Cotton Club

Krásna pocta dobe a kultúre, natočená v čase keď už Coppola veľmi dobre vedel ako tvoriť gangsterky tak, aby ohúrili. Možno aj preto si dovolil teraz trochu experimentovať s žánrami, ale v mojich očiach túto retro romancu nepokazil. A keď vidím 19ročnú Diane Lane, tiež by som mal chuť kvôli nej riskovať spor so slizkým mafiánom menom Dutch. Apropo, nerád by som opomenul excelentný vizuál, ktorý si v Apocalypse naopak všimol každý. (10.09.2012)

Další variace na téma "Život a divadlo jedno jest". Alespoň že to Coppola v závěru přizná, přičemž po nás chce, abychom se "hluboce" zamysleli, zda ta prohibiční gangsterská mytologie je pravdivá či ne. Stepování dokonalé, ale proč to musí být rámováno dialogy na téma sociální postavení černochů? Scéna v "pánském" černošském klubu s vysloužilým, ale stále válícím stepařem je tak barvotisková...no ono je to vůbec takové mile barevné a nenáročné. (15.09.2008)

Coppola spravil film, ktorý pôsobí ako jedno predstavenie. Vstúpiť do Cotton clubu v 30 rokoch, zažili by ste neopakovateľnú atmosféru kabaretu. Stretli by ste hercov, gangsterov a iných vplyvných ľudí a všade by hral Jazz. Coppola dbá na formu. Snaží sa o šialené tempo vyrovnávajúce sa stepu, kedy strieda jednu scénu za druhou. S rovnakou intenzitou mení emócie aj epizódy medzi postavami. Dá sa na to nalepiť žánrové označenie gangsterka, ale je to tak trochu aj romanca a z veľkej väčšiny hudobný film. Skvelo nacastovaný Gere a neuveriteľne krásna Diane Lane. Ostatní herci sú síce do počtu ale ich charaktery fungujú. Či už je to Waits ako uvádzať. Hoskins ako majiteľ alebo Cage ako brat. Na konci zostáva pocit, že sme na chvíľu okúsili dobu, zažili drámu a boli súčasťou predstavenia. (11.02.2021)

Přece jenom, byl jsem před zhlédnutím filmu trošku skeptický a tajně doufal, že to nebude něco (pod)průměrného. Moje poslední setkání s Coppolou nedopadlo zrovna dobře (snímek Dracula mě opravdu neoslovil ;-)), ale teď bych před ním asi smekl klobouk, kdybych nějaký měl. Film byl skvěle namixován dramatickými prvky (mafie a vše kolem ní), milostnými (vztah muzikanta/filmové hvězdy a zpěvačky/milenky ganstera; černošského tanečníka a bílé zpěvačky), humornými (některé ty hlášky mezi mafií a umělci) a nakonec hudebními a tanečními (spousta kvalitní hudby a stepu). Co se týče herců, nemám výtku. Dost mě zajímalo, jak hráli "za mlada" Richard a Nicholas a zvláště z prvního jmenovaného jsem byl nadšen. Ale rozhodně to nebylo jen o nich 2 (Hoskins, Remar také stojí za zmínku), všichni do toho krásně promazaného stroje plného mafiánů, hudby a stepu perfektnězapadli. Mám fakt velký dilema, jak hodnotit, ale proč nedat plný počet něčemu, z čeho jsem fakt nadšenej ;-) (21.05.2008)

Tradičně Coppolovská mafiánka s vykreslením všech detailů krutosti, lidskosti a hlavně lásky v hudebním a filmovém světě umění. Vycházející hvězdy Gere, Lane, Fishburne i skoro pulec Cage rozhodně zaujaly. Už asi vím, kde začala pověstná Nicova smůla - v telefonní budce. :-) Nejpikantnější scéna - stepující Hines a zátah na Dutche. Nejdojemnější - srdečné vítání Hoskinse s Francouzem po nečekaném loučení. (platinové hodinky) Nejlepší hláška - opět Francouzova: "Jasný je jen to, na co si člověk posvítí." Hezké. (16.02.2011)