Krvavý sport

Příběh: Van Damme se se svým novým kámošem dostane do ringu, kde bojují proti bojovníkům z různých zemí. Nejdříve se jim daří pak však dostane Van Dammův kámoš na p*del a Van Damme se musí pomstít. Prostý. U Van Damma několikrát viděný. Ale mě to celkem bavilo. A navíc toho hlavního záporáka jsem se vždycky bál:)) Z "arénových" Van Dammových akčňáren ta nejlepší. (08.03.2007)

Natočeno podle skutečného příběhu "bojového umělce" Franka Duxe, jenž se s konečnými výsledky svých soubojů stal legendou bojového umění ( 56 knockoutů a 300 bodových vítězství ). Snímek, který vynesl na světlo filmového světa představitele hlavního hrdiny, belgického sportovce Jeana-Claudea Van Damma. Scénář : Sheldon Lettich, Christopher Cosby a Mel Friedman. Kamera : David Worth. Hudba : Michael Bishop a Paul Hertzog. (14.05.2011)

Poprve me to moc nebralo, ale podruhy uz jsem si film docela uzil. Mladej nabusenej Van Damme bez boule, rychlej uvod a trenink a sup, sme v Hong Kongu a je to jen sled bitek. Je fakt, ze natoceny nejsou nic moc, choreografie misty taky pokulhava a nektery souboje jsou zbytecne sestrihany a mistama pak kuli tomu i lehce smesny, ale da se to docela pochopit, protoze co se prostoru sebere ostatnim bojovnikum, tolik ho dostane Van Damme. Zaporak je taky dostatecnej, hudba nenastve a pribeh je presne takovej, jakej byste od tohohle druhu filmu cekali, takze ve vysledku naprosta spokojenost. (09.06.2005)

Jeden z prvních Van Dammeových filmů, který mi dlouho chyběl do "sbírky":) Na svoji obranu podotýkám, že to je hezkých pár let zpátky.:) O něco podobného se pokusil ve vlastní režii Soubojem Cti, který byl o poznání dražší a co do stylů i zajímavější, ale kam se nějaký Mongol hrabe na Bolo Yeunga... (19.04.2004)

Chápu, že pro véháeskové nostalgiky a pamětníky je tohle legenda, ale viděno střízlivě nenabízí Krvavý sport vůbec nic zajímavého (snad jen ukázku několika exotických bojových stylů). Příběh je nicotný, herecké výkony nesnesitelné (zejména Jean-Claudovy pokusy o ventilování velkých emocí povzbuzují peristaltiku střev přímo hromsky), boje tak nějak statické, nezajímavé... Nevím, Van Dammův styl mě nijak neoslovuje. Jedinou silnější emocí bylo nepříjemné svírání v oněch citlivých mužských partiích, když hlavní hvězda předváděla rozštěpy. Estetický dojem veškerý žádný. A pokud už nesměle zaškrábal na okénko, zaručeně ho sejmul syntetický soundtrack alá léta 80. Ne, tohle vážně nemusím... (11.06.2005)