Ztracenci

Mnoho lidí se cítí být strašně drsných, ale až příjde na věc, tak to celé zmizí. Zůstane pouze křehká lidská slabá kostra, která se ubije výčitkami sama až na smrt. Rvačkám jsem nikdy neholdoval - k čemu to ? Někdo třeba vyhraje, má z toho radost, ale je o zuby chudší, má jizvy a bůhví co ještě. Prostě takový film o dospívání kluků v muže a cenně života. (08.06.2012)

Nějak mě to nedojalo, snaží se to zapůsobit na emoční stránku, ale postavy mi nějak nesedli a dialogy co vedli mi přišli takové..bez ničeho.. líbila se mi samozřejmě doba ve který se to odehrává, kterou úplně zboznuju. Matt Dillon mě bavil asi nejvíc a taky mě zaujal ten rozhovor mezi mladým pomadou a kudrnatym zazobancem..jeden z rozhovorů, který mi přišel fakt super. (03.03.2018)

Ze začátku to mělo našlápnuto na celkem zajímavý příběh, ale pak se to utopilo v ohraném příběhu o dospívání. Zklamala mě docela odfláknutá výprava, i když na ty mustangy se dívalo hezky. Pokud chtěl Coppola dosáhnout vzezření pravých 50's, tak mě jeho úmysl obloukem minul. Za zmínku stojí výborný Emilio Estevez a úvodní píseň Gloria od Van Morrisona. (20.07.2010)

Napomádovaní frajírci z periferie se potýkají a rvou s podobnými výrostky z druhé strany města, těmi z lepší společnosti. A protože pro nůž nejdou daleko, tragédie na sebe nenechá dlouho čekat. Hlavně zpočátku notně utahaný pohled do rozervané, nezformované chlapecké duše situace dosti vyhrocuje a své pravdy vyříkává hodně polopaticky. (23.06.2015)

Ztracenci jsou o partě velmi mladých kluků, které trápí spousta problémů s dospíváním. Bohužel to nejsou uhry, ani ochlupení na místech, která dříve zůstávala holá. Jsou o válce dvou gangů, kde se spolu perou zazobaní a chudí. Hlavními hrdiny jsou Ponyboy a Johnny, kteří patří do party nagelovaných chuďasů. Celkově bych film označil za velmi slabý, hloupý a tak trochu pro teplouše. Neustálé srdceryvné scény, které ostře kontrastovaly s drsnými zevnějšky a chováním většiny herců, ve mne vyvolávaly ambivalentní pocity a objímající se chlapci se slzami v očích zas návaly odporu, zvracení a pocit neodbytné trapnosti. Neustále jsem se nemohl rozhodnout, jestli si ze mne Franta Coppolů náhodou nedělá prdel, nebo jestli to skutečně myslel tak, jak to natočil. Jediné klady, které jsem zde našel, byly básně Roberta Frosta, kterými se ohánějí téměř v každém filmu pro náctileté a plejáda skvělých herců, které svět teprve objevoval. Jinak je to kýčovitá sračka, u které se budete neustále ošívat. 35% (19.07.2016)