzdorovitému gestu s vírou, že zburcuje další mocné muže tohoto světa. Ministr František Němec je naopak pragmatik, ví, že na gesta je pozdě, chlácholí sebe i Háchu bagatelizací Hitlerových spádů a připravuje půdu pro vyjednávání s německým tajemníkem. Toho hraje Luděk Munzar, jako by spojil v jednu postavu obvyklý model hodného a zlého policajta. Od dobráckých slibů harmonického soužití Čechů s Němci po výhružky a vydírání zničením Prahy. Čtyřlístek našeptavačů doplňuje sluha Soběslav Sejk, symbolizující "prostý lid". Přesně ten typ "malého českého člověka", o kterém se někdy říká, že je "pracovitý, ale svině". Je to dobře vymyšleno, absence Hitlera IMHO není žádná historická bota, jak tu dvakrát zaznělo, ale výsledek správné úvahy, že Hitler by na sebe strhával nepatřičnou pozornost. Vynechal bych snad jen prostřihy do německých velitelských štábů, do komorního ladění hry nezapadají. 80% (25.08.2010)

Politicky i společensky sebevražedná mise Emila Háchy v před protektorátním období, je v dějinách lemována potupou a popliváním této osobní oběti. Inscenace je pohledem z druhé strany, na který jsme nebyli desítky let zvyklí. Hvězdné obsazení je prostě dokonalé a silná role Rudolfa Hrušínského je jeho labutí písní v této historické reflexi. (11.05.2014)

Inscenační specialista Háša tímto zmapoval jednu z nejzásadnějších a nejhorších nocí v dějinách českého národa. Nepřekonaný mistr české, dramatické scény, kterému mohli herci doposavad jeho role jen závidět, zde k závidění přidává, a tím i vlastně podtrhuje, svou roli poslední, jež by asi nemohl ztvárnit nikdo jiný. V myšlenkách a s odkazem českých reformátorů, učitelů i státníků zde bojuje s časem. S časem, který se nedá zastavit, stejně jako zfanatizovaná, vojenská mašinerie a její vize nového řádu. Neakceptovatelné požadavky a národnostně morální souboj. Ortel nad (zatím) spokojeně spícími lidmi v podobě jednoho podpisu. Dokonalou atmosféru mi lehce narušovaly scény z podzemního vojenského štábu. Nicméně snímek naprosto bez diskuze podtrhuje vysokou kvalitu filmů a TV inscenací z první poloviny 90. let. (14.03.2014)