Šedý kamion červené barvy

Šedý kamion červené barvy je naprosto klasickou ukázkou balkánského filmu se všemi jeho klady, ale bohužel i spoustou neduhů. Jednoduchá záplatka zasazená do počátku štěpení Jugoslávie je tu pouze prostředkem k vyprávění příběhu, na jehož počátku se setká charakterově nesourodá dvojice a cestou napříč měnící se krajinou potkává šílené figurky a ještě šílenější situace. Ona šílenost však není ztělesněním třesknuté zábavnosti, ale spíše hořkého humoru, který je reflexí nadcházející černobílé doby. Celé se to však nese v intencích místní tvorby a příliš nepřekvapuje. Komplexně snímek působí jen díky využití prvků roadmovie, což je žánr, u kterého je pouhé toulání po krajině očekávatelné a odpustitelné. Červený kamion se pak stává průvodcem, jakýmsi nemluvným pozorovatelem, kterého všechny strany tolerují, takže dokud je to potřeba, snadno vybruslí z každé komplikované situace, aniž by si poškrábal lak. (24.11.2013)

Takovouhle bejkárnu mohou natočit jen balkánci. Road-movie z kriminálu puštěného bosňana a bělehradské kurvy, notabene těhotné, co jedou do Dubrovniku v ukradeném kamionu ale nedojedou. Úplně mě dostala scéna, jak na jedné straně jezera se vypaluje vesnice, na druhé se souloží a kouří tráva. Není to film Balkan Top ale stejně stojí za zhlédnutí. Jako v mnoha Kusturicových filmech, hudba zní a válka přichází... (19.06.2011)

Zábavné a jednoduché road-movie z prostredia bývalej Juhoslávie, kde je niekoľko fakt zaujímavých postáv (napr. farár, ktorý ide zachrániť starý dub), je vydarenou komédiou, či skôr satirou obdobia, keď sa tam začínala občianska vojna. Film má skvelý záver, ktorý som síce trochu tušil, ale o to viac ma v tomto prípade potešil. (19.11.2006)

Čo sa stalo ani sám nechápem. Podľa mňa prehnane šialený cestovný film, ktorému som okrem Todorovićovej postavy nič neveril. Ukradnutý červený kamión, stopovanie, tehotná rockerka, ktorá je dobrá v maľovaní, farboslepý chronický zlodej s malou inteligenciou, ale veľkým pudom sebazáchovy, šialený kňaz, drsní pohraničníci, to sú kladné momenty scenára. Lenže hádky okolo hranice vedúcej cez strom, chaos na kolotočoch, samozvaní novodobí zbojníci alebo lepšie povedané blázniví samozvaní páni svojho kraja, desný úvod až po scénu so stopovaním, chlapík s mŕtvolou, to sú podľa mňa desné omyly filmu, ktorý mi nič veľkého nedal. Útek z Juhoslávie, kde sa schyľuje k vojne našťastie postavám vychádza a záver hodnotím chválitebne. Takisto chyba s tou snahou ísť do Dubrovniku, to akosi nedávalo zmysel. Z tohto filmu mám dosť prázdny pocit, akoby nič nepovedal, tá absurdnosť nebola dôveryhodná. Opäť sa tu vyskytli správy, ktoré však hlavná postava rýchlo ruší, akoby povedala toho už bolo v podobných filmoch dosť. Alkohol, drogy, nadávky, sex, vraždy však pretrvávajú. Hudba nič moc, našťastie dej nie je dlhý, aj keď by sa dal všelijakými absurdnosťami predĺžiť, urobiť zaujímavejším a predĺžiť tak v skutočnosti nie veľmi dlhú cestu. Našťastie preto, lebo v tejto krátkosti nič poriadne nezačal, nepovedal, nezaujal, neoslovil a zvaľovať všetko na absurditu je zlé. Som celkom rád, že film s takýmto scenárom netrval príliš dlho a že skončil skôr, lebo mi už začínal vadiť. (23.07.2012)

Další reflexe událostí v Jugoslávii počátku 90. let. Válka, či spíše její pozvolný příchod je zde přítomen na pozadí příběhu nerovné dvojice - prostého Bosňáka Gavrana a mladé rozmazlené slečinky z Bělehradu Suzanny. Ti spolu shodou okolností cestují rnapříč rozpadající se Jugoslávií v ukradeném kamionu plném zbraní. Zápletka je typicky balkánsky kopmplikovaná. V jiné zemi by to působilo nepřirozeně a uměle, ale tady to nevadí a divák trochu znalý balkánské kinematografie cosi podobného dokonce očekává. Výše než samotný příběh, hodnotím, jak se tvůrcům podařilo do filmu dostat houstnoucí atmosféru - pramenící z tušení příchodu hrůz občanské války... Jak se lidé pozvolna mění, odhazují zábrany a zadupávají do země morální hodnoty.... Musím pochválit také to, jak trefně (byť na to nebylo mnoho prostoru - není to součastí hlavní dějové linie) jsou zde zobrazena jednotlivá etnika... (26.04.2011)