Šerif za mrežami

Hlavná redakcia pre deti a mládež uvádza....niečo určené skôr jej rodičom. Šerif za mrežami je totiž vážne poňatá dráma z nápravného ústavu, v ktorom neprekvapivo panujú podmienky ako v lochu a to vrátane medziľudských vzťahov. Mladí väzni by najradšej utiekli cez Rakúsko do Ameriky, v roku 1965 prekvapí, že jej tvorcovia dávajú prednosť pred ZSSR. Je to film o cti, o relatívnosti zrady v partii ako vonku, tak za mrežami. A o rýchlom dospievaní. Realistické stvárnenie a dobré herecké výkony trochu kazí viac epizódovitosť filmu, ako pevne zovretý dej, kde by hlavnej postave o niečo išlo a nám by s ňou rýchlejšie ubiehal čas. Sú to skôr fragmenty zo života v takomto zariadení typu bitky, hádky, kamarátstva, diskusie s dozorcom a tak podobne. To by nevadilo, ak by nás na konci čakala väčšia katarzia. Ale tento pocit mám u slovenských filmoch pomerne často, totiž že akoby bolo jedno, v akom momente skončia. Na druhú stranu je tak napríklad aj Šerif za mrežami bližší životu. Za odvahu zaokrúhľujem hore. (09.09.2014)

Šerif za mrežami podává moralizovaný pohled na chybující mládež. Není to ovšem důrazné karatelství, snaží se spíše o dobromyslný sled slov a pozitivní motivaci, přesto trpělivé poučování stojí pevně rozkročeno nad celým filmem a důsledně na každého dohlíží. Tónové moralizování si naštěstí nestaví nepřekonatelné překážky a nejpůsobivějším důkazem jsou jeho mezihry, které nechávají vstoupit do samotného nitra agrese a ponížení. Atmosféru nejednoduchého soužití rozpolcených mladíků podtrhuje dynamická kamera i podmanivá strohost kompozicí a slov. Hlavní postavou kritické balady je Jakub Bartoš (velmi zajímavý Otakar Prajzner s hlasem Dušana Skokana), naivně důvěřivý mladík. Věří ve společenství a jeho hierarchické uspořádání vazeb, podléhá nepsaným pravidlům a nechává se unášet bezmocí. Přesto nikdy neztratí naději a optimismus. Na opačné straně stojí Viktor (pozoruhodný Jiří Sedlmayer), neurvalá autorita výchovného ústavu. Jeho cílem je nadvláda nad každým chovancem. Neštítí se ničeho, přetvářky, intriky a násilí jsou na denním pořádku jeho vlastní vize disciplíny a poslušnosti. Postava Tadeka Šolera (zajímavý Štefan Kapičák) deklaruje poslušnost nepsanému řádu a podřízení se nevyhnutelnému utrpení ve jménu zachování vlastní cti a fyzické bezúhonnosti. Důležitou postavou je Karol (velmi zajímavý Martin Štěpánek s hlasem Jána Mistríka), Jakubův kamarád a souputník. Nezajímá ho falešné kamarádství a podřízenost nesvobody. On má být symbolem prohlédnutí a také si svojí vlastní cestou kráčí. Z dalších rolí: výraznější chovanci Slávek (Petr Svojtka), koktající Fred (velmi zajímavý Jiří Ornest), Franta Ošadlík (František Hromada), poslušný Ivan (Milan Kňažko), Mário Fiala (Pavol Mattoš) a Julek (Peter Vršanský), otcovský a trpělivý vychovatel Frajer (zajímavý Viliam Polónyi), do duše promlouvající náčelník ústavu (Zlatomír Vacek), neodbytný psycholog (zajímavý Karol Spišák), laskavý ústavní lékař (Slávo Záhradník), či vyčítavý vyšetřovatel kriminální činnosti (Vladimír Ptáček s hlasem Ela Romančíka). Sonda do společenstva převychovávaných mladíků zvýrazňuje faleš a pokrytectví samozvaných vládců. Nechtějí dát komunitě řád, jen z ní prospěchářsky těží a uspokojují své životní frustrace. Tam, kde vládne násilí, je nutné překonat nejdříve sám sebe a vlastní strach. Moralizování má vzestupnou tendenci, naštěstí autentická působivost je zachována v dostatečně uspokojivé míře. (03.10.2017)

Film "pro mládež" z vězeňského prostředí, o kterém se nám dnes ani nesní (kdyby u nás někdo dnes natočil něco aspoň z poloviny tak kvalitně, byla by to událost roku). Trochu problematické je ztvárnění vychovatelů a vyšetřujících, ale v té době to asi ještě jinak nešlo (jiné by to bylo v roce bez jakékoli cenzury a autocenzury - 1969). Všechny role mladých odsouzených jsou naopak zahrány úchvatně. Psychologie. Soucit. (14.01.2016)

Nejlepší film z vězeňského prostředí, jaký jsem kdy viděl. Žádné krvavé zápletky ani schematický boj dobra se zlem, maximálně autentické herecké výkony (je zážitek vidět mladého Štěpánka, Ornesta nebo Kňažka nepznamenané pozdější rutinou) a nádherná černobílá kamera, která nepřetržitě kouzlí nenápadné, ale dokonalé kompozice. Opravdový utajený klenot slovenské kinematografie! (06.11.2009)

Socialistická balada o bonzování. 1) Pseudorealistický vzhled snímku může diváka zpočátku zmást. Nenajdeme tu dobové socialistické fráze ani uvědomělé úderníky, a to ani mezi dozorci. Musíme také vzít v úvahu, že jde o mladistvé delikventy, jejich provinění většinou spočívá v krádežích, vloupačkách či rvačkách._____ 2) Nicméně je to falešná selanka. Čestní a chápaví, i když přísní, dozorci s přehledem a s rozsáhlými znalostmi delikventských duší mají před sebou v podstatě hodné, jen trochu pomýlené chlapce, kteří se nedovedou vzepřít jedinému skutečnému gaunerovi mezi nimi._____ 3) Uhlazená vizáž snímku (jazyk, chování delikventů, ignorance dozorců) je, předpokládám, dána dobou, která by zřejmě plnou pravdu nesnesla. Co je žána, to je pána. I tak film strávil nějaký čas v trezoru._____ 4) 43letý režisér a spoluscénárista Dimitrij Plichta se problematikou mladistvých zabýval ve více svých filmech._____ 5) Zajímavé je herecké obsazení - mix herců a neherců. 20letý Otakar Prajzner (hlavní hrdina Jakub) je namluven Dušanem Skokanem, ale netuším, proč. 19letého Petra Svojtku (Jakubův kamarád Slávek) jsem ani nepoznal. Ještě se zmíním o 19letém Jiřím Ornestovi (Fred), 20letém Milanu Kňažkovi (Ivan) či Jiřím Sedlmayerovi (vůdce Viktor), jeho věk jsem nezjistil._____ 6) Filmaři využili prostor nápravněvýchovného zařízení v Libkovicích (okres Most). Mezi léty 1987 - 2002 bylo vězení i vesnice srovnány se zemí kvůli těžbě hnědého uhlí, k níž však nedošlo._____ 7) Zaujala mě bonzovací schránka na chodbě s označením: Prosby a hlášenia. (17.09.2014)