Waterloo

Pro milovníky bitev luxusní záležitost, pro nás ostatní zajímavé ve své velkoleposti aneb Dva tisíce koní sovětského jezdectva to jistí. 1) K pochopení zobrazovaných událostí je třeba předem nastudovat historii bitvy, jinak se divák bude zmítat od jedné velkolepé scény ke druhé. 2) Film ve své době u diváků propadl - jasný důkaz toho, jak se divácká přízeň občas míjí s kvalitním dílem. Ovšem mě film taky moc nezaujal. Jako ilustrace historické události je ovšem skvělý. 3) Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won. (17.09.2016)

Škoda, že Angličané, Prusové i Francouzi v téhle italsko-sovětské koprodukci mluví všichni anglicky. A pak také škoda, že je to poněkud vytržené z historického kontextu a vidíme jen v krátkosti úpadek a rychlý nový vzestup Napoleonův, završený zachmuřenou tváří v kočáře. Samotná bitva je svou rozlehlostí a počty lidí sovětsky epická a ptačí pohledy na vojáky oseté kopce mají svoji atmosféru. Bohužel je to tak nějak spíše lehké psychologické drama císařovo na pozadí poslední jeho velké bitvy, než nějakou epochální bitevní rekonstrukcí, což také zamrzí, protože je díky tomu obého jen půlka a přitom obě druhé půlky by mohly být skvělými samostatnými filmy. Takhle je film jen šumivým práškem - nakrátko (134 minut :) zabaví, ale nakonec stejně prostě jen vyšumí. Herci svým postavám ale sedli :) ~~~ "Wellington? Why is it always Wellington..." (28.07.2014)

Skvělá ukázka toho, jak se točily monumentální bitvy v době dlouho před CGI. Ale i přes obdivuhodné produkční zázemí a Bondarčukovy nezpochybnitelné režisérské schopnosti, jejichž zásluhou jsou zde k vidění pozoruhodné spektakulární záběry s tisícovkami statistů, jde o poněkud chladnou rekonstrukci, která sice opravdu poctivě p(r)odává titulní událost, ale na hlubší prokreslení postav a dobového kontextu už jí mnoho prostoru nezbylo. Steiger je sice v roli Napoleona dostatečně výrazný (bez ohledu na sklony k mírnému přehrávání), ostatní postavy jsou ale v podstatě jen ploché figurky, které jsou zde pouze z nutnosti. Víceméně to platí i pro Plummerova Wellingtona (druhou hlavní postavu), který utkví v paměti primárně kvůli hercovu charismatu a nikoliv míře zajímavosti charakteru samotného. Možná filmu vyčítám věci, které pro jeho tvůrce nebyly příliš zásadní, pro mě jako diváka v případě seriózního historického velkofilmu ale význam (obvykle) mají. Jinými slovy - nedokážu si naplno "užít" epickou akci, když mi prakticky vůbec nezáleží na jejích účastnících. 70 % - vidět to v kině, pravděpodobně bych hodnotil výš. Na tv obrazovce ta velkolepost prostě nikdy naplno nevynikne. (06.11.2022)

Velkolepý dojem, že filmu se účastní stejný počet osob jako skutečné bitvy o Waterloo, tentokrát zastiňuje vše ostatní. I když žádné "ostatní" de facto není, což u filmu, jehož konec zná předem úplně každý, nemusí být to nejšťastnější scénáristické rozhodnutí. Doporučuju také prostudovat alespoň stručný manuál k oné bitvě, jinak vám může uniknout důležitost a fatálnost některých strategických rozhodnutí. Ale podobný film jako tento už se zkrátka NIKDY nenatočí. Ani v Číně. (13.09.2007)

Ohlas oskarové VÁLKY A MÍRU vedl k rozhodnutí převést do filmu - už nad rámec Tolstého literární předlohy - i závěr Napoleonovy politické dráhy. Jakkoliv WATERLOO nedosahuje úrovně předcházející epopeje (vycházím z vlastních vzpomínek a dojmů z té doby), v dostupných srovnatelných kontextech skvěle reprezentuje mimořádně vysokou úroveň tehdejšího sovětského a také světového válečného historického filmu. Bondarčukovo poctivé - byť i nákladné - filmové nastudování doby těsně předpočítačové v bitevních scénách, krajinných záběrech, znamená - máme-li mysli hodnotu nebo kvalitu takovéhoto přístupu - zhruba totéž jako poměr (vztah) ručně, strojově nebo roboticky vyrobené obuvi nebo kteréhokoliv jiného výrobku. Umělecká "rukodílná" výkonnost osobností, jejichž životy se již dávno uzavřely, ale které před čtyřiceti lety byly v plné síle, představuje další pozitivum tohoto zdařilého velkofilmu. Je nepochopitelné, že už dávno nebyl zveřejněn na DVD nosičích. (Každého svého povzdechu přirozeně lituji, nesnáším jeho suchou mentorující mravokárnost, ale jinou možnost nevidím; platí to tím spíš, vidíme-li, co všechno se na tyto nosiče dostává.) (02.03.2008)