Kmotr III

Kmotr I i Kmotr II nastavili laťku velmi, velmi vysoko. Po 15 letech čekání a vysokých očekáváních se tak dá těžce divit tomu, že Kmotr III v době svého vydání mnoho lidí zklamal a i z dnešního pohledu se na něj nevzpomíná s takovou láskou jako na původní dva filmy. Francisu Fordu Coppolovi se ovšem musí nechat alespoň to, že v roce 1990 trilogii Kmotr zakončil důstojně a Al Pacinovi tenkrát potřetí a naposledy utekl Oscar za jeho životní roli. Laťka ovšem přeci jen zůstala nastavena vysoko, i přes neskutečný potenciál šel z Kmotra III již cítit lehký závan nastavované kaše a samotná zápletka není tak vtahující, jako v případech prvních dvou filmů. Přesto to ovšem neznamená, že by Kmotr III neměl mnoho kvalitních aspektů.   Už závěr Kmotra II naznačil stezku pokání Michaela Corleoneho, Kmotr III v tomto případě zašel o dost dál. 60-letý Michael Corleone s výčitkami za svou chladnokrevnost a vraždu svého vlastního bratra se snaží o formu vykoupení a má mnohem blíže k tomu Michaelu Corleonovi, který kdysi odmítal mít cokoliv společného s rodinným byznysem. Kmotr III tak v tomhle ohledu může působit jako charakterní studie, k jejímu naprostému pochopení je ovšem potřeba vidět oba předchozí díly Kmotra, bez nich Kmotr III nemůže fungovat tak silně.   Z Michaela Corleoneho se stal muž, který si definitivně uvědomuje své chyby, scénář Francise Forda Coppoly a Maria Puza dohromady utváří příběh, který má několik velmi silných a působivých momentů, kdy to celé je opět neskutečně půvabné natočené, hudba Carminea Coppoly výrazně napomáhá emocím a především Al Pacino i potřetí dokáže Michaela Corleoneho zahrát naprosto famózně a zase trochu jinak. Právě fakt, že můžeme tuto postavu sledovat po delší době a sledovat, jak se vyrovnal s následky závěru Kmotra II je jeden z těch důvodů, proč si Kmotr III dokáže obhájit svou existenci. Kmotr II přitom dokáže fungovat sám o sobě a jeho finále samo o sobě dokáže naprosto vyznít mentální rozpoložení, ve kterém se v ten daný moment Michael Corleone nachází, Kmotr III ovšem přeci jen zachází tak trochu dál. A i díky silnému finále, které zakončuje příběh jedné z nejtragičtějších filmových postav všech dob se Kmotra III v rámci maratonů rozhodně nevyplatí ignorovat.   Michael ovšem především potřeboval nástupce, proto musel přijít na scénu Vincent Mancini, syn Sonnyho Corleona. Dle samotného Coppoly měl Vincent ztělesňovat všechny stěžejní vlastností mužských příslušníků Corleonovy rodiny. Vincent je díky tomu stejně lstivý jako jeho dědeček Vito, chladnokrevný jako jeho strýc Michael, citlivý jako jeho strýc Fredo, veskrze loajální jako jeho strýc Tom Hagen i divoký jako jeho otec Sonny. Andy Garcia podal famózní výkon (nominace na Oscara tehdy byla naprosto zasloužená) a především vytvořil postavu, která by bez problémů mohla utáhnout další díly Kmotra. I proto zamrzí, že na chystaného Kmotra IV (kde měl být život Vincenta inspirován životem Pablo Escobara, po vzoru Kmotra II poté mělo dojít na separátní příběh s mladší verzi Vincentova otce Sonnyho v podání Leonarda DiCapria) nedošlo kvůli smrti Maria Puza v roce 1999. Kmotr III možná smyslně uzavírá příběh samotného Michaela Corleoneho, původní plány pro Kmotra IV ovšem mohli s velmi tragickým nádechem zakončit celý příběh rodiny Corleonů. I proto se dá o Kmotrovi IV mluvit jako o jednom z nejzajímavějších filmů, které nikdy nevznikli.   Nejvíce výtek v rámci Kmotra III šlo ovšem přeci jen na účet Sofie Coppoly, dceři režiséra Coppoly, která si ve filmu zahrála Mary Corleone, dceru Michaela Corleoneho. Nešlo přitom o protekční casting. Mary si původně mohla zahrát Julia Roberts, kterou následně nahradila Winona Ryder, ta ovšem na poslední chvíli projekt opustila a Sofia Coppola tak v tomto případě byla krabičkou poslední záchrany. Její výkon přitom skutečně není nejsilnější, což zamrzí především proto, že je postava Mary v celém příběhu Kmotra III i Michaela Corleoneho stěžejní. Ani romance mezi ní a jejím bratrancem Vincentem přitom dvakrát nefunguje a to i přesto, že základ pro umístění této romance do scénáře dává smysl. Alespoň se o pár let později díky Ztraceno v překladu ukázalo, že je Sofia Coppola alespoň velmi dobrá režisérka.   Stěžejní úlohu poté dostala Talia Shire (sestra Francise Forda Coppoly) jako Michaelova sestra Connie (Robert Duvall jako Tom Hagen úplně chybí kvůli vysokým nárokům na honorář), představil se zde Eli ´´ Tuco ´´ Wallach jako Don Altobello a svůj prostor i silou úlohu zde opět dostává Diane Keaton jako Kay Adams. Právě i její účast dopomáhá utvrdit tragičnost příběhu Michaela Corleoneho a dokáže ještě více umocnit jeho výčitky.   Stěžejní je i informace, že v roce 2020 na počest 30. výročí Kmotra III vytvořil Francis Ford Coppola zcela nový sestřih The Godfather Coda: The Death of Michael Corleone. Ten je nejen o 10 minut kratší oproti původní verzi (původní verze trvá 162 minut), ale představuje i nový úvod a závěr. Závěr poté titulní smrt Michaela Corleoneho přesouvá do metaforické roviny, kdy Michael Corleone umírá vnitřně. Což se do jisté míry dá odvodit i z celého děje Kmotra III, kdy se Michael Corleone na stará kolena snaží svými výčitkami vyrovnat účty. Kmotr III je v součtu imponující právě v tom, že je víceméně odlišný od prvních dvou filmů, přitom Coppolův um zůstává prakticky nepozměněn. Jen je bohužel pravdou, že k dokonalosti tomu tentokrát přeci jen něco chybí, zápletka je až příliš roztahaná a ten film prostě chyby má. Přesto jako zakončení jedné z nejslavnějších a nejuznávanějších trilogií všech dob funguje důstojně.   To, že se Kmotr III sem tam pořád objevuje na seznamu největších zklamání v historii kinematografie vlastně dává naprostý smysl. Neznamená to ovšem, že by Kmotr III nebyl velmi kvalitní film. Celé to napojení zápletky na církev je možná na pováženou a na rozdíl od předchozích dvou filmů je to celé až příliš roztahané a dlouhé, kdy se to přitom nemůže chlubit tím, že by tempo byla naprosto fascinující a dokázalo by si udržet pozornost po celou dobu. I kvůli zdrcujícímu finále a uvědomění si, jak fascinující příběhovou mozaiku trilogie Kmotr jako celek tvoří si Kmotr III své uznání naprosto zaslouží...... (05.04.2022) (méně) (více)