好男好女
Good Men, Good Women
Recenze (6)
Zlatá Palma - výběr ()
Hou ve svém filmu pracuje s rafinovaným prolínáním několika časových rovin a optika vyprávění se mění v závislosti na konkrétním vypravěči dané časové úrovně: Herečka Liang Ching vpomíná na svůj vztah s gangsterem Ah Weiem, když jí kdosi oživuje vzpomínky faxováním jejího ukradeného deníku, potom prožívá svůj přítomný život a nakonec se v její mysli odvíjí film, který zachycuje skutečné události ze života herečky Chiang Bi-Yu, kterou Liang Ching v tomto jakémsi filmu ve filmu má hrát. Sledovat proto tento snímek, aniž bychom se ztratili v ději, je napoprvé velice obtížné, zvláště když Hou standardně divákovi nedává příliš záchytných bodů - je na příklad zpočátku nesnadné identifikovat role jednotlivých herců. Celou věc také ztěžuje potenciální neznalost kulturního a historického rámce (zde současná Taipei a potom příběh Chiang Bi-Yu vrcholící politickými vraždami v 50. letech). Typické dlouhé záběry bez střihu, kde se prakticky nic neděje a které slouží obvykle ke zvýšení autenticity, tu navíc spíše paradoxně komplikují možnost dostatečně nahlédnout do nitra hlavních postav, protože příběhů je tu několik a chybí potřebný prostor, kterým disponují předchozí režisérovy počiny. Dobrý muž, dobrá žena je tedy film sice formálně zajímavý, nicméně se tato formálnost (alespoň z mého hlediska) negativně podepsala na schopnosti emotivně vtáhnout diváka do hry. Je ale docela dobře možné, že o to Hou ani neusiloval, protože za jeho dílem je vposledku hlavně silná potřeba politického sdělení (tedy ideologická záležitost) - osudy obou hrdinek lze například interpretovat jako odrazy osudů národa starého a nového Taiwanu. Taiwanský národ totiž také ztratil svého partnera, ať už je to Čína (příběh Chiang Bi-Yu a Chung Hao-Tunga), samozvaná kuomitangská vláda (příběh Liang Ching a Ah Weie) nebo ho případně může znovu nalézt (příběh Liang Ching a jejího nevlastního bratra). Dobrý muž, dobrá žena se tak ocitá ve společnosti takových filmů jako je Kieslowského barevná trilogie, Rosselliniho Německo roku nula nebo Kinošitova Japonská tragédie. Myslím, že právě ve srovnání s nimi, jsou vidět problémy příznačné pro tento typ alegorického vyprávění. Jak už jsem totiž napsal u Kieslowského Modré, některé tragédie jsou příliš tíživé na to, aby unesly víc, než jen samy sebe. A pro Houův film to platí dvojnásob. - - - Poznámka na okraj: Na začátku když se Liang Ching probudí, tak v televizi běží Ozuovo Pozdní jaro - je to milá aluze na Houova oblíbeného režiséra... ()
Posledný diel Taiwanskej trilógie. Chou sa rozhodol, pre nelineárne rozprávanie. Jeho príbeh skáče z minulosti do prítomnosti a cez postavu hlavnej hrdinky sa snaží postrehnúť paralely o smútku a o niečom, čo je nenávratne stratené. V jednej línií sa to vracia do popredia skrze natáčanie filmu podľa skutočnej udalosti, v tej druhej cez stalkera, ktorý cez denník pripomína hrdinke jej myšlienky, túžby a lásku. Film ako taký plynie bez výraznejších zádrhelov. Dlhé zábery slúžia k pozorovaniu. Nevynášajú súdy ani sa nesnažia diváka manipulovať viac než je nutné. V zásade taký tradičný Chouov kaleidoskop aelgórií. Pre mňa ale zase niekde na pol cesty. Nemôžem to hodnotiť ako zlý film, ale rozhodne ku mne neprehováral, tak ako som očakával. Hlavná hrdinka je ale pekná. ()
ocenenia : MFF Cannes 1995 - Nominácia na 1. cenu ()
Na zaklade filmu sa da zistit reziserov oblubeny reziser. 70 % ()
Na IMDb jako HAO NAN HAO NU ()