Jókiró
The Geisha
Gejša
Obsahy(1)
Film s atraktivním názvem Gejša režiséra Hidea Goši přináší melodramatický příběh z prostředí polosvěta zábavních čtvrti. Děj se odehrává v roce 1933 v západním Japonsku, na ostrově Sikoku a v Osace. Zachycuje tragický úděl žen, které byly předurčeny k ponižujícímu povolání, a zároveň společenské proměny, jež se projevovaly také v uzavřeném světě zábavních čtvrtí. Vedle tradičního umění gejš, vzdělaných u pečlivě vychovaných společnic, se objevují laciné zábavy, roste počet podřadných nevěstinců a noví gangsterští bossové usilují o ovládnutí výnosného byznysu. „Stará škola“ jen stěží může vzdorovat dravosti, importované z ciziny. Životní dramata několika žen v kostce naznačují právě tuto problematiku.
Titulní postavou je gejša Momowaka, která byla od útlého dětství vychovávána pro své povolání. Prostřednictvím svého otce a jeho milenky Tamako poznala vymezené hranice povolání a po trpkých milostných zkušenostech pochopila, že je nelze překročit. Barvité líčení dramatických události i pečlivě zachycení pro nás exotických dobových reálií dávají místy zapomenout na lacinost a schematičnost příběhu. Gejša patří k lepšímu průměru japonské kinematografie, o čemž svědčí i kvalitní herecké obsazení v čele s Kenem Ogatou a Micuko Baišó.
(Filmový přehled)
Recenze (3)
Velké (ne)přátelství dvou prostitutek (z nichž jedna je nóbl gejša a druhá nenóbl hampjzačka), které spojuje postava dobromyslného pasáka (toho času ve válce s ósackou jakuzou o živobytí), který je jedné otcem a druhé milencem. Goša si tradičně žádné servítky nebere a nebude vám mazat med kolem pusy, jak je gejša v úctě chované řemeslo s uměleckými vlohami. Naopak jeho pohled do zákulisí "továrny na gejši" města Kóči, kam se (pro)dávají či kam utíkají děvčata v dluzích a kde na ně nečeká nic jiného než tvrdá dřina, potraty, nenaplněné ambice, potraty, čekání na prince, potraty, rivalita, potraty a v neposlední řadě nějaké ty potraty je stejně tak tragicky nekompromisní jako fascinující; za což vděčí autorce předlohy Tomiko Miyao, jejíž rodina se živila zajišťováním živobytí právě pro gejši a prostitutky. ()
ČESKOSLOVENSKÁ KINOPREMIÉRA: ÚPF = XI./ 1987 - v pôvodnom znení s titulkami (2.6.2009) ()
První z Goshových filmů o gejšách, ale rozhodně se nejedná o žádný "rozjezd" - již zde je znát režisérův cit pro ženskou duši a její kontrasty s duší mužskou (stejně jako znalost prostředí, dlužno podotknout - Gosha udržoval v životě vztah s několika prostitutkami, jedna z nich jej kdysi dokonce vážně zranila nožem). Složitá, nicméně přehledná síť vztahů, osudů a tužeb jednotlivých postav sice neposkytuje příliš odpovědí na zachycované situace, ovšem, jak už to u kvalitního umění bývá, nabízí zato spoustu zajímavých otázek. Ken Ogata je v hlavní roli kuplíře, stíhaného tragickou minulostí, příjemně přirozený a podobné role pak ve filmech téhož režiséra ztvárňoval častěji (Kai, Tokyo Bordello..), jako obvykle zaujme skvělým herectvím Mikio Narita, v menší roli pak i Tetsuro Tamba. Nádherný, byť mrazivý, konec, příznačně "měkká" barevnost obrazu, jež se dá označit za Goshovu specialitu, či skvělá hudební kulisa (mmch po konfliktu v baru zazní Dvořákova Humoreska), to jsou namátkou atributy tohoto skvostu. ()