Nepřítel před branami

85% - Čtyři a půl hvězdičky za nejzajímavější válečný film, co jsem v poslední době viděl. Rozumím všem zdejším kritikům, kteří by si přáli více akce. Nicméně s nimi nesouhlasím. Annaud vyloží akční karty na stůl hned na zčátku, takže je divákovi jasno v jak drsném prostředí se děj odehrává. Pak nastupuje příběh, který je logicky prokládán několika sniperskými akcemi vysokého napětí, a vyvrcholí v Duel. Více akce pro mě není třeba - od toho tu mám počítačové hry. Podle mě film Nepřítel před branami přesvědčivě zachycuje stalingradskou atmosféru, a k tomu se snaží vyprávět příběh několika zajímavých postav -na válečný film VELMI obstojně. **** +1/2 (02.01.2006)

Podle mě nejhorší Annaudův film (neviděl jsem zatím pouze Milence a Dva bratry a Hlavičku). Nejen že je to strašlivě utahaný, ale navíc ještě mi to přišlo i hloupý a ani děj není nijak zajímavej (a to i když pominu, že je to dlouhý jak nejdelší špageta na světě). Zajímalo by mě, co si to vlastně vzalo z té knížky a jak daleko je to od skutečnosti. Ještě jednu malou drobnost. Nepřijde vám to trhlý, že knížky a filmy a dokumenty o Rusech a dalších Slovanech a Němcích a o Asiatech NIKDY netočí ti, jichž se to týká, ale obvykle amíci nebo Britové? Ale o sobě to Američani a angláni točí téměř vždycky sami. Podle mě to o něčem vypovídá. Takže bych to možná ocenil trochu víc, kdyby na tom spolupracovali i Rusáci, i kdyby jen na plac dodávali vodku. A možná bych to ocenil ještě mnohem líp, kdyby to byl válečnej film celou dobu a ne jen unylá romance jak vystřižená z červené knihovny. (20.03.2006)

Rok 2001 byl rokem válečných filmů z druhé světové s milostnými trojúhelníky (TMAVOMODRÝ SVĚT, PEARL HARBOR, NEPŘÍTEL PŘED BRANAMI) a paradoxně u mě nejvíc zabodoval ten, na který jsem se těšil nejmíň a sice NEPŘÍTEL. Hned úvodní čtvrthodinka s příjezdem do Stalingradu, ve které jsme spolu s hrdinou hozeni do stalingradského mlýnku na maso, je - podobně jako u ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA nebo NÁVRATU DO COLD MOUNTAIN - naprosto šílená a dá vám okamžitě pocítit tu hrůzu z absolutního válečného zmaru. Následuje špičková odstřelovačská scénka v kašně, kterou odstartuje souboj sovětského a německého snipera, o kterém vypráví zbytek filmu, komplikovaný funkčním milostným trojúhelníkem mezi hrdinou, jeho holkou a kámošem, který nevyhnutelně postaví kamarády proti sobě. Jednotlivým střetům nechybí napětí, zvraty a odstřelovačské vychytávky a jsou prokládány působivými emotivními scénami jako Kulikovovo vyprávění o tom, jak přišel o zuby, vyprávění Táni o smrti jejích rodičů nebo milování Vasilije a Táni v kolektivní "ubikaci" aj., které dobře prodávají herci i parádní Hornerova hudba. Moc se mi líbila postava schopného mladého politruka (Fiennes) a celá jeho propagandistická linie. Suma sumárum, můj nejoblíbenější válečný film. (04.06.2005)

Podle mého názoru povedený válečný snímek, i když se v něm realističnost ztrácí pod nánosem naivity a záměrného patosu, který má připomínat válečné filmy z produkce Sovětského svazu a podtrhovat ústřední téma konfrontace propagandou ikonizovaného hrdiny s hrdinou reálným. Zpomalené a patetizované záběry rudoarmějců či samotného Zajceva při jeho heroických činech mi zde nepřipadaly vůbec nepatričné, spíš mě mrzelo jak málo bylo poodhaleno z tajů sniperského "řemesla". Rovněž je třeba dodat, že válečné filmy z SSSR nejsou jen silně patitecké, ale především nesrovnatelně drsnější, bezprostřednější a autentičnější než tato hollywoodsky uhlázená nápoda. (10.11.2007)

Skvělý film, nejvíce se mi pod kůži vryl německý důstojník Eda Harrise - podle mě vůbec nejlépe zahraná postava, i když špatní nejsou ani ostatní herci (Jude Law, Rachel Weisz, Bob Hoskins). Některé scény jsou nezapomenutelné (například na začátku při přistání ruské lodi, předtím řádně zmasakrované německým bombardováním, kdy nějaký poručík vysvětluje počet zbraní a jejich dělbu: "Na dva chlapi je jen jedna puška, kdo ji má, de vpředu a ten druhý má náboje a když je ten chlap vpředu zastřelen, ten druhej si bere pušku a střílí."). TO HOUDINI : Saša umí německy, protože ho to naučila Taňa, která němčinu studovala na univerzitě v Moskvě. (08.06.2005)