Nevinní se špinavýma rukama

Tak tenhle tip od Tarantina s Avarym se trefil do mého vkusu skoro naplno - komorní thriller plný zvratů s krásně chladnou Romy Schneider, skvělým Rodem Steigerem a Jeanem Rochefortem v malé roli právníka, který si film během pěti minut málem ukradne pro sebe. Ke konci už těch překvapení bylo možná trochu moc, ale jinak jde o velmi zábavný žánrový kousek. (06.09.2022)

Manželka podvádza a spoluplánuje mord. Manžel chľastá ani dúha a klame. Milenec má nekalé úmysly a pripravuje vraždu. Policajné vyšetrovanie vyznieva sťaby sa zišli dvaja gurmáni a epikurejci. Ich pohodu a slastnenie by na základe majetku mala mať skôr buržoázia, promenádujúca sa vo výstavnej vile. No tá sa trápi a užíva si dvojica vyšetrovateľov. Bezstarostne hodujú, potmehúdsky sa usmievajú, usrkujú víno a popritom preberajú rôzne verzie prípadu. Psychodráma večnej falše. Falše aristokracie, intelektuálov (spisovateľ), právnikov i vegetujúcej polície. Milencov i manželov. Všetky podvody, zvraty a odhalenia sa znášajú na hlavu krásky. Ona sama však, snáď z dôvodu frustrácie a celkovej nespokojnosti, je hýbateľom celého prepletenca a sama sa do týchto patálií zaplieta a zúčastňuje sa ich. K šťastiu síce nevedú, ale polícia si pripíše plusové body. Výstižne to zhodnocuje postava Romy Schneiderovej (parafrázujem): "Keď som plánovala zločin, ostala som na slobode, keď som chcela milovať, budem súdená." Na čo jej policajt odpovie: "Nečudujte sa, zákony v tejto krajine sú pripravené v prospech mužov.". (12.09.2013)

Napřed by chtěla jednoho, pak druhýho, pak oba a nakonec jí nezůstal ani jeden. To vše spletené do kriminální zápletky, jejíž nesmyslnou překombinovanost spolu s mými pocity brilantně vyjádřil lehce dezorientovaný komisař François Maistre vtipnou větou: "Co to je za bordel?" On to ostatně není jediný Chabrolův film, kde se všichni chovají trochu jako kreténi. (13.05.2014)

Film sám o sobě v mnoha ohledech a v rámci zvoleného žánru narušují povážlivé trhliny, které se projevují zejména v druhé části, kdy se zpočátku výborně vykrystalizované psychodrama mění spíše v panoptikální frašku oživlých mrtvol, ale i tento handicap nachází svá pozitiva. Romy Schneider v roli životem míjené Julie se totiž stává magickou femme fatale velkého plátna; její detailní studie frustrované ženy, která stále čeká na svůj velký okamžik, činí z filmu opravdový zážitek a de facto i jeden z klíčových důvodů, proč nevynechat tento film. Velké hvězdy jsou schopny velkých úkolů. (16.11.2011)

Kopie z filmotéky ČSFÚ nabízí zřejmě poněkud jiný film, než který je možné vidět například na DVD. Částečný ořez, neostrý obraz, škrábance, velice stručné titulky a k tomu všemu sál plný originálních diváků. Někdo usnul, někdo si fotil, ale nakonec jsme se pochechtávali úplně všichni. Čemuže? Extrémně pomalému tempu vyprávění, kontrastujícím absurdně vykonstruovaným dialogům, nechtěně vtipným detailům, dějovým zvratům jak z Malhornovy revue, zestárlému herectví valné většiny ansámblu a věčným životním pravdám podaným bez špetky ironie. Jediný nadčasový klad této krimi je Romy Schneiderová a její vykreslení Julie Wormserové. Romy nejenže před divákem neskrývá nic ze svých půvabů, ale je natolik fascinující, že unese téměř celý film na niterných proměnách své hlavní hrdinky. Což je úžasné. Při pohledu na její gesta, jemnou mimiku a často vyzývavé postoje, lze zapomenout na příliš chtěné humoristické etudky Jeana Rocheforta, na duo vyšetřovatelů, kteří spolu tráví každou volnou chvilku a přicházejí na kloub celému případu na pozadí opulentních večeří nebo hry v šachy či petang. Ta tam je úzkost z nevyvážené hry jejího manžela, milence a manželova právníka (kteří o ni samozřejmě všichni usilují). Takže jsem opět hnána do úzkých a užívám si sólo herečky na úkor celého filmu. (16.11.2011)